Sláva Ukrajině! Dnes jsem Ukrajinec
V březnu 2021 jsem napsal text s názvem „Křičme: Bijí naše matky, otce a děti!“ Tehdy česká policie brutálně zasáhla proti lidem, kteří neměli nasazené roušky v poloprázdných ulicích měst. Tehdy noví progresivisté vyhlásili válku dobra proti přírodním silám v podobě covidu a proti temným silám ve společnosti. Tehdy jsem uvedl: „Právě sleduji videa: V Uherském Hradišti policisté napadají tatínka, povalí ho, zaklekají mu na krk, vedle pláče tříletý synek. V Ostravě stejným způsobem pacifikují maminku malého dítěte…“
Svoboda, lidskost, soucit jsou nedělitelné! Proto znovu křičme: „Zabíjí matky, otce, děti, starce – tentokrát na nedaleké Ukrajině!“ Dnes se však lidé nebijí, dnes se masově zabíjejí, ničí se jim majetek a infrastruktura země. Dochází k exodu zoufalých obyvatel. Na Ukrajině se bojuje za svobodné a mírové Česko! Rozhoduje se o budoucnosti našich dětí.
Na Ukrajině se bojuje za Česko!
Putinovo velkoruské impérium vede válku proti suverénní zemi, jež má demokraticky zvolenou vládní reprezentaci. S veškerou rozhodností je proto třeba odsoudit válečnou agresi Ruska a zločiny s tím spojené. Je třeba hájit svobody a životy ukrajinských občanů, nezávislost a suverenitu země, právní stát, mezinárodní právo, bránit slabé proti mocným.
Tato imperiální válka představuje předěl, dějinný zlom. Vyhazuje do povětří základy evropského i světového uspořádání po rozpadu Sovětského svazu z roku 1991. Podobně jako Rusko také Čína může využít svévole v mezinárodních vztazích a použít ozbrojené prostředky k prosazení svých zájmů. Hrozí tak zvýšené nebezpečí, že Čína přikročí k okupaci Tchaj-wanu a prostoru v Jihočínském moři. Může to být začátek něčeho, jehož konce nedohlédneme.
Putinovo samoděržaví usiluje o revanš, o obnovu velkého Ruska v hranicích SSSR. To je alarmující, neboť v té době Československo bylo ve sféře sovětské vlivu, bylo politickým vazalem a porobeným národem. Pokud Rusko na Ukrajině zvítězí, okupuje jí a instaluje loutkovou vládu, bude nadopováno pro další vojenské vpády do „blízkého zahraničí“. Ukrajina byla dosud důležitým nárazníkovým a bojeschopným státem, připravená s velkou mírou patriotismu bránit svou vlast. V případě, že jako nárazníkový stát zanikne, povzbudí to takzvané „páté kolony“ ruských nohsledů nejen v Česku.
Militarismus nástroj jednoty
Nechat si od Putina říkat, že Západ je dekadentní, zatímco Rusko je hodnotově čisté, nedává smysl. Vždyť právě Rusko kromě vojenské síly a bezpečnostních struktur je země v rozvalu. Jen v Česku nastupuje každoročně na vysoké školy kolem 8 tisíc ruských studentů. A další desetitisíce studují na univerzitách v Evropě, USA, Kanadě a Austrálii. Mnozí z nich se nechtějí vrátit do Ruska. Mladá generace středních a vyšších vrstev ve skutečnosti neoficiálně emigruje. Rusko přichází nejen o mladou generaci, ruská populace vymírá.
Nicméně militarismus a nacionalismus jsou v Rusku dva mocenské nástroje pro udržení jednoty ruského absolutismu, rádoby heroismu a imperátorství. Ruská okupace Podněstří, okupace části Gruzie, rozbombardování Čečny i současná agrese na Ukrajině dokládají, že tam, kam vstoupila bota ruského vojáka, zůstaly polorozpadlé a zkorumpované státy či území, kde obyvatelstvo živoří a odkud se hromadně emigruje.
Západ musí dělat víc!
Proti vojenské síle může obstát zase jen vojenská síla, doplněná o nástroje ekonomických sankcí. Proto je neodpustitelné, že Česko, Evropská unie a Severoatlantický pakt neposkytly Ukrajině včasnou pomoc. Pokud Západ nedodal včas potřebné zbraně, pokud neposkytl bránící se ukrajinské armádě vzdušnou podporu a pokud se neodhodlal přijmout tvrdé ekonomické sankce, zahrnující vyloučení Ruska z mezinárodního bankovního systému SWIFT, pak je to politika ustupování agresorovi, připomínající smutnou Mnichovskou dohodu.
Slova solidarity jsou hezká, ale v podmínkách války jsou to jen slova. Dnes nestačí křičet. Dnes je zapotřebí organizovat účinnou humanitární pomoc, včetně přijímání uprchlíků a poskytnutí zdravotního materiálu pro tisíce raněných. Každá česká instituce, každý občan by měl zvažovat své možnosti, jak být nápomocen.
Nepřátelé nejsou Rusové!
Nepřátelé nejsou Rusové, ale Putinův imperiální režim. Kolega-rusista mi říkal, že při posledních prezidentských volbách 70 procent Rusů žijících v Česku nevolilo Putina. V samotném Rusku v těchto dnech tisíce lidí odvážně vyšlo do ulic, aby odsoudilo vojenskou invazi proti bratrskému ukrajinskému národu. A to přesto, že na ně čekali těžkooděnci policejních sil OMON, jenž je hned pozatýkali a odváželi autobusy kamsi. Petici „Zastavte válku s Ukrajinou!“ podepsalo během jediného dne 300 tisíc Rusů. Ruští vědci, umělci a novináři vystupovali na sociálních sítích s protiválečnými projevy. Proti válce se mimo jiné vyslovili ruští tenisté Rubljov a Medveděv.
Proto velmi bedlivě rozlišujme mezi ruskou militaristickou věrchuškou a demokraticky smýšlejícími Rusy žijícími v Česku. Nedovolme, aby se jim dělo příkoří. Ve skutečnosti jsou na tom velmi špatně. Stojí před nimi rozhodnutí, zda se vrátit do své vlasti, či zda zůstat v zemích Evropské unie. Ruské studenty na našich vysokých školách určitě vítáme.
Na Ukrajině jde o univerzální lidství, univerzální hodnoty, které nás nemohou nechat v klidu.
Proto jsem dnes Ukrajincem!
Sláva Ukrajině!
Michal Klíma, politolog a rektor Metropolitní univerzity Praha
Zde je rozhovor o Ukrajině, Rusku a Západu s Jefimem Fištejnem: