S tím vaším mírem nám, paní Higgins, vlezte na záda
Na poměry západní Evropy je v Irsku podpora, kterou obyvatelstvo symbolicky dává najevo gesty jako vyvěšování žlutomodrých vlaječek či najíždění kamionem do vrat ruské ambasády, poměrně zřetelná. Je tedy poněkud překvapující, že kdykoliv se na téma Ukrajina vyjádří někdo z veřejně známějších osobností, dopadne to přinejmenším rozpačitě. Poté, co zpěvák kultovních U2 přispěchal brzy po ruské invazi s vskutku otřesnou básničkou přirovnávající Volodymyra Zelenskeho ke svatému Patrikovi, která až vybízí k otázce, zda si texty píše sám, rozvířila teď vody veřejného mínění samotná první dáma republiky.
V Irish Times se před několika dny objevil mezi dopisy od čtenářů i jeden podepsaný jistou Sabinou Higgins z Dublinu 8, který reagoval na nedávný úvodník deníku. Sabina v něm vyjadřovala své znepokojení nad faktem, že onen úvodník zabývající se právě konfliktem na Ukrajině neapeloval na snahu o ukončení bojů a vyřešení sporu mírovým jednáním. Čtenářka píše o “morální volbě” a nutnosti donutit Zelenského s Putinem sednout si k jednomu stolu a jednat v zájmu lidí přímo postižených válkou. Ve svém dopise se také odkazuje na historika Geoffreyho Robertse, který ve stejném deníku minulý měsíc šířil kacířskou myšlenku, že Západ by měl Ukrajinu podporovat ve vyjednávání, spíše než neustále posílat zbraně.
Všímaví čtenáři si rychle dali jméno a adresu do souvislosti s manželkou prezidenta republiky Higginse. Autorství bylo navíc brzy potvrzeno, když se text dopisu objevil na oficiálních stránkách prezidentského úřadu. To byla pro prezidentovo duševní zdraví nejspíše chyba, kterou sám úřad v zápětí rozpoznal a text stáhl. Nicméně škoda už byla napáchána.
Jak si asi každý se současnou realitou starého kontinentu obeznámený člověk dokáže představit, hněv se na hlavy prezidentského páru snesl brzy. Dopis první dámy si vysloužil kritiku jak veřejnosti, tak některých aktivních členů irského parlamentu a, jak už to tak v posledních měsících bývá, odsoudil ho i jeden poslanec toho ukrajinského. Sabina Higgins podle kritiků přehlíží fakt, že Rusko vede válku agresivně útočnou, zatímco Ukrajina svatou a kvůli tomu si neuvědomuje, že cokoliv jiného než totální vítězství ukrajinských obránců se rovná vítězství Rusa. Jejímu postavení příliš nenapomáhá ani fakt, že jediné veřejně známé osobnosti, které její počin veřejně ocenily, byl ruský velvyslanec a europoslankyně Clare Daly, která je ovšem zařazena na ukrajinském seznamu osob šířících ruskou propagandu. Asi největší obětí je v celé téhle kauze prezident, který teď díky rozhodnutí publikovat manželčin text na stránkách úřadu čelí rostoucímu tlaku celou situaci objasnit a nejlépe veřejně vystoupit a vyjádřit podporu Ukrajině.
Avšak je třeba říci, že počin občanky Higgins je do jisté míry chvályhodný. Ačkoliv mohla svou frustraci z úvodníku dát najevo pod pseudonymem a ušetřit si současný tyátr, rozhodla se to neudělat a využít tak své privilegované pozice k prezentaci menšinového názoru. Svým jménem zaštítila mnoho obyčejných lidí, kteří se na věc mohou dívat jako ona, ale bojí se veřejně vystoupit ve strachu z ostrakizace většinovou společností. Zároveň psala z pozice ženy, jejíž manžel reprezentuje národ, jehož historická zkušenost praví, že s tím velkým koloniálním sousedem se nakonec vždy jednat prostě musí. Její dopis nebyl ani politickou, ani bezpečnostní analýzou situace, ale apelem na ty, jež do jisté míry utváří veřejné mínění, aby nezapomínali, že společnou prioritou všech zainteresovaných v tomto konfliktu by mělo být co nejdříve ukončit utrpení lidí, kteří válku denně zažívají na vlastní kůži. Je naivní toto veřejně říkat? Asi ano. Stejně tak je to ale nutné.