Jak se to má s mým covidím transparentním účtem
Poslední dny to v médiích vřelo okolo nejrůznějších transparentních účtů. Asi tím nejdiskutovanějším byly transakce Zdravého fóra. Protože já sama mám od jara 2020, kdy jsme se jako první právníci ozvali proti nelidským krokům vlády, transparentní účet, zdá se mi, že i na mne dopadá stín tvrzeného podivného nakládání s finančními prostředky. Říkám si tedy, že je namístě osvětlit, jak to je s prostředky z účtu Stavu bez nouze.
Ještě než se ale dostanu ke svým vlastním záležitostem, dovolím si malou odbočku. Připomenu, že je celkem běžnou praktikou advokátů, jak se tak zdá, vybírat peníze na svoje drahé služby skrze nevládky a nejrůznější "bohulibé" činnosti. Příkladem budiž Klimatická žaloba, kterou čistě z enviromentálního žalu sepisují advokáti Frank Bold. Z transparentního účtu vyplývá, že krom řešení obav z klimatických změn, stojí žaloba i docela dost peněz.
Svoji respirátorovo-klimatickou žalobu jsem psala zadarmo, ve svém volném čase, protože já mám o osud planety opravdové obavy a její znečistění pandemickým odpadem se mi ani trochu nelíbí. Ze svého transparentního účtu jsem financovala jen soudní poplatky. A přesně k tomu můj transparentní účet od počátku slouží. Jsou na něm sice statisícové pohyby, ale to je dáno prostě tím, že jsem zaplatila za sebe, moje děti, manžela a další odvážné desítky soudních poplatků v boji proti (nejen) covidím zřeštěnostem. Nikdy jsem si ale nemyslela, že by bylo (z mého hlediska) morální za boj o svobodu inkasovat peníze.
Současně si ale myslím, že je naprosto správné, aby si advokáti nechávali za své klasicky poskytnuté služby platit. Na tom není a nemůže být nic špatného. Domluví-li se advokát s individuálním klientem, který je ochoten do věci vložit prostředky, je to jedině dobře. Pak advokát odpovídá za přesně určenou práci klientovi a může doložit, co přesně za jakou sumu udělal (já z transparentního účtu za některé, kde to přesahuje individuální zájem nebo kde jde o nový nápad na žalobu, platím soudní poplatky právě z transparentního účtu). David, můj advokátní muž, běžně takto zastupuje několik konkrétních klientů, jichž si velmi vážím, že se nevzdali a že se po svém způsobu snaží napravit svět. To je přesně to, co měli advokáti dělat od jara 2020. Proč to nedělali, to netuším.
Namísto toho, aby advokáti hned na začátku začali bít na poplach, napsal o nás tehdejší předseda Advokátní komory:
Jenže vedle zmíněných aktivit a Koronaporadny máme i „koronavirovou“ žalobu, která samozřejmě a bez ohledu na počet svých „reprezentantů“ vzbudila náležitou mediální pozornost. A jestliže k vlastnímu podání žaloby přičteme i související aktivity jejích tvůrců, kteří prostřednictvím osobních výzev zasílaných elektronickou poštou vyzvali mimo jiné i ústavní soudce „k veřejné podpoře v souvislosti s věcí, v níž mají (pozn.: žalobci) postavení strany v probíhajícím soudním sporu“, nemohu jinak, než efekt a žádanou efektivitu „koronavirové“ žaloby z lůna Mgr. Davida Záhumenského a jeho manželky přirovnat k efektu a efektivitě výstřelu z Aurory. Obávám se, že na tomto místě nejmenovaný ústavní soudce, který se v dané věci obrátil na ministryni spravedlnosti s tím, nechť jako oprávněný orgán posoudí „toto nevhodné chování“, má právem o důstojnosti jednání jmenovaného advokáta jinou představu než on. Podobně „reprezentativní“ jsou v této chvíli (!) odborné úvahy na téma „zdali usnesení či rozhodnutí“ se závěry o budoucí vymahatelnosti sankcí (JUDr. Jiří Vaníček). Medvědí službu kreditu advokacie odvádí též ti kolegové, kteří momentálně nemají lepší nápady než nabízet potenciálním klientům zastupování proti státu o náhradu škody, případně, když podobná podání už přímo koncipují.
Abych nezapomněla, ten ústavní soudce, který si stěžoval, jak odporní a drzí jsme, že jsme žádali zastání pro lidská práva a svobody, to byl Fenyk. Vtipné je, že od Ústavního soudu jsme si posléze vysloužili ještě podněty ke kárnému stíhání... asi jsme je vážně štvali, že jsme po nic chtěli, aby konali to, co se slušelo a patřilo v okamžicích nástupu totality a bezprostředního ničení právního státu.
Když jsem se dostala k Ústavnímu soudu, musím přece jen přiznat, že jsme z transparentního účtu jeden jediný účet za advokátní služby zaplatila. Bylo to v květnu 2020 a byl vystaven na částku 4840,- Kč. David tehdy zastupoval asi 70 lidí, kteří se se zoufalou prosbou obrátili na ústavní soudce, aby je chránili před zvůlí státu. ta hromadná stížnost, ta byla doopravdy perfektním dílem.
Ústavní soudu nám tehdy ukázal, a nebylo to naposledy, prostředník. Tento vzkaz má pro občany dodnes.
Z mého transparentního účtu budu nadále platiti soudní poplatky za lidi, kteří se rozhodnou bojovat. Dát pět tisíc za to, abyste se zase od soudu dozvěděli, že nemáte právo na nic, totiž není sranda. Jsem moc vděčná všem, kdo zasláním peněz umožnili, abychom mohli psát žaloby. Díky těmto lidem se minimálně podařilo hodně zvýšit právní vědomí občanů a taky se ukázalo, že od soudů pomoc čekat rozhodně nemůžeme. I to mělo svůj nepominutelný význam - aspoň totiž víme, že musíme spoléhat hlavně na sebe a přátele, nikoliv na stát a jeho orgány.