Kolik uprchlíků je pro ČR už moc? Bavme se o tom včas.
Válka je asi nejskloňovanější slovo posledních týdnů. Je všude, nahradila covid a nedá se před ní nikam schovat. Pro mě osobně je nejhorší válka, kterou vede ČR se svými občany, a to skrze tzv. uprchlíky, což je další slovo, které od roku 2015 a první opravdu velké migrační krize v Evropě naprosto ztratilo svůj význam. Včera si mohli občané přečíst, že do ČR už dorazilo na 100 000 lidí z Ukrajiny. To je obrovské číslo. Tolik lidí se u nás ročně zhruba narodí a zemře. Je to jedno procento naší populace. Je to prostě hrozně moc lidí. I kdyby už žádní další Ukrajinci nepřišli, což se s velkou pravděpodobností nestane (naopak naše šílená vláda počítá prý až s půl milionem příchozí), jedná se o nepředstavitelnou zátěž našeho systému, přičemž vůbec nikdo neví, jak tvrdé dopady to bude mít na české občany a zdá se, že politikům je to fuk.
Když v roce 2015 přišlo do Německa 1 milion uprchlíků, bylo t toho strašné haló. Češi se předháněli v tom, kdo vyplodí tvrdší odsouzení jejich přijímání a černější scénář života s novými příchozími. Mnohé z nich se splnily a Německo se dosud nevzpamatovalo z toho, že došlo k tak masovému přílivu občanů cizích států a nejspíš se to už nikdy nestane. Když si uvědomíte, že Německo je zhruba 8x větší než ČR, pak musíte našich 100 000 uprchlíků násobit. Včera jsem byli dost blízko tomu, co se stalo u našich západních sousedů. Celkově žije v Německu něco mezi 1, 5 - 2 miliony migrantů a rozhodně s nimi nepřišel žádný báječný nový svět.
Na celém světě bylo v roce 2020 okolo 80 milionu lidí, kteří se z různých důvodů - válek nebo toho, že se jim v jejich zemích nežilo dobře, rozhodli zvednout kotvy. Řada z nich přežívá v otřesných podmínkách táborů, v podobných podmínkách ale žijí miliardy lidí jinde po zeměkouli. Bohužel ale opravdu nelze pomoci každému na úkor občanů hostitelských zemí, což se ale v ČR bude jednoznačně dít, jenom vůbec netušíme, do jaké míry.
Přemýšlím marně o tom, jak se poradí zdravotnictví s tolika novými potřebnými. Budou upřednostňováni čeští občané, nebo si na vyšetření prostě zase počkají? Do kdy? Do smrti? A co školky? Vždyť dnes je problém umístit dítě. A co školy? Jak bude fungovat inkluze? Bude se zvyšovat počet dětí ve třídách? A co péče o naše lidi na hranici chudoby? Ví náš stát, jak to bude řešit? Ví, kde vezme peníze? Ví, jaké to bude mít dopady na naše děti? Ví, co to bude znamenat pro budoucnost? Řekli nám to konečně politikové, nebo si jen připínají do klopy modrožluté odznáčky a roní krokodýlí slzy?
Pokud jde o školství, vypadá to, že se bude problém prozatím nějak maskovat nalitím dalších imaginárních peněz do systému a vytvoření dalších a dalších programů a inkluzí. Pochybuju silně, že to covidem pochroumaný vzdělávací systém zvládne.
Přesuneme-li se ke zdravotnictví, jsou vyhlídky také velmi chmurné a kloudné odpovědi politiků chybí. S opravdovou hrůzou jsem si dnes přečetla, že na Ukrajině není závažným problémem jen TBC (včetně její rezistentní formy), ale také dětská obrna. Ano, obrna, ta obávaná nemoc, která nás byla dávno vymýcena. Proč se o tom nemluví? Neříkám, že máme kvůli tomu odmítat pomoc, ale musíme být informováni musíme vědět, čemu čelíme! Co je špatného na tom být připraven? Zastírání a zatemňování problému nám vážně nepomůže. Mají-li být ukrajinské děti s našimi v jedné škole, co řekne vláda rodičům o rizicích? Co když dojde k zavlečení polia do dětské populace?
Naprosto čerstvé informace o ukrajinských nemocech jsou příšerné:
Situaci na Ukrajině pak komplikují přenosné nemoci, jako je covid-19, ale na Ukrajině i dlouhodobě problémové spalničky, TBC, HIV a dětská obrna. A hrozba jsou i průjmová onemocnění v důsledku válkou narušené vodovodní infrastruktury a tím pádem omezené nebo vůbec žádné možnosti dodržování hygieny.
K TBC na Ukrajině říkala kupř. naše přední odbornice Martina Vašáková:
Roman Prymula doplnil ke zdravotním rizikům nekontrolované migrace (tehdy samozřejmě ne ukrajinské, ale problém je stále stejný a Prymulova slova obecně platná) následující:
Nejsou Vašáková s Prymulou ti vědci, kterým máme naslouchat, protože mají prostě pravdu? Proč najednou nikdo neřeší nakažlivé nemoci? Zmizely snad všechny spolu s covidem?
Prymulova (a Chlíbkova a dalších) Česká vakcinologická společnost vydala "Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP (ČVS) k očkování osob (dětí, adolescentů, dospělých), které budou pobývat na území České republiky v důsledku současné krize na Ukrajině". V něm se mj. uvádí:
"V roce 2020 byla hlášena proočkovanost 81 % proti záškrtu, tetanu, černému kašli, 82 % proti spalničkám zarděnkám, příušnicím a 80 % (rok 2021) proti poliomyelitidě. Nicméně proočkovanost v některých oblastech Ukrajiny může být významně nižší, zejména v Ivanofrankivské, Zakarpatské, Lvovské, Záporožské, Chersonské, Oděské, Kyjevské, Charkovské a Rovenské oblasti."
Konkrétní doporučení je následující:
"Doporučujeme kontrolu očkovacího průkazu dítěte při první zdravotní prohlídce po vstupu do České republiky. Pokud rodiče nebo jiný doprovod dítěte nedoloží dokumentaci o jeho očkování, bude k němu přistupováno jako k neočkovanému a očkování bude zahájeno během této první zdravotní prohlídky. V některých případech je možné na přechodnou dobu vycházet z anamnestických údajů rodičů / doprovodu a očkování odložit o maximálně 4 týdny (viz níže)... V případě, že rodiče či doprovod dítěte přesvědčivě anamnesticky doloží očkování dítěte, aniž by měl dostupnou dokumentaci, je možné očkování odložit o maximálně 4 týdny, během kterých by měla být dokumentace doložena... Předpokládá se, že převážná většina dospělých u sebe nebude mít dokumentaci o provedených očkování. Všichni dospělí budou očkováni 1 dávkou MMR vakcíny, 1 dávku Tdap vakcíny (Adacel nebo Boostrix) nebo alternativně při její nedostupnosti Tdap-IPV (Boostrix-IPV, Adacel-polio). Všem dospělým bude doporučeno očkování proti chřipce a proti covidu-19 podle platných doporučení ČVS."
Kdy přesně dochází po překročení hranice k první lékařské prohlídce děcka? A co když rodiče budou tvrdit, že je očkováno, bude se složitě a zdlouhavě dohledávat potvrzení a pak se ukáže, že ke včeličce nikdy nedošlo? Bude takové dítě 4 týdny jen tak pobývat mezi ostatními? Zdrojem viru dětské obrny může být i bezpříznakový přenašeč.
Neměli by tedy správně uprchlíci pobývat v záchytných táborech bez kontaktu s ostatními? Jiný postup přece nedává z hlediska ochrany veřejného zdraví smysl a ochrana druhých před mikroorganismy je nejdůležitější ze všeho. Nebo to stát zase tak vážně se zabráněním šíření infekčních nemocí nemyslí a jen celou situaci s covid zneužíval? Člověka to až nutí přemýšlet, že?
Vedle infekcí je druhou palčivou otázkou obrovský tlak na již přetížený a nefunkční zdravotnický systém. Na Medical Tribune se kupř. k problému zátěže zdravotního systému migranty uvádí (opět ne samozřejmě k ukrajinským příchozím, ale závěry lze vzhledem ke zdravotnímu stavu ukrajinské populace zobecnit):
Dnes aby se člověk denně modlil, aby neonemocněl, neměl nedej bože rakovinu nebo nepotřeboval operaci. Čekací doby na ošetření se mohou přitom ještě zhoršit a nedostupnost péče zvýšit. Víme o kolik? Víme, že je to fér vůči českým občanům? Nemám ten dojem, že by proběhla seriózní debata a všichni občané byli srozuměni s tím, že se prostě budou mít hůř i pokud jde o léčení vážných chorob.. O tom, jak migranti zatěžují zdravotnický systém kupř. kvůli léčbě diabetes nebo onkologických onemocnění a jaké to bude mít dopady na včasnou léčbu českých občanů se totiž vůbec nemluví, jako by se snad ani nesmělo. Proč? Copak to není reálná hrozba, se kterou se musíme vypořádat a o které musí být občané informovaní? Lidé by se na tyhle otázky měli sakra urputně ptát a včas. Teď, protože za chvíli bude pozdě.
Nerozumím tomu, proč se o ničem z výše uvedeného nedebatuje. Proč se tváříme, že jsme všichni šťastni a sluníčkově naladěni a hlavně pomáháme! Proč necháváme celou situaci eskalovat až do bodu, kdy už nebude návratu a kdy možná naštvaný dav vynese k moci síly, kterých se můžeme jen bát. Lidé by si vážně měli uvědomit, že stát dávno není na jejich straně, pokud vůbec kdy byl. Za covidu nám vláda odňala veškerá lidská práva a svobody. Nyní nepokrytě ohrožuje celý systém, aniž bychom věděli, že právě to jako společnost chceme. Nevěřím tomu, že jsou občané ochotni pomáhat cizím na úkor vlastních dětí, ale jsou nyní podivně zhypnotizovaní obrovským mediálním tlakem a strachem, podobně jako u covidu a odmítají si připustit nebývale rozsáhlé následky. Osobně jen s úžasem sleduji, co všechno si lidé nechají líbit a že dobrovolně páchají sebevraždu.
Znovu tedy apeluju na naše politiky: pomáhejme Ukrajině, pošleme tam rozhodně humanitární pomoc v rozsahu, jaký si můžeme dovolit, dělejme to, co jsme dělali v podobných situacích dřív, ale pro boha živýho stanovme hranici počtu uprchlíků a stanovme přísná pravidla pro jejich pohyb po ČR a pro řešení jejich zdravotního stavu. Je to nezbytné, je to otázka přežití nás samotných. Nemůžeme si sem vzít všechny zoufalé lidi z celého světa, jsou jich miliardy, a ti, kdo už za těch prá dní přišli, jsou pro malou ČR až až. Jednejme promyšleně a tak, abychom nezničili sami sebe. Tím totiž nikomu, ale opravdu nikomu nepomůžeme, jenom všechno ještě zhoršíme. Ještě máme šanci zabránit tomu, aby byli nespokojenými a zoufalými občany vyneseni k moci lidé, které u moci vážně nechceme, pokud ještě někde ve skrytu duše doufáme, že se z ČR může někdy v budoucnu znovu stát právní a demokratický stát, kde bude radost žít. Buďme prosím, konečně jednou, rozumní.