Běsnění, TBC a jodidové tablety

Blogosféra

Vendula Zahumenská

"According to WHO, rabies is estimated to cause 60,000 human deaths annually in more than 150 countries, and at the same time, dogs are the source of the causative agent of rabies in 99% of cases. This problem is of paramount importance in Ukraine, since the entire territory of the state is enzootic on rabies." (Zdroj: Rabies in Dogs in Ukraine SWMP Symposium Abstract Index)

 

S ohledem na výše řečené je mimořádně zajímavé, že Státní veterinární správa evidentně porušila předpisy, když vymyslela jakási zjednodušující pravidla pro dovoz psů, koček a fretek z Ukrajiny. Protože vzteklina je jeden z opravdu děsivých virů, na rozdíl od covidu, nedává toto počínání úřadu, který má Česko před vzteklinou chránit, žádný smysl. Neumím si představit jeden jediný relevantní důvod, který by převážil nad požadavkem na ochranu našeho území před zavlečením nákazy.

 

Pro cestování se zvířaty po Evropě a ze třetích zemí do Evropy platí velmi, velmi tvrdá pravidla. Ve výjimečných případech, kterými jsou např. živelní nebo humanitární katastrofa, smí úřady zmírnit požadavky, ale rozhodně ne způsobem, který předvádí SVS. Majitel zvířete musí předem podat žádost a když je mu přesun zvířete povolen, tak musí toto jít do izolace, kde pobývá pod úředním dohledem. Když není možno podmínky splnit, zvíře se buď vyexpeduje domů, nebo se utratí. To je jediné správné řešení. SVS naproti tomu vytvořila absurdně měkké podmínky, které vůbec nezajišťují, že se nic zlého nestane. (Hrubky v citaci ponechávám.)

Za účelem ochrany území České republiky před zavlečením vztekliny (ČR je prostá vztekliny od roku 2004) se nařizuje majitelům/jiným osobám

1. zajistit, aby psi, kočky a fretky byli na území České republiky po vstupu umístěni do 10denní karantény (karanténou se rozumí, že zvíře je pod stálým dohledem majitele/jiné osoby) v místě pobytu,

2. zajistit do 72 hodin ode dne vstupu na území ČR klinické vyšetření zvířete soukromým veterinárním lékařem za účelem zjištění, zda zvíře nevykazuje klinické příznaky vztekliny. Pokud se jedná o zvíře, které není identifikované, provede soukromý veterinární lékař jeho označení mikročipem. Soukromý veterinární lékař zaznamená údaje o zvířeti (nejméně popis a číslo mikročipu) a vystaví doklad o provedeném vyšetření,

3. zajistit mezi pátým až desátým dnem karantény opětovné klinické vyšetření zvířete soukromým veterinárním lékařem. Pokud zvíře nebude vykazovat klinické příznaky vztekliny, bude provedeno očkování zvířete proti vzteklině a vystaven očkovací průkaz nebo pas zvířete v zájmovém chovu,

4. předat prostřednictvím soukromého veterinárního lékaře místně příslušné krajské veterinární správě Státní veterinární správy vyplněný formulář s informacemi o zvířeti (viz příloha).

 

I požadavky na izolaci těch s pozitivním PCR testem byly přísnější! Kde je izolace pod úředním dohledem? Copak stačí, že majitel řekne, že na zvíře někdo dohlížel? Nemělo by být zvíře umístěno v nějakém útulku, aby bylo skutečně zamezeno jakémukoliv styku s lidmi a zvířaty? Z nařízení EU, které podmínky pro kontrolu psů a koček a fretek, vyplývá, že:


Toto nařízení by rovněž mělo členským státům umožnit, aby v případě nezbytného naléhavého odjezdu majitele, například z důvodu náhlé přírodní katastrofy, politických nepokojů nebo jiného případu vyšší moci týkajícího se majitele, povolily přivézt přímo na své území zvířata v zájmovém chovu druhů uvedených v příloze I, která nesplňují podmínky stanovené v tomto nařízení, za předpokladu, že žádost o povolení byla podána předem, že členský stát určení toto povolení udělil a že za účelem splnění podmínek stanovených v tomto nařízení budou zvířata po vymezenou dobu v izolaci pod úředním dohledem. I přes nutnost takového naléhavého odjezdu jsou tato povolení nezbytná vzhledem k rizikům pro zdraví zvířat vyplývajícím ze skutečnosti, že do Unie vstoupí zvíře v zájmovém chovu, které nesplňuje podmínky stanovené v tomto nařízení.

 

Nevím, jestli ej doba 10 dnů vážně dostatečná. Je fakt, že nejsem glorifikovaný virolog. Na webu Krajské hygienické stanice MSK se uvádí:

Inkubační doba se liší dle rozsahu a místa poranění a je v průměru 30 až 90dnů. Zdrojem onemocnění jsou celosvětově z 54 % psi, ze 42 % divoká zvířata a 4% tvoří netopýři. V Evropě jsou to hlavně lišky a netopýři, v Asii psi, lišky vlci, šakali, v Africe hyeny, šakali, antilopy a v Americe skunci, mývalové, kojoti a netopýři. U zvířat se onemocnění projevuje odmítáním potravy, změnou chování ( agresivita ale i apatie), obrnami končetin, poklesem čelisti, změnami při zvukových projevech, obtížemi při dýchání a nakonec během několika dnů hynou.

 

Deset dní pofidérní izolace je evidentně k ničemu. U nás ale deset dnů stačí na covid i na vzteklinu. Prašť jak uhoď.

 

My v ČR máme velké štěstí. Jsme země vztekliny prostá.

Od roku 2002 se na našem území nevyskytl žádný pozitivní případ vztekliny a ČR tak splnila kritéria pro přiznání statutu nákazy prostého státu. Tato skutečnost byla deklarována ve věstníku OIE „Disease Information“ č. 30 z 23. června 2004.

 

Sousední Polsko, kupříkladu, takové štěstí nemá. Proto taky před pár dny ta samá Státní veterinární správa upozornila, že je vzteklina prakticky na hranicích a že to může být pěkná polízanice.

V některých evropských státech se vzteklina stále vyskytuje. Toto riziko platí také pro řadu mimoevropských zemí, kde představují velký problém především toulaví psi. Proto SVS opakovaně v posledních letech nabádá české turisty k opatrnosti. SVS také dlouhodobě varuje před dovozy psů neznámého původu ze zemí s výskytem vztekliny. Evropská komise před časem představila svůj cíl vymýtit vzteklinu na celém území EU do roku 2030. Některé evropské země vynakládají nemalé finanční prostředky pro udržení statusu země prosté vztekliny, například sousední Slovensko a Polsko stále provádí orální vakcinaci u lišek.

Je proto naprosto nepochopitelné, ve světle výše uvedeného, že SVS s klidným srdcem umožní prakticky nekontrolovatelný dovoz potenciálně nebezpečných zvířat. Vysvětlení ze strany SVS je, jak jinak, dojemné:

Chápeme mimořádně těžkou situaci lidí, kteří kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu na území Ukrajiny opouštějí svou zemi. Chápeme také, že si řada z nich s sebou chce vzít své domácí mazlíčky, k nimž má vztah a povinnost se o ně postarat. Nechceme je proto zatěžovat zbytečnou byrokracií, či jim vstup se zvířaty do ČR znemožňovat. Nicméně je na druhou stranu nutné minimalizovat riziko zavlečení vztekliny či dalších nebezpečných nákaz do země,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád.

 

Mno. Tak za prvé - povinnost se postarat měli majitelé zvířat už dávno Podle mne spočívá zejm. v zajištění dobrého zdravotního stavu zvířete, tj. v očkování proti vzteklině. To, že mají lidé ke zvířatům vztah je sice pěkné, ale k ničemu je to neopravňuje. Mezinárodní právo počítá s poskytování azylu lidem v nouzi, kteří prchají ve snaze zachránit si holý život. Nemyslím si proto, že převažuje zájem na cestování s fretkou nad naším zájmem na ochraně před zavlečením vztekliny. Zarazilo mne taky, že ten chlapík řekl, že jde o zbytečnou byrokracii. Co tím chtěl sdělit? Je tedy nařízení EU nesmyslné? A proč stát šikanuje vlastní občany čipováním štěňátek a jejich očkováním, když jde o zbytečnou byrokracii? Je vzteklina je v podstatě něco jako rýma, mnohem méně závažná, než covid, kvůli kterému se do izolace uvrhávali lidé a byrokracie bylo až na půdu, včetně takových konin jako byl zákaz opuštění republiky? Pohádky o minimalizaci rizika jsou až směšné (viz naprosto nedostatečné podmínky pro vstup a pobyt psa či fretky nebo kočky - ty jsou ale o dost méně vnímavé vůči viru vztekliny, nejsou tak nebezpečné). Ne, opatření SVS ohledně zmírnění podmínek pro vstup psů, koček a fretek do ČR nedává žádný smysl.

 

Jinou důležitou věcí, vedle vztekliny, může být TBC. Ale ani o tomto problému neslyším, že by se někde mluvilo. Samo WHO upozorňuje na tento fakt:

World Tuberculosis (TB) Day, observed worldwide on 24 March, provides an opportunity to underline an issue which has dramatic health, social and economic consequences – tuberculosis infection. According to WHO estimates, Ukraine has the 4th highest TB incidence rate among the 53 countries of the WHO European Region, with 17 593 new TB cases registered in 2020. 

 

Na TBC umřelo v roce 2020 1,5 milionu lidí. Každý rok jich kvůli této těžké umře podobný počet. WHO dokonce uvádí:

A total of 1.5 million people died from TB in 2020 (including 214 000 people with HIV). Worldwide, TB is the 13th leading cause of death and the second leading infectious killer after COVID-19 (above HIV/AIDS).

 

Stačilo by přitom málo, pokud jde o TBC - vyšetřovat příchozí. Problém zavlečených infekčních nemocí se samozřejmě netýká jen Ukrajiny. Opatrně se o něm mluví obecně v souvislosti s migrací, ale vždycky jsme se tvářili, že je všechno vlastně úplně cajk a o nic nejde. Teď máme (kupodivu i díky covidu) možnost to napravit. V roce 2015 se kupř. v médiích psalo:

„Velká Británie právě teď také řeší velký problém zavlečené tuberkulózy. Naše odborná lékařská společnost se tomu chce vyhnout, proto jsme v souvislosti s uprchlíky navrhli opatření, jak Česko chránit,“ říká Stanislav Kos, člen České pneumologické a ftizeologické společnosti, což jsou lékaři, kteří se právě léčbou tuberkulózy zabývají. Jejich návrh spočívá v tom, že běženci ze zemí, kde je velký výskyt TBC, což je například Ukrajina, by prošli rentgenem plic a kožním testem ke zjištění možné nákazy, a pokud by se potvrdila, místo do uprchlického tábora by zamířili do léčebny. „Rozhodovat by o tom měli praktičtí lékaři. Je to opatření na zábranu šíření TBC u nás, nic diskriminačního,“ říká Kos.

 

Když bychom teoreticky (zatím to tak nevypadá) připustili, že běženců budou tisíce a mnozí budou potřebovat lékařskou péči, musíme předem vědět i to, jak budeme všechno řešit. Musíme znát, jak zajistíme, že nedojde k přehlcení nemocnic, kterým nám už dva roky stát vyhrožuje kvůli pár tisícovkám lidí s pozitivním testem na covid. Co když přijdou desetitisíce vážně nemocných? A když ne v souvislosti s Ukrajinou, co když se to stane později? Tušíme aspoň trochu, co vůbec děláme? Nemám ten dojem.

Čeští pacienti jsou dva roky zanedbáváni. Snesou ještě bez újmy další odklady zdravotní péče, kdyby tato měla být přehlcena? A kde je bod, kdy musíme dávat přednost Ukrajině před námi samými? Jaká je v tomto případě cost benefit analýza, kterou jsme nikdy, bohužel, neprovedli s covidí pandemií? Jsou nám naši tzv. státníci konečně schopni dát kloudné odpovědi namísto cukerínových dojemných blábolů? Řekla bych, že máme po dvou letech divočení nárok na to, aby s námi stát zacházel důstojně. Doufám, že ještě pořád existuje nějaká šance na obrodu, i když se mi zdá, že je den ode dne menší, dnes už téměř neviditelná.

Vůbec nerozumím tomu, proč musíme na všechno reagovat hystericky, bez rozmyslu. Proč sledujeme denně válku "minutu po minutě" namísto toho, abychom se nadechli a popřemýšleli, co by členové rodu Homo sapiens sapiens měli udělat dál a co by pomohlo největšímu množství bytostí. Copak to fakt nejde? Copak všechno musí být pořád ode zdi ke zdi? Copak tohleto běsnění někomu pomáhá? Obyčejným lidem, ať už u nás, nebo na Ukrajině nebo v Rusku? Ne. Jen jim všem šíleně škodí. Kéž bychom namísto toho všeho zlého uměli pomoci sobě i potřebným...

P. S. To, že nemáme všech pět pohromadě, ukazuje i bláznovství okolo jodidových tablet. Před dvěma lety jsme skupovali respirátory a dezinfekci vyráběli z kdečeho podomácku, dnes lidé šílí z jódu. Pořád stejný vyděšený scénář, neustálý strach, který ničí vše. Mě samotnou by ani ve snu nenapadlo shánět cokoliv po lékárnách. Nevěřím, že by mi to mohlo pomoci, když by mocní tohoto světa dohnali konflikt až za hranici použití jaderných zbraní. V takovém případě je člověk bezmocný. V případě jaderného útoku bych tedy v klidu vzpomněla školních let, vytáhla bych sáčky a podle pokynů Státního úřadu pro jadernou bezpečnost bych se odebrala do cihlového sklepa (betonový nemáme), kde bych otočena patami k epicentru výbuchu zpytovala svědomí a očekávala věci příští (možná mne ale zocelilo dětství prožité ve stínu Dukovan a řeči dospěláků, že je stejně všechno, co sním, plné radioaktivity, tak vnímám situaci jinak než ostatní). Litovala bych jediného - že jsem se nepřipravila po vzory Indiany a nemám starou ledničku, ve které bych přežila všecko líp jak šváb, a že jsem nedokázala udělat nic proto, aby byl svět lepším místem k životu, když skončí v takovém chaosu.