Genocida, o které se mlčí

Po delší době si hlídací hyeny liberální demokracie vybraly terč, do kterého se již delší dobu nestrefovaly. Je na něm napsáno Hnutí pro život (HPŽ), známé tím, že se zasazuje za právo počaté, leč dosud nenarozené lidské bytosti, rozšířit řady těch, které tu na Zemi žijí. Tento pohled na člověka je sice liberálně progresivistickým kruhům protivný odjakživa, poslední dobou – alespoň u nás – však neměly příliš mnoho důvodů k mobilizaci. HPŽ již totiž neusiluje o zákaz potratů a z jeho veřejného vystupování vymizel konfrontační tón. Jeho pravidelné pochody centrem Prahy – ten letošní se uskuteční tuto sobotu – již nesymbolizují, tak jako při prvních shromážděních, kající kříže, ale zábavný program a balónky. Nepochoduje se ani tak proti, jako spíše pro. Ne každý odpůrce potratů tuto změnu přivítal. Na druhou stranu nelze nevidět jisté úspěchy na poli PR – na podporu projektu Nesoudíme, pomáháme získalo HPŽ nejednu celebritu a co je nejdůležitější, počet prováděných potratů každý rok – jistě i díky aktivitám ochránců nenarozeného života – mírně klesá.

Stačí však málo a potratová lobby je zase na koni. Tak jako v případě tweetu HPŽ, kterým reagovalo na snahu jednoho českého lékaře distribuovat mezi ženami na Ukrajině tzv. pilulku po. Nejde přitom o žádnou antikoncepci, nýbrž preparát, který zabíjí již počatý lidský život tím, že znemožní oplozenému vajíčku uhnízdit se v děloze. HPŽ si dovolilo navrhnout zasílání jiných ochranných prostředků a už byl oheň na střeše. Možná, vzhledem k okolnostem, trochu necitlivě zformulovaný tweet spustil proud medializovaných výčitek a nadávek, jakým HPŽ dlouho nečelilo. Náhle se kdekdo potřeboval distancovat, včetně některých herců, hrajících v pronatalitních klipech HPŽ (Ester Geislerová), či politiků KDU-ČSL (Marek Výborný, Tomáš Zdechovský) a progresivní katolíci (oxymóron) psali kardinálu Dukovi, aby se zachoval stejně.

Přitom je to všechno tak prosté. Buď je oplodněné vajíčko pouhou částí těla ženy, která jeho odstraněním nedělá nic jiného, než když si nechá trhat kazem zkažený zub, nebo je autonomní lidskou bytostí, která si, i pro svou nevinnost a bezbrannost, zaslouží maximální ochranu. Tertium non datur. Seriózní filosofická reflexe přitom jasně vede k závěru, že pravdivou variantou je ta druhá.

Můžeme mít tisíc a jedno pochopení pro touhu ženy změnit svůj úděl, nikdy však nelze přikývnout tomu, když je to na úkor života jiné osoby, která se ničeho zlého nedopustila. Což si myslí i mnohé ženy, které potrat, často pod tlakem svých sobeckých a zbabělých partnerů, podstoupily. S těmito výčitkami svědomí se však u propotratových aktivistů, kteří se nyní do HPŽ navážejí, či kteří se utrpení ukrajinských žen či válku s Putinem snaží cynicky využít pro rozšíření „kultury smrti“ (viz tento pořad na ČT24), nesetkáváme.

Fialova vláda, vykazující v polistopadovém období bezprecedentní cenzurní manýry, hrozí flastrem každému, kdo dostatečně horlivě neodsuzuje postup Ruska na Ukrajině. Prý tím schvaluje „genocidium“. Kdyby byl režim na Západě, k němuž se tak hrdě hlásíme, morálně zdravější než je ten, vůči němuž se nyní tak fanaticky vymezujeme, použila by tento paragraf i proti těm, kteří pod pláštíkem „reprodukčních práv žen“ posílají již desítky let na onen svět tolik nevinných lidských osob, že by se jejich tělíčky mohly vydláždit stovky ukrajinských Bučí. Kdo by se však u nich chtěl fotit, že?