Soud: Psům vstup povolen, bez roušky zakázán
V srpnu 2020 mi Aktuálně jako první právničce zabývající se covidími záležitostmi zakázalo psát. Prý jsem měla úplně špatnou formu textů. Zpětně si říkám, že měli ti z Aktuálně svým způsobem pravdu, blog si vážně nezasloužil pokračování. Ne kvůli formě, to bych se do krve hádala, ta byla dost dobrá, ale pro jeho obsah. Byla jsem tehdy totiž strašlivě naivní a ještě pořád jsem věřila, že se soudci zastanou svobody a postaví se proti zvůli státní moci. Česká justice mi naštěstí poskytla stovky příležitostí, ze kterých jsem se o jejím postoji k lidským právům mohla dostatečně poučit. Po dvou letech dennodenního právního boje o svobodu už rozhodně soudům nevěřím a doufám, že moje blogy, se kterými jsem se rozhodla pokračovat na Echu, už nevhodně důvěřivý obsah mít nebudou. Snad díky tomu, že jsem přišla o iluze, psaním o právu v době právům nepřející nebudu čtenáře nudit.
V důsledku ztráty důvěry v lidskou spravedlnost se neraduju tak jako ostatní z nedávného značně bizarního hospodského rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Naopak mi jde mráz po zádech, když si ho stále dokola pročítám. V rozsudku totiž najdete například tento názor soudců:
"Nejvyšší správní soud nevylučuje, že využívání zmíněných služeb může pro určité skupiny osob patřit k běžnému způsobu života a trávení volného času. Nejedná se nicméně o nezbytné služby, bez kterých by nebylo možné na základní životní úrovni fungovat (oproti např. jízdě ve veřejné hromadné dopravě nebo nákupu potravin). Vyloučení z využívání těchto služeb sice může pro někoho představovat citelnou újmu, nepředstavuje však natolik intenzivní zásah jako případný úplný „lock down“ neočkovaných osob."
Nejsem klidná, jestliže ti, jimž jsme svěřili odpovědnost za kontrolu moci výkonné, přemýšlejí právě takto o neočkovaných, které si ve své mysli zařadili mezi nežádoucí... Nebudu se ale dále zabývat tímto děsivým rozhodnutím, říkám si totiž, že by bylo dobře informovat o jiném rozsudku, kterému se nedostalo mediální pozornosti, přesto je mnohem zajímavější než ten od NSS.
Šlo o případ muže s astmatem, kterého odmítli obsloužit v jeho oblíbené pekárně (Benea, s.r.o.). Nechtěl si totiž zahalit dýchací cesty. Pro celou věc je pikantní to, že zákazník měl dokonce lékařské potvrzení, podle kterého mu jeho dlouhodobý zdravotní stav neumožňuje respirátory a podobné „ochranné záležitosti“ používat. Pekárna však na jakékoliv argumenty neslyšela a tvrdošíjně trvala na svém: na dveřích máme napsáno, že ty s "nahým obličejem" neobsluhujeme, tak to platí a basta fidli do povidlí. Díky tomu, že byl nezahalený pečiva chtivý pán velký bojovník, se kauza dostala až k odvolacímu soudu, kde ale neslavně skončila. To, co soud řekl, je velmi nebezpečné, protože zcela nepokrytě dali soudci moc korporacím a jiným soukromým subjektům, aby tyto samy určovaly, za jakých podmínek budou či nebudou někoho obsluhovat a poskytovat služby.
Ano, můžete si říct, že to je přece dobře, a já bych s vámi ještě před covidem souhlasila, vždyť jsem sama toužila po kavárnách bez ukřičených dětí a rozčilovalo mne, že se soud za majitele podniku, jenž měl sloužit jen tichým dospělým, nepostavil a řekl, že ta nebohá batolata zákazem vstupu diskriminuje. Dnes jsem ale mnohem, mnohem opatrnější na to, když si někdo na dveře napíše seznamy těch, jimž je vstup zakázán.
Co konkrétně Krajský soud v Praze řekl? Podívejte se sami, podstatná je hlavně červeně podtržená poslední věta na obrázku.
Ano, soud skutečně potvrdil, že i kdyby nebylo k dispozici platné mimořádné opatření, má pekárna (soukromý subjekt) právo přijmout si svá vlastní opatření regulující vstup do podniku, přičemž tato soukromá opatření nemají žádnou oporu v zákoně (ani v mimořádných opatřeních). Je možné, že právě to bude cesta, kterou se budeme dál ubírat - moc převezmou soukromé subjekty, které ochotně a radostně budou plnit nejen hygienické požadavky státu a taky je namísto státu nebo spolu s ním vymáhat, ale vedle toho si budou naprosto svévolně určovat nová pravidla. Myslím, že se můžeme těšit třeba na ta okolo klimatických záležitostí. Měli byste začít dbát o svoji CO2 stopu, jinak si třeba vůbec neškrtnete!
Abychom neskončili tak depresivně, nabídnu vám ještě jeden úryvek z rozsudku. Jak vidíte, soud srovnává muže s astmatem, jenž si ze zdravotních důvodů nechtěl nasazovat respirátor, se psem. Bohužel z tohoto porovnání vyšel dotyčný jako poražený. Pes má totiž na rozdíl od něj podle soudců výcvik, a proto nepředstavuje pro ostatní přítomné osoby nepřiměřené riziko. To o sobě zjevně žalobce říct nemohl. Vycvičený v zahalování obličeje a tím chránění druhých tedy nebyl ani omylem!
Těším se příště nad nějakým dalším špekem z nesvobodných soudních síní českých i evropských. A nebojte, rozhodně to nebude jen covid. Já sama ho mám už plné zuby.
Zpracováno podle rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 103 Co 27/2021-110 ze dne 20. 1. 2022.