Neúcta, hloupost, odvaha nebo záměr? Jan Cemper a ti druzí

Že je web Manipulátoři tím největším manipulátorem ví zasvěcení již dávno. Ujišťuji se o tom ve chvílích, kdy mám pocit, že dám panu Cemperovi ještě šanci. Šanci prokázat, že jeho manipulace byly dílem náhody. Zbytečně. To jsem zase jednou udělal a objevil jsem článek "Jana Zwyrtek Hamplová a její nesmyslná analýza navrhovaných opatření ve školách".

V tomto článku pan Cemper své manipulace povýšil na vyšší level. Už mu nestačí dávat odkazy na naprosto nesouvisející dokumenty. Už i kritizovaného hodnotí jako např. v tomto článku: "Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová je známá svou neznalostí zákonů". Hodnotit takto "právníka roku 2019" novinářem, který má právní povědomí na úrovni běžného občana není odvaha, ale neúcta. V tom lepším případě. Člověk, který necítí oklešťování svobod ve společnosti a naopak k tomu přispívá, si tu svoji svobodu slova zřejmě představuje napadáním druhých.

Ale není sám. Na TikToku náctiletá dívčina hodnotí práci poslanců SR na základě sestříhaného asi 2 minutového videa z PS. Jak dokáží media manipulovat na základě sestříhaného videa nemusím vysvětlovat. Reakci oné dívky lze přičíst jejímu věku a nezkušenosti. Nikoliv však odvaze ukazovat na nešvary. Ta vypadá jinak.

Studentky UK s životní zkušeností co by se za nehet vešlo si dovolí napsat stížnost na Danielu Kovářovou pro její vystoupení. Jen proto, že nesouhlasí s jejími názory. Co na tom, že má praktické zkušenosti.

V době mé puberty bylo lidem s takovým chováním přezíravě řečeno: "Zalez pod deku a šoupej nohama." Nebo: "Ještě ti teče mlíko po bradě!" Ano. My, co jsme byli takto odbyti, jsme skřípali zuby a nelíbilo se nám takové jednání. Jenže teprve časem si člověk uvědomí, jak určité věci věkem přehodnocuje a co se mu zdálo před 20 lety důležité, nyní na důležitosti ztrácí. Ono "zalez pod deku a šoupej nohama" mělo značit, že kritizovat veřejně by měl člověk člověka jen v případě, pokud je minimálně na stejné úrovni. Vzděláním, znalostí diskutovaného problému nebo životními zkušenostmi. Pak může kritika k něčemu pozitivnímu přispět. Jinak to není kritika, ale neúcta. K člověku který něco zná a umí. Určitě si nemyslím, že člověk mladý nebo bez zkušeností nemá právo na názor. To je dobře a mít svůj názor je důsledkem zájmu o okolní dění a tím, že "mi to není jedno". Ale názor má být věc především soukromá a může být korigován diskuzí s oním člověkem (pokud mám tu možnost) nebo hledáním pravdy v dalších informačních zdrojích. Ve druhém a třetím případě by se mohlo zdát, že je to o "odvaze mít svůj názor". Odvaha ale není vystoupit proti těm co se nebrání nebo tu možnost nemají. Odvaha je riskovat za svoji víru nebo názor kriminál. A úcta ke druhému není sprosté slovo. Naopak je to svým způsobem také odvaha. Odvaha si přiznat, že toho nevím tolik, abych měl právo dotyčného veřejně kritizovat. Odvaha je jít s ním do diskuze (je-li k ní ochoten). Abych pochopil jeho názory (aniž bych s nimi musel souhlasit), případně korigoval ty své.

Bohužel mám pocit že v prvém případě to není u pana Cempra ani o "odvaze" nebo neúctě. To by byla podle všeho lepší varianta. Připadá mi to spíš jako politické zadání. Ale to už je na jinou diskusi.