A teď si napíšeme písmenko „s“, milé děti
Když jsem se na gymplu učila (dobrovolně) rusky, bojovala jsem snad celé čtyři roky s azbukou. Ruštinu jsem měla jen dvakrát týdně a doma jsem se zrovna nepřetrhla, abych trénovala měkký a tvrdý znak a správnou výslovnost slova "lyže" (naše ruštinářka nám tvrdila, že právě na tomto slově se pozná, že člověk není rodilý mluvčí), nebyla jsem tedy vzorem největší pilnosti a tím je možná můj úsudek dost ovlivněn. Ačkoliv jsem za svá středoškolská léta prošla dvěma díly učebnice Радуга, nemám pocit, že bych mohla bez koktání a rychle přečíst třeba text k Písni o příteli od Vysockého. Zaseknu se už u slova "разберешь".
Если друг оказался вдруг
И не друг, и не враг, а - так,
Если сразу не разберешь,
Плох он или хорош,-
Парня в горы тяни - рискни!
Не бросай одного его,
Пусть он в связке в одной с тобой -
Там поймешь, кто такой.
Naučit se cizí jazyk, zvláště když má jinou "abecedu", je sakra těžký. Neumím si představit, že bych v 15 prostě přišla do ruskojazyčné třídy a učila se třeba chemii nebo fyziku v té hatlamatilce, jak mi celá azbuka tehdy připadala. Bylo by to absurdní, příšerné a zhola nemožné! Proto mne doopravdy zarazil inkluzivní nápad naší vlády, která hodlá prostě jen tak, bez dalšího, hodit našim dětem na hrb další tíhu.
Nestačilo asi, že dva roky neměla děcka prakticky žádnou školu, nestačilo, že se dusila v ústenkách, nestačilo, že se z učitelů stali hlavní testovací dozorci. Kdepak. Je načase zasadit školství další ránu. Do českých tříd, které jsou mnohdy přecpané už teď, jednoduše dáme ukrajinské děti a abychom se tvářili, že to máme ošéfované a všechno to zvládáme, přijmeme jakýsi nesmyslný "lex Ukrajina pro oblast školství". (Projednává právě teď Sněmovna, jak jinak, než v legislativní nouzi).
Chybějící kapacity asi podle představ fialové vlády vyřešíme tím, že do tříd strčíme pár dalších lavic a učitelům prostě přidáme do péče o pár duší navíc (ještě by se vláda mohla vrátit ke starému dobrému směnování, které se praktikovalo za mých raných let a kterému jsem unikla jen proto, že jsem dojížděla do školy v jiné městské části). To dáme!
V návrhu zákona se jednoduše uvádí:
Ředitel určené školy je povinen rozhodnout o přijetí cizince ke vzdělávání, není-li překročen nejvyšší povolený počet dětí nebo žáků zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení.
Podle školského zákona a jeho prováděcí vyhlášky je nejvyšší počet dětí v jedné třídě 30 (měl by se snižovat, pokud jsou v ní žáci s určitými podpůrnými opatřeními, což je prakticky v každé třídě a už to samo o sobě značně mění výuku). Zřizovatel může zvýšit počty žáků až na 34. To je fajn, ne? Každý rodič jistě zaplesá nad zvýšením kvality výuky v takovém případě. mimochodem, co se stane, když ve třídě bude 34 žáků? Co pak? Víme to? Máme to promyšleno? Těžko.
"Nejvtipnější" na tom legislativním šperku je ale tato pasáž:
§ 3
Obsah vzdělávání v základní, střední, vyšší odborné škole a konzervatoři
Při vzdělávání žáka nebo studenta, který je cizincem, ředitel základní školy, střední školy, konzervatoře nebo vyšší odborné školy za účelem adaptace této osoby na vzdělávání podle školského zákona může po dobu nezbytně nutnou zčásti nebo zcela nahradit vzdělávací obsah školního vzdělávacího programu nebo akreditovaného vzdělávacího programu jiným vhodným vzdělávacím obsahem podle potřeb žáka nebo studenta. Vhodný vzdělávací obsah podle potřeb žáka základní školy nebo střední školy nemusí být v souladu s rámcovým vzdělávacím programem.
Jaký tohle může mít dopad na vzdělávací systém, to se neodvažuju ani pomyslet. Myslela na to za mne vláda, než tohleto připravila?
Naprosto chápu, a proto jsem taky psala o své příšerné "negramotnosti" vůči azbuce, že učit se najednou v češtině je pro cizí děti nemožné. Není to jejich vina. Nicméně naše vláda musí tohle vyřešit jinak, než výše uvedeným blábolem. To, co se děje, totiž není ani vina našich dětí. Nesmějí nést naprosto nepřiměřené následky, když už byly dva roky nuceny snášet nesmysl zvaný covid. Musíme teď naprosto přesně vědět, co příchod ukrajinského dítěte do třídy způsobí, jaké to bude mít dopady a hlavně, jak se to bude řešit. Naše vláda, jako obvykle, ale absolutně netuší, co dělá, nicméně naše děti v tom šíleném marastu nechá klidně vykoupat. Ony to zvládnou, že?
Vláda se nestará ani o to, že mnohé ukrajinské děti (ani dospělí) nejsou řádně očkovány. Proto na Ukrajině řádí nejen tubera, spalničky nebo záškrt, ale dokonce i u nás vymýcená a dříve šíleně obávaná dětská obrna. Informace o zdravotním stavu ukrajinské populace přitom nejsou žádný podvrh. Psala o tom i Ludmila Hamplová, slovutná novinářka, která o sobě uvádí:
Novinářka, která se specializuje na oblast dezinformací, fake news a hoaxů v medicíně. V roce 2015 získala Výroční cenu od Koalice pro podporu očkování, která jí bylo udělena především za vysokou „odbornou kvalitu práce v žurnalistice a osobní statečnost". Je také držitelkou Novinářské ceny Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Je externí spolupracovnicí Kanceláře WHO v České republice.
V nedávném článku této bojovnice s dezinformacemi se dočtete:
Dále v článku stojí:
Nepříznivá situace je zejména v případě tuberkulózy a spalniček. Podle údajů WHO je Ukrajina zemí se čtvrtou nejvyšší incidencí tuberkulózy v evropském regionu. „V roce 2020 bylo na Ukrajině diagnostikováno více jak 17 tisíc nových případů. Vyšší incidenci lze očekávat zejména ve východní části země v Oděské oblasti, ale také v Chersonské a Kyjevské oblasti. Odhadovaná incidence tuberkulózy v roce 2019 na Ukrajině byla 77/100 tisíc obyvatel versus 5/100 tisíc obyvatel v ČR, včetně vysokého výskytu případů na léčbu multirezistentních forem tuberkulózy (4 490 případů versus 8) a koinfekce tuberkulózy a infekce virem HIV (5 800 případů versus 8),“ uvádí dokument s odkazem na údaje WHO a ukrajinských úřadů...
Podle původních plánů WHO mělo být během prvních tří únorových týdnů letošního roku očkováno téměř 140 tisíc dětí v zemi. „Roky nízké proočkovanosti na Ukrajině vytvořily velké množství neočkovaných nebo nekompletně očkovaných dětí, které jsou vnímavé vůči poliomyelitidě. Navzdory tomu, že běžná proočkovanost zásadně vzrostla během předchozích let, v roce 2021 pouze 84 procent dětí ve věku jednoho roku obdrželo doporučené tři dávky vakcíny,“ upozorňovala WHO před začátkem kampaně, která měla za cíl dosáhnout 95procentní proočkovanosti v dětské populaci.
V kontextu dvouletého zdravotnického běsnění a ničení státu a společnosti za účelem ochrany veřejného zdraví před koronavirem je laxnost státu vůči opravdu těžkým nemocem, které sem mohou být zavlečeny z Ukrajiny až neuvěřitelná. Pořád jsem se totiž nikde nedočetla, zda jsou všichni Ukrajinci před tím, než je jim dovoleno vklouznout mezi českou populaci (děti nejsou kupř. řadu let proti TBC očkovány), velmi pečlivě otestováni a prověřeni (jak?), stejně tak jejich chlupatí mazlíčci, pokud jde o vzteklinu.
Opravdu bude na 100% zajištěno, že se děti ve škole nesetkají s výše uvedenými chorobami? Lze ukrajinským očkovacím průkazům (navíc třeba jen nascanovaným) bez jakýchkoliv pochybností, které jsou, vzhledem k dětské obrně například, zcela namístě, věřit? Neměly by se kvůli vážné hrozbě zavlečení nebezpečných nemocí dělat třeba testy protilátek? Neměli by být lidé v izolaci odpovídající inkubační době jednotlivých nemocí? A kdo to všechno zaplatí, smím-li se ptát?
Víte, jsou vážně okamžiky, kdy jsem ráda, že moje děti se už cirkusu jménem české školství neúčastní. Myslím, že další nelogické kroky naší vlády, které jen a jen uškodí dětem, otevřou oči mnoha dalším rodičům. Jejich dětem přechod na domácí výuku nepochybně prospěje.
P. S. Myslíte, že už konečně někdo občanům sdělí, kde je s pomocí uprchlíkům strop, jaké to všechno bude mít dopady, jaký je plán a co se bude dít dál? Nebo prostě, stejně jako u covidu, jen dál a dál vykřikujeme: "Wir schaffen das?"