K soudu: Respirátory a zničené životní prostředí
Kdo není hloupý, vidí okolo sebe, jakou ekologickou pohromu způsobily respirátory, ústenky, testovací sady a obleky, do kterých se balili lékaři a sestry (a na kterých se tak báječně přenášely pacientům nebezpečné bakterie). Vláda se nikdy neobtěžovala provést cost benefit analýzu a používání "ochranných pomůcek" prostě nařizovala, aniž by se starala o souvislosti, stejně jako u dalších opatření. Účet za tzv. ochranu zranitelných kvůli tomu bude dlouhý a platiti jej budeme tvrdě všichni - nejen zničená psychika, vztahy mezi lidmi, hyperinflace, nefunkční právní stát, poškozené školství a zdravotnictví a ztracená víra v lepší budoucnost, ale nevratně zničené životní prostředí.
Když jsem žila ještě v Brně a chodila s dětmi a se psem na procházky, bylo mi úzko z toho, kolik odhozených respirátorů jsme viděli. V duchu jsem si počítala, jak jejich výroba a dovoz a likvidace ničí svět a nechápala, že to nikdo neřeší, že je to všem (zase) úplně jedno. Protože mi nikdy nebylo lhostejné, jak se k přírodě a krajině chováme (na rozdíl od těch, kdo jen srdceryvně brečí nad CO2), snažila jsem se u českých soudů opakovaně dosáhnout toho, aby bylo ministerstvo zdravotnictví nuceno posoudit i environmentální dopady tisíců tun plastu vyprodukovaných v souvislosti s virovým bojem.
Prozatím Městský soud v Praze i Nejvyšší správní soud se značně bizarními argumenty neuznaly, že by mohly být roušky pro životní prostředí nebezpečné. Drží se mantry "rouška je zásadní ochranou před covidem" a tu neustále opakují a odůvodňují jí všechny nepravosti. Před několika týdny jsem proto proti poslednímu rozhodnutí NSS podala ústavní stížnost. To se mi ale vzhledem k přístupu Ústavního soudu k ochraně lidských práv během "pandemie" nezdá dostačující. Proto jsem včera zaplatila další soudní poplatek (myslím, že v pořadí 85. od března 2020). Tentokrát byl za zásahovou žalobu podanou spolkem.
Jsem totiž předsedou Dobře zapsaného spolku a věřím, že žaloba podaná nevládkou má (podivné, že?) větší šanci než ta, kterou sepíší občané sami. Navíc nežaluju znova ministerstvo zdravotnictví, kdepak. To už jsem zkusila několikrát a nemělo to význam. Svoji nespokojenost s rouškovým a dalším virovým odpadem směřuju proti ministerstvu životního prostředí, které neučinilo žádné kroky, aby nás před pandemickými plasty chránilo stejně účinně jako před nebezpečnými brčky.
Víte, jsem doopravdy na rozpacích a smutná, že se proti pandemii plastů nepostavily renomované ekologické spolky. Ty sice podaly s velkou pompou svoji klimatickou žalobu, vadí jim ale v podstatě jen, zjednodušeně, "spalování uhlí" a celkově naše fuj fuj málo zelená ekonomika. Respirátory nejspíš vítají s jásotem a s velkou radostí je i užívají. Zdálo by se tak minimálně z denního tisku či z webu Extinction Rebellion. Není pak jejich environmentální žal tak trochu pokrytecký, když jim ve skutečnosti naprosto zbytečné znečišťování planety vůbec nevadí?
Gretou inspirovaní odvážní a upřímní "rebelové proti vyhynutí". Podobných fotek z akcí těch, kteří tvrdí, že je trápí změny klimatu, najdete přehršel. Věříte jim? Já ani nos mezi očima. (Zdroj: printscreen webu)
Dávno považuju celý covid za divadýlko, pod jehož rouškou se dějí mnohem nebezpečnější věci než jen schválení Pandy. Jednou z nich je nepochybně omezení svobody ve jménu záchrany planety před změnou klimatu, kde už se toho mnoho stalo a to nejhorší nás teprve čeká. Díky své nevládkové minulosti, za kterou se pořádně stydím, znám české aktivisty víc než dobře a znám taky jejich motivaci. Z toho mi sice není veselo, ale aspoň dobře rozumím protivníkovi. Naučila jsem se taky, jak psát ekologické žaloby. Jsem ráda, že tuto dovednost můžu teď využít v boji za právní stát a za upřímně míněnou ochranu životního prostředí, ne za žádné falešné nářky nad CO2. V životě se holt dějí samé zajímavé zvraty, že?