Soud: je rozumné, když město omezí příliv obyvatel
Když jsem studovala „na doktorku“, chtěla jsem se nejprve v disertační práci věnovat znečištění ovzduší pachovými látkami. Toto smradlavé téma mne ale záhy přestalo zajímat, zhlédla jsem se totiž v územním plánování. To mi přirostlo k srdci a dnes je to hlavní zdroj mojí obživy a současně pracovní radosti. Proto vím, že každá obec by měla plánovat rozumně. Neměla by nikdy dopustit, aby jí příliš rychle narostl počet obyvatel, aniž by k tomu měl potřebnou veřejnou infrastrukturu – všechny ty čističky odpadních vod, kanalizace, školky a školy, veřejná prostranství, dopravu v klidu a tak všelijak.
Krajský soud v Praze k tomu, že obec Říčany podmínila rezidenční výstavbu a příliv nových obyvatel, tím, že nejprve musí být zkapacitněna potřebná infrastruktura, řekl: "Soud pokládá za rozumné a odpovědné, pokud město omezuje rozvoj svého území takovým způsobem, aby dostačoval stávající kapacitě veřejné infrastruktury, resp. aby ji zvládalo kontinuálně navyšovat. Takový postup je korektní ve vztahu ke všem současným i budoucím obyvatelům města, neboť výrazně snižuje riziko, že se budou muset potýkat s problémy souvisejícími s nedostatečnou kapacitou veřejné infrastruktury (např. nepřijetí dítěte do školy či školky z kapacitních důvodů, nedostatek vody ve vodovodním řadu v letních měsících apod.).“
Když obce tato pravidla nerespektují, často jim hrozí, že je občané k rozumným řešením zavážou v místních referendech a jednoduše obcím zakážou se rozšiřovat, aniž by věděly, jak budou velmi negativní následky řešit. Ve Vranově u Brna se tak kdysi hlasovalo o této otázce: „Souhlasíte s tím, aby obec Vranov v samostatné působnosti prosazovala všemi zákonnými prostředky pouze takový rozvoj území obce, který nepovede k navýšení počtu obyvatel obce nad celkový počet 1000 obyvatel?“. Referendum bylo platné a pro obec závazné a musela ho respektovat. Jak vidíte, obce prostě musí přemýšlet, než dovolí stovkám nebo tisícím „městských náplav“, aby v obci žily a čerpaly výdobytky, které samospráva poskytuje občanům.
Právě skrze kapacity veřejné infrastruktury v územních plánech, konkrétněji přes dopravu v klidu, jsem si dnes říkala, že naše vláda je oproti obcím opravdu tragický plánovač. Nejsem žádná brilantní řidička, řízení nemám ráda a dokonce i s velkou neochotou sedám na místo pasažéra, ale přemísťovat se autem, vzhledem k životu na venkově, kde jede do města autobus ráno, v poledne a večer a zpět se už po setmění nedostanete, prostě musím. Dělám to tak, že dojedu na nejbližší vlakové nádraží, kde zaparkuju a pak jedu do Brna veřejnou dopravou. Dosud jsem měla možnost parkovat jako královna, místa vždy nějaká byla. Ale ouha. Dnes jsem dojela a co nevidím – auta stála i na trávě! Všude plno! Lidi asi začali šetřit, naříkala jsem. Bože, co teď, chytla mne panika. Nakonec jsem tedy s obavami z postihu za tento hrozný zločin přistavila auto na poslední místečko na zatravněné ploše. Jak jsme tak se synem štrádovali kolem řady aut, všimli jsme si, že tři z nich měla ukrajinskou poznávací značku. Ano, přesně ta tři místa chyběla, abych mohla zaparkovat správně.
Zdá se mi to jako úžasný příklad pro ty, kterým nedochází, jak fatálně náš stát selhal a co nám přesně provedl, když už dávno nestopl příliv migrantů z Ukrajiny. Může se vám zdát směšné, že řeším parkování (ale ve skutečnosti je to obří komplikace – pokud nebudu moct parkovat na nádraží, nedostanu se do Brna), ale o to nejde. Zkuste si představit, že určitou kapacitu, jako to malé parkoviště u nádraží, mají třeba špitály. Ani dětská oddělení, ani interny, ani onkologie, ani ambulance praktiků či specialistů prostě nejsou dimenzovány na víc lidí, než kolik jich v ČR žije. Co tedy bude příchod bůhvíkolik nových lidí znamenat pro dostupnost lékařské péče? Copak si mohou nemocní dovolit prostě čekat a čekat na vyšetření? Co když ty promeškané měsíce budou znamenat takovou prognózu, že už nebude žádná léčba možná? U nádorových onemocnění to tak bývá celkem snadno. Jen si připomeňte, jaké drama byl pro zdravotnictví covid, a to se ani nic tak dramatického jako teď nedělo. Co když přijde covid na podzim znovu? Jaké budou kapacity AOR, JIP a všech těch vymodlených ventilátorů?
Jestliže je tu, dejme tomu, teď nebo v brzké době, o 500 000 lidí navíc, je to obří, prostě pro zdravotní systém obří číslo (a nejen kvůli jeho naprostému vybrakování testy a jinými nesmysly). Znamená to jednoduše, že zdravotnictví nebude schopno poskytnout adekvátní péči všem - Čechům i Ukrajincům, zvláště přijdou-li jich další statisíce (a proč by nepřišly, když to dovolíme - lidé na Ukrajině nejsou hloupí a nechtějí zcela rozumně zůstávat v takové zemi, jakou Ukrajina byla a je - a doufejme, že nebude). Nebo poručíte duši pánubohu a budete si tiše přát, aby právě pro vás nechybělo to poslední místo, až se budete být nejhoršího?
To stejné platí pro cokoliv jiného. Pro jakoukoliv službu, i když ty nejsou tak esenciální jako léčení nemocných. Naše vláda prostě měla již dávno vědět, na kolik uprchlíků je připravena a víc jednoduše nevzít. To, že přišli a že jejich je tu tolik, neznamená, že se uskromníte v tom smyslu, že si třeba jen nekoupíte páté kalhoty nebo budete jarní boty nosit o jednu sezónu dýl a třeba pojedete na Mácháč místo na Makarskou. Znamená to, že stejně jako na parkovišti nebude místo na onkologii. Všichni nebudou moci být ošetřeni.
Když byla před pár lety válka v Kosovu, v novinách se psalo: ČR je podle ministra vnitra Václava Grulicha připravena přepravit na své území 750 uprchlíků z Kosova. Dosud jich bylo z Makedonie do ČR přepraveno na 340. Další transport má přiletět v pátek. Ministr zahraničních věcí Jan Kavan dříve prohlásil, že v případě nutnosti může ČR přijmout maximálně až 5000 lidí.
Jak je možné, že v případě tvrdého střetu jen kousíček od našich hranic byl dán tak nízký strop a nyní si premiér troufne říkat toto:
Na otázku médií, kde je hranice, kolik uprchlíků ještě Česká republika pojme, premiér Fiala odpověděl: „Jednu hranici jsme překročili. Obecně se uvádí, že země je zhruba schopna absorbovat uprchlíků kolem dvou procent z celkového počtu populace. Takže jestliže tu je již 270 tisíc lidí z Ukrajiny, kteří teď přišli v uprchlické vlně, tak jsme již nad touto hranicí.“ Jak prohlásil, „zatím to zvládáme“. Měl k tomu přispět nastavený funkční systém na začátku. „Ten si troufám tvrdit, je jeden z nejlepších v Evropě, když se podíváme na počet lidí, a počet těch, kteří už jsou registrovaní. Funguje nám to, tak je předpoklad, že zvládneme i větší počet lidí.
Jak je možné, že Fiala ještě před nedávnem říkal tyto nehoráznosti:
Jak může takto lhát Fiala a jak může ještě nehoráznější věci tvrdit další cestovatel Vystrčil?
S těmi lidmi, kteří už přišli, nic nenaděláme. Zpátky na Ukrajinu je nevyexpedujeme. Máme jen jednu možnost – udělat vše proto, aby se integrovali a aby tu začali tak nějak žít. Vláda teď musí udělat tři velmi jednoduché kroky:
- Okamžitě zavřít hranici v tom smyslu, že už sem nepřijdou žádní další lidé z Ukrajiny. Ani noha. Tečka.
- Okamžitě začít dělat vše pro to, aby se dosud nekočírovaná migrace stala aspoň za nějaký čas ukočírovatelnou a aby naši občané netrpěli třeba právě v oblasti zdravotnictví (a nejen tam).
- Udělat vše pro postupnou integraci příchozích do společnosti za současného naplnění bodu b), vláda musí poskytnout garance, že bude s českými občany zacházeno do určité míry příznivěji, ale současně nebudou občané Ukrajiny ponecháni napospas jejich mafiánským uskupením.
Žádejme po vládě, aby se přesně toto co nejdřív stalo. Už včera bylo pozdě. Jestli se to nepodaří, dojde s velkou pravděpodobností na nárůst velmi zlých nálad ve společnosti. K čemu něco takového může vést, si určitě umíte představit sami. Já nechci žít ve zkolabované společnosti, kde bude člověk člověku vlkem a u vesla budou ti, kdo naslibují občanům vzdušné zámky při řešení migrační a humanitární krize. Vy ano?
Jak vidíte, i když píšu o právních věcech naprosto nesouvisejících s migrací, nějak to tam samovolně sklouzává. Tak co už se mnou.