Mají se očkovat ukrajinské děti? Proč by ne?
Se zdviženým obočím jsem si přečetla "Otevřený dopis lékařů - odmítáme nátlak na očkování ukrajinských uprchlíků." V podstatě jde o příkrý nesouhlas se stanoviskem České vakcinologické společnosti, které vychází z prostého faktu, že Ukrajina je semeništěm mnoha nemocí, které u nás už dávno neznáme, ale se kterými se díky neřízené migraci můžeme celkem brzy potkat. Jde například o dětskou obrnu, TBC, spalničky nebo záškrt. Samé pěkné choroby, řekla bych.
V otevřeném dopisu se mj. píše:
Vakcinologická společnost, které předsedáte, doporučuje:
1) Naočkovat ukrajinské občany včetně dětí, pokud “přesvědčivě” nedoloží očkovací průkaz.
S takovým postupem zásadně nesouhlasíme, protože odporuje medicínským přístupům i právním předpisům. Zákon o ochraně veřejného zdraví (1) stanovuje povinnost vyšetřit stav imunity vůči infekci a zjistit příp. kontraindikace. Pokud se před očkováním nezjistí množství vytvořených protilátek, hrozí zvýšená odpověď imunitního systému (alergická reakce či později rozvoj autoimunitního onemocnění). Je tedy hazardem např. znovu očkovat dítě, které bylo očkováno nedlouho před vstupem na naše území.
Nejvyšší správní soud přitom v roce 2016 v jednom ze svých rozhdonutí, kde se zabýval očkováním českých dětí, uvedl:
"Za nesrozumitelný nepovažuje Nejvyšší správní soud ani závěr městského soudu k otázce vyšetření stavu imunity před provedením očkování hexavakcínou, neboť z odůvodnění rozsudku městského soudu je zřejmé, že neshledal námitku žalobců o nezjištění možnosti kontraindikace či přirozené imunity důvodnou, protože zákon o ochraně veřejného zdraví sice v § 46 odst. 2 stanoví, že před provedením pravidelného a zvláštního očkování je fyzická osoba povinna podrobit se v případech upravených prováděcím právním předpisem vyšetření stavu imunity (odolnosti). Prováděcí právní předpis - vyhláška č. 537/2006 Sb. - však k aplikaci hexavalentní očkovací látky nestanoví povinnost podrobit se imunologickému vyšetření, a proto není zákonem uložena povinnost zjišťovat kontraindikaci na tento typ očkovací látky."
Není tedy pravdou, že by se u českých dětí s nějakou zvláštní pečlivostí či obezřetností zjišťoval stav imunity před tím, než do nich napereme haxevakcíny a MMR vakcíny hlava nehlava bez ohledu na následky. Soud jasně řekl, že je takový postup v pořádku a na co že si tehdy žalobci zastoupeni mým manželem jako že stěžovali?
Já sama si myslím, že je samozřejmě dobře zjišťovat stav imunity, ale jen tehdy, když to jde. V situaci, kdy sem bez jakéhokoliv systému proudí statisíce neočkovaných lidí, kteří jsou potenciálními nositeli doopravdy vážných nemocí, a kdy by zvýšené náklady nesl náš zdravotní systém, pro zjišťování protilátek nevidím žádný důvod, zvláště nemají-li tento benefit ani české děti.
Dopis odborníků nezapomíná na teatrálnost, citové vydírání a drama:
Představte si malé dítě, jehož matka nemůže předložit očkovací průkaz, protože zůstal v ruinách jejich bydliště. Lékař tudíž podle návodu České vakcinologické společnosti bude očkovat toto dítě, aniž by zjistil jeho imunitní stav, bude ho považovat za zcela neočkované. Aplikovat vakcíny proti nemocem, na které je již dítě imunní, může vést k neadekvátní reakci imunitního systému a dítě tak poškodit. Tento postup je jen stěží postupem lege artis, je proti zdravému rozumu a mimo jiné lidsky neobhajitelný, zcela popírající vztah důvěry mezi lékařem a pacientem. Svým způsobem je to pusté vydírání lidí ve složité životní situaci, a proto zcela nepřijatelné.
Nevím, jak vy, ale já mám už dva roky připravenu "pohotovostní krabici", kterou mám na nočním stolku. V ní mám platné pasy, očkovací a zdravotní průkazy nás i zvířat, rodné listy, snubní prsteny jako můj skoro jediný nějak cenný majetek kromě ojeté darované Fabie z roku 2004, oddací list a Davidovo americké Social Security Number. Ano, kdybych odcházela já, nestalo by se mi, že bych neměla s sebou doklady. Nejsem blázen, abych nebyla aspoň takto připravena.
Je zajímavé, že je pod dopisem podepsán i Jiří Beran. Ten totiž v jednom svém textu uvádí:
Očkováním a klinickými aspekty očkovacích látek se zabývám relativně dlouhou dobu a určitě nepatřím k dogmatickým zastáncům očkování, kteří nepřipouští žádnou diskusi. Viděl jsem děti i dospělé po transplantaci orgánu, periferních kmenových buněk, onemocnění krve a krvetvorných orgánů, těžkých úrazech, po operačním odstranění sleziny, po alergických a anafylaktických reakcích a vždy jsme museli s kolegy naleznout cestu jak tyto osoby očkovat, imunizovat a znovu chránit před infekcí. Je jisté, že např. po transplantaci periferních kmenových buněk nemůžeme tyto osoby po dosti dlouhou dobu očkovat a tak je chránit.. Spoléháme se totiž na vysokou proočkovanost v populaci, kterou nazýváme kolektivní imunita. Ta brání přenosu infekčního původce (pokud je přenositelný z člověka na člověka) a ochrání tak i některé neočkované lidi. Vysoký počet očkovaných v populaci musí být dodržován a to s ohledem na vlastnosti původce nemoci. Například pro přerušení šíření spalniček musí být očkováno až 97 procent populace, zatímco pro zamezení šíření chřipky postačuje proočkovanost okolo 80 procent. Kolektivní imunita je důležitá zvláště v posledním desetiletí, kdy se z různých, především zdravotních důvodů, snižuje proočkovanost. My se na ni hodně spoléháme, protože osob, které nemohou být ze zdravotních důvodů dočasně (třeba 1 rok) nebo trvale očkovány neustále přibývá.
Dále pak píše:
Snížení proočkovanosti například kvůli nedůvěře v očkovací látku vede vždy ke zvýšení počtu nemocných i k následné úmrtnosti na infekční nemoc. Kdyby se v České republice přestalo očkovat proti běžným dětským nemocem, musí se počítat s tím, že brzy zemře stejný počet lidí, jako před zavedením očkování. Asi se nechceme vrátit do let 1961-70, kdy zemřelo na spalničky 291 dětí do věku 14 let, nebo do roku 1946, kdy zemřelo na záškrt 828 a na černý kašel 433 dětí.
Skutečně tedy převažuje zájem cizinců, kteří přicestují do ČR, aniž by byli schopni prokázat, že jsou očkováni (a to navíc poměrně benevolentně jen kopií očkovacího průkazu), a přitom pochází ze země, kde se vyskytují mimořádně nebezpečné nemoci, nad zájmem zranitelných českých občanů? O tom dost pochybuju.
Profesor Beran dále ve svém blogu uvádí:
Očkování na první pohled není povinné v USA, na Novém Zélandě, ale pokud není dítě očkované, nesmí do školy. Pokud dítě nenastoupí do školy, je to ve svých důsledcích pro rodiče daleko horší než hrozba přestupku a 10 000 pokuty jako u nás. A tak co se na první pohled zdá nepovinné, nakonec může být více povinné, než totalitní očkování. Pamatuji si dívku, která po ročním studiu v USA přišla do ordinace na dokončení očkování proti žloutence B a ukázala mi „svůj americký“ očkovací průkaz. Po příjezdu do USA zjistila, že nemá „svůj český“ očkovací průkaz (ale i ten by ji nepomohl, protože je v češtině) a tak během roku obdržela celkem 24 injekcí vakcín proti základním onemocněním, jako by nikdy nebyla v ČR očkována. Dostala na vybranou, buď se nechá očkovat, nebo se vrátí prvním letadlem nazpět. Asi jsem byl ten den duchem přítomen a celý „americký očkovací průkaz“ jsem si okopíroval a nyní jej ukazuji studentům, aby si udělali obrázek o nepovinném očkování v USA.
Evidentně se s očkováním mnohé "demokratické země" zrovna nepářou. Ber, nebo nech být a hotovo.
Jiří Beran dal ve svém článku dohromady mnoho zajímavých věcí a jeho pohled na věc se mi líbí. Není direktivní. To, jak se ale on a další odborníci snaží argumentovat ve prospěch ukrajinských migrantů, opravdu nemá ani hlavu ani patu. Nemůžeme přece dovolit cizím to, co nedovolujeme vlastním dětem. Já sama jsem si ji nechala zjistit, když jsem zvažovala očkování "na klíšťata" A ejhle, i když jsem se nechala naposledy před přeočkovat před víc než 15 lety, protilátky jsem měla, i když výrobce vakcíny uvádí, že musíte na včeličku po mnohem kratším intervalu. Ty všechny vakcíny (které jsem z lenosti nepodstoupila), by pro mne tedy byly zbytečné a podle vyjádření v dopise odborníků i nebezpečné, neboť jsem měla protilátky.
Pokud mají mít Ukrajinci výjimky, dejme je zkrátka a jedndouše všem. Já taky nestojím o to, aby moji potomci byli "vopíchaní" od shora dolů proti všemu možnému, ale preferuji, aby se před každou vakcinací důsledně zjišťovala jejich imunita vůči té které nemoci, a pokud bude zjištěna, aby se neočkovali. Takový psotup považuju za správný. Jen si myslím, že by si to měl každý tak nějak platiti ze své kapsy a když nechce, podvolit se vůli státu, který jasně stanovuje, ajká očkování a v jakých schématech se mají podstupvat. To opakovaně tvrdí i všechny naše soudy.
Už končím, vážně. Víte ale, co by mne ani ve snu nenapadlo, po dvou letech boje s covidími blouznivinami? Že se někdy budu zastávat Chlíbka... časy se holt mění a my s nimi. Nebo ne - já se neměním - stojím vždy za tím, co je spravedlivé a pravdivé. Takže se vlastně nemůžu ani divit tomu, že se zastávám ČVS, protože v tomto okamžiku má pravdu ona.
P. S.: Mimochodem, pamatujete si, jak Státní veterinární správa dovolila Ukrajincům dovézt si kdejakou havěť s sebou a odmítala její kontroly, protože šlo o zbytečnou zátěž uprchlíků? Tak teď vydala novou perlu:
Státní veterinární správa (SVS) vydala mimořádná veterinární opatření, která zakazují dovoz zvířat neznámého původu z Ukrajiny. Zákaz se však nevztahuje na neobchodní přesuny zvířat (psi, kočky, fretky), která doprovázejí uprchlíky z Ukrajiny. Hlavním smyslem opatření je zabránit zavlečení nebezpečných nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, především se jedná o riziko zavlečení vztekliny. K podobným opatřením již přistoupilo mnoho jiných členských států EU.
„SVS v posledních dnech zaznamenala zvýšený počet rizikových přesunů zvířat neznámého původu z Ukrajiny do České republiky, které jsou velmi nebezpečné s ohledem na možné zavlečení vztekliny a dalších nebezpečných nákaz do ČR. Proto jsme podobně jako řada dalších rozhodli o zákazu dovozu zvířat neznámého původu z Ukrajiny,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád a dodal: „Naším prvotním úkolem je ochrana zvířat ale i lidí před nebezpečnými nákazami.“
Jsme vydáni na milost a nemilost naprosté svévoli státu...