Stupidní dotazy jedné soudkyně

Blogosféra

Vendula Zahumenská

Musím uznat, že covid ještě pořád skýtá nepřeberné možnosti k dobré zábavě. Třeba dnes jsem psala vyjádření k žalobě na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalovala jsem spolu s několika dalšími lidmi Českou republiku za hloupoučká omezení, která nám přinesla hned první antivirová opatření. Soudkyně Kuchaříková z Obvodního soudu pro Prahu 2 ale ani omylem neuhne z vytyčené linie. Mám s ní už dvě nepěkné zkušenosti - soudila totiž diskriminační covidí žaloby a dokonce se tvrdě postavila proti astmatikům, kteří se dřív museli dusit v roušce (než jim můj manžel David a jeden odvážný muž vysoudili výjimku), chtěli-li si nakoupit aspoň základní potraviny (nepomohla ani dětem školou povinným).

Teď měla tu drzost, že žalobcům (kteří chtěli jen omluvu za příšerná omezení, ke kterým se vláda na jaře 2020 uchýlila), napsala, aby jí PŘESNĚ popsali, jak že byli omezeni na svých právech a svobodách. To, že vláda zakázala volný pohyb osob až na pár ušmudlaných výjimek, to, že všude byli buzerující policajti, to, že Listina práv a svobod měla (a má) menší hodnotu než dvakrát použitý toaleťák, to Kuchaříkové asi vůbec nepřišlo zvláštní. Konkrétně po žalobcích chce následující:

Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě 30 dnů doplnili svou žalobu obsahující toliko povšechná tvrzení o skutková tvrzení konkrétní, individualizovaná ke každému jednotlivému žalobci. Za tímto účelem zejména doplní:
- vylíčení tvrzené podstatné újmy způsobené žalobcům, tj. u každého jednotlivého žalobce je třeba individualizovaně uvést, zda došlo čistě k omezení možnosti se v inkriminované době pohybovat po vlasti, nebo zda v dané době měl ten který z žalobců plánovaně po vlasti cestovat, kdy, kam za jakým účelem, každý z žalobců pak vymezí jak se jej omezení možnosti jeho volného pohybu na území státu osobně dotklo
- pokud žalobci uvádí, že nemohli navštěvovat své přátele a příbuzné, uvede každý konkrétně které přátele a příbuzné nemohl navštívit, jak často je navštěvuje, zda, kdy a v na jakou dobu měl přátele či příbuzné navštívit, či zda svou újmu pojí pouze s nedostatkem možnosti se po vlasti pohybovat a příbuzné a přátele navštěvovat.

Žalobci doloží důkazy k výše uvedeným doplněným skutečnostem. Listinné důkazy ve lhůtě pro doplnění žaloby předloží. V případě že navrhují výslech svědků či účastnické výpovědi, uvedou řádně vedle jména a příjmení též aktuální adresu, na které se daná osoba nachází, aby byl soud s to předmětné osoby k jednání předvolat.

Vůbec nechápu, že nějaké drzé soudkyni přijde normální se takto ptát. Že se nestydí, když napíše: "zda svou újmu pojí pouze s nedostatkem možnosti se po vlasti pohybovat a příbuzné a přátele navštěvovat." Bože můj na nebesích! S čím jiným bychom sakra měli újmu pojit než s tím, že nám stát zakázal svévolně opustit byt? Copak soudkyně nechápe, že lidi se prostě zcela obvykle navštěvovali, scházeli se, komunikovali, chodili do kroužků, na jógu, na kávu, nakupovali, veselili se, bavili se a prostě žili? Copak nikdy nejela na návštěvu za matkou, nevezla děti k babičce, neměla doma přátele? Na co si krucipísek ta ženská hraje, že předstírá, že lidi žili jako magoři a opatření se jich nedotkla? Doopravdy si myslí, že bych do věci zatáhla rodiče nebo kamarády? O čem by vypovídali? Že jsme jezdívali jednou měsíčně na prodloužený víkend a že děti chodily na výlet s babičkou a dávali jsme si kafe s dědou? Ať jde Kuchaříková do háje s takovýmto přístupem!

Protože je mi jasné, že tahle ženská nemá o spravedlnosti, lidských právech ani svobodě ani šajn, odpověděla jsem jí pěkně od plic. K soudům totiž již dávno nemám ani trochu úcty. Škoda, protože současně znám i takové soudce, kteří si úctu zaslouží. Jen jim takové Kuchaříkové strašně ničí pověst. Stejně jako hrstce nás dobrých právníků.


Celé vyjádření je zde.