David Smith: Konec mé liberální hrdosti

David J. Smith je malíř a sochař v texaském Sugar Landu. Pro Brownstone Institute publikoval text, ve kterém se vyznává ze svého rozčarování nad lidmi, které považoval za své ideové spojence:

Vždy jsem byl liberál, politicky nalevo, oddaný stoupenec zásad, jako je svoboda včetně svobody projevu, tolerance, soucit a osobní tělesná autonomie – nelítostný obhájce principu „moje tělo, moje volba“.

Vždy jsem považoval své liberální přátele za nezaujaté, kriticky myslící, soucitné, tolerantní, vzdělané a dostatečně duchaplné na to, aby věděli, kde hledat další informace, schopné interpretovat data a rozlišovat fakta od do očí bijící propagandy; obhájce svobody projevu, svobody jako takové a tělesné autonomie – což všechno jsou zřejmě základní principy liberalismu.

Teď ale pro mě každé z těchto paradigmat zůstalo v troskách.

Každé.

Stydím se nyní nazývat sám sebe liberálem.

Liberálové získávají všechna svá „fakta“ z nejzkorumpovanějších mainstreamových zdrojů. Hrnou se na „univerzitu Google“, aby potvrdili nebo popřeli cokoliv, s čím souhlasí, respektive nesouhlasí, aniž by hleděli na to, že Google nyní cenzuruje všechno, co jde proti oficiálnímu narativu. Zdá se, že ani netuší, že existují alternativní vyhledávače. Pohrdají Bezosem, jehož majetek se během pandemie „shodou okolností“ k 31. červenci 2021 zvýšil o 79,4 miliard dolarů, a přesto se hrnou na jeho Washington Post a spolknou každou lžičku zkažené propagandy bez jediné námitky a pak ji hrdě opakují jako Nezpochybnitelnou Pravdu.

Aby překonali své vlastní pokrytectví, nakupují pak všechno od Amazonu, radostně vychvalují to pohodlí, zatímco malé podniky v jejich komunitách bojují o přežití nebo byly trvale uzavřeny kvůli lockdownu, který oni podporovali.

Vždy právem považovali velké farmaceutické společnosti za jedny z nejvíce zkažených, nedůvěryhodných a bezskrupulózních subjektů na světě, dobře si uvědomovali, že Pfizer a ostatní mají kilometr dlouhý rejstřík trestů, dobře zdokumentovanou historii lhaní a uplácení lékařů a vědců, ovládání regulačních orgánů typu FDA, zakrývání dat, spolčování se, vytváření kartelů, placení miliardových pokut nade všechny únosné meze. Nyní na tyto společnosti pohlížejí jako na korporátní svaté a zachránce lidstva, a budou vás zesměšňovat, nenávidět a zostuzovat vás za poukázání na jejich nepopiratelnou korupční historii.

Samozřejmě že velkou částí toho je syndrom kmenového a skupinového smýšlení. Podívejte se na politiky a celebrity, jak si nasazují roušky, když jsou zapnuté kamery, a pak si je zase sundávají, když se kamery vypnou. „Následujte vědu“, že ano?

Prvním varovným signálem pro mě bylo dávno před „pandemií“, když technologické firmy začaly cenzurovat lidi jako Alex Jones (konspirační teoretik a provozovatel serveru InfoWars, pozn. red.) a podobné. Nemohl jsem uvěřit, že moji liberální přátelé – obránci svobody projevu – fandili cenzuře; tehdy jsem si na obzoru všiml něčeho opravdu alarmujícího. Evidentně nejde o to, zda souhlasíte nebo máte rádi Alexe Jonese nebo Trumpa. V orwellovském překroucení reality je pravda cenzurována pod záminkou zastavit šíření „nebezpečných dezinformací“.

Cenzura, jak ji liberálové vždycky chápali, je konkrétním základem fašismu, základním principem každého totalitního režimu v historii. „Mohu s vámi nesouhlasit, ale budu bojovat do roztrhání těla za vaše právo vyslovit svůj názor“ bylo vůdčím principem liberalismu a svobody projevu, tím, který jsem zuřivě hájil.

Tehdy jsem začal plně chápat intelektuální kolaps a morální bankrot levice. Ti z vás, kdo jste fandili cenzuře, zatímco jste škemrali u vlády, aby vás ochránila před „nežádoucími osobami“ (undesirables, pozn. red.) – jak nyní nazýváte „neočkované“ – získáte brzy stejnou zkušenost jako Martin Niemöller v nacistickém Německu.

Povězte teď liberálům o své svobodě a budou vás ironizovat slovy, že „vaše ‚svoboda‘ (freedumb, pozn. red.) vám nedává právo ohrožovat můj život!“

‚Svoboda‘?

Co to říkal Benjamin Franklin o svobodě a bezpečí? „Ti, kteří vymění základní svobodu za bezpečnost, nebudou mít ani jedno.“ Strach z mikroba nebo z „těch druhých lidí“ na tomto historickém faktu nic nemění.

Ti, kteří si myslí, že jejich strach z mikroba jim dává právo zničit společnost, to mají pomotané; váš strach (iracionální nebo jiný) vám nedává právo odebírat nezcizitelná práva a základní svobody všem; chcete-li žít ve strachu, můžete tak zcela svobodně učinit.

Zůstaňte doma, noste dvě roušky, zavřete svůj podnik, napíchejte se jakýmkoliv lektvarem, který myslíte, že uleví vaší psychóze, hlaďte svůj talisman, zapalte svoji modlitební svíčku za sv. Fauciho. Místo toho obviňují každého, kdo se snaží žít normální, svobodný život, protože démoni a vědecky negramotní jsou zodpovědní za jejich traumata, která si sami způsobili. Život ve svobodné společnosti – život sám – je plný rizik. Pokud se bojíte nachlazení s 99,8% mírou přežití, proč se neděsíte toho, že vás zasáhne blesk, který je mnohem větším rizikem?

Podle Národní meteorologické služby máte šanci 1 ku 15 300, že budete zasaženi bleskem, a šanci 1 ku 1530, že se vás dotkne zasažení někoho jiného.

Zajímalo by mě, jestli mi jediný liberální přítel může říct při pohledu na vlastní data města Houston, kolik dětí tam zemřelo na covid od počátku „pandemie“.

Může někdo?

A přesto chcete děti nutit, aby nosily roušky, bez jakéhokoliv zájmu o jejich psychické zdraví a normální vývoj, zatímco ignorujete fakt, že mají 99,999% šanci na přežití tohoto nachlazení a že více dětí zemřelo v roce 2019 na chřipku. Pokud se děsíte 99,999% šance, proč jste někdy dovolili svému dítěti vyjít z domu? Kdyby před dvěma lety někdo nutil své dítě nosit helmu s hromosvodem kvůli strachu z úderu blesku, obvinili byste ho ze zneužívání dětí.

Zatímco neustále signalizují ctnost, jak moc se starají o černochy a menšiny – zatímco svádějí „pandemii“ na „neočkované“ – poněkud ignorují fakt, že to nejsou „trumpovci“ nebo „pravičáci“, kdo je většinou neočkovaný, nýbrž černoši a Hispánci.

Celkově například napříč 43 státy je k 20. září 2021 podíl bílých, kteří dostali alespoň jednu dávku vakcíny (53 %) 1,2krát vyšší než podíl černochů (45 %) a 1,1krát vyšší než podíl Hispánců (49 %). V některých státech jsou tato čísla ještě vyšší.

Neustále mluví o „systémovém rasismu“ a segregaci v minulosti, zcela ale ignorují fakt, že jsou to oni, kdo teď vytváří dvoutřídní společnost – medicínský apartheid – která bude ještě více segregovaná než v 50. letech; takový, který nyní bude zahrnovat více skupin lidí, nejen konkrétní rasu, pokud se tzv. očkovací pasy stanou realitou pro všechny.

Právě teď tisíce pracovníků ve zdravotnictví čelí výpovědi, protože se odmítají nechat očkovat. Obtěžovali jste se zeptat, proč tolik zdravotníků odmítá vakcínu, kterou nechtějí nebo nepotřebují? Zapomněli jste, že před rokem jste tytéž lidi nazývali „hrdiny z první linie chránící nás všechny“? Zdravotní sestry jsou jedny z nejslušnějších a nejlaskavějších lidí ve společnosti. Nastala u vás mozková smrt, že si myslíte, že jsou to samí „trumpovci“? Nyní fandíte jejich vyhazovům.

Styďte se.

Možná že někteří z mých liberálních přátel byli vždycky skutečnými rasisty a nenávistníky, jen já byl tak slepý, že jsem to neviděl. Vždy jsem byl podezřívavý k jejich neustálému signalizování ctnosti ohledně všeho – obzvlášť rasismu – když Amerika je ve skutečnosti nejrozmanitější a nejvíce integrovanou společností v historii lidstva. Jak ctnostní jste, když cítíte potřebu to neustále vyjevovat? Skutečně ctnostní lidé to naopak nedělají.

Není divné, že se od začátku „pandemie“ míra sebevražd u mladých lidí, kteří jsou izolováni a „sociálně distancováni“ od všeho, co dává jejich životům smysl, dostala mimo míru? Rodina, přátelé, plesy, rande, svatby, sport, zábava, na co si jen vzpomenete. Jejich naděje na jakékoliv zdání světlé budoucnosti byly zničeny, mají pocit, že se nemůžou pohnout nahoru a že nemají nic, na co by se mohli těšit kromě ponižujícího života v dystopické budoucnosti.

Francouzský sociolog Emile Durkheim ve svém klasickém textu O sebevraždě zkoumal, jak jsou jednotlivci a společnosti náchylní k osobním a kolektivním aktům sebezničení, když jsou přetržena sociální pouta. Toho, co nazval základní „život udržující rovnováhou“ – zdravou rovnováhu mezi individuální iniciativou a komunitní solidaritou –, lze dosáhnout jen tehdy, když sociální vazby jsou silné.

Naopak napsal, že jednotlivci a společnosti jsou nejvíce náchylné k sebezničujícím činům, když jsou tato pouta, tato rovnováha, zničena. Může existovat účinnější metoda, jak tuto základní rovnováhu zničit, než izolace a „sociální distancování“? Krutě ironicky nám bylo řečeno, že jde o akt solidarity a že „jsme v tom všichni společně“.

Jak pochopil Sigmund Freud, národy v pozdní fázi úpadku podvědomě přijaly instinkt smrti. Když už je nemůže uklidňovat iluze věčného pokroku, ztrácí se jejich jediný lék na nihilismus. Pletou si útlak se svobodu (svědčí o tom například nedávné prohlášení Amerického svazu občanských svobod ohledně povinného očkování: „... vůbec nejde o ústupek z občanských svobod, povinné očkování naopak rozšiřuje občanské svobody“). Pletou si destrukci s tvořením. „Build Back Better“ (cca „vystavme znovu a lépe“, pozn. red.) je sloganem, kterému mají věřit.

Neuvědomují si, že postupně propadají do primitivního zdivočení, něčeho, o čem Freud, Joseph Conrad a Primo Levi věděli, že se skrývá za chatrnou fasádou civilizované společnosti. Rozum už neřídí jejich životy. Rozum, jak řekl Schopenhauer, je těžce zkoušený služebník vůle.

Nedávno jsem viděl stránku známé liberální političky na Twitteru. Pod jejím jménem byla povinná rodová zájmena „ona/jí/její“ za účelem signalizování ctnosti. O co jde? Je někdo zmatený ohledně toho, zda je nebo není žena? Celý tenhle bizarní nesmyl ohledně rodové identity je náznakem morálně zkrachovalé, nihilistické a duchovně mrtvé společnosti – a to to sleduji z pohledu někoho, kdo ani není nábožensky založený. Tito lidé úplně ztratili rozum ve snaze vypadat ctnostněji než „ti druzí lidé“. Je zřejmé, že se jedná o politické kmenové a skupinové smýšlení. Ironicky řečeno, jedná se o signalizování, ale žádnou ctnost.

Pokud si i po uplynulých osmnácti měsících myslíte, že jde o veřejné zdraví, pak vás čeká probuzení do noční můry, kdy zjistíte, že žijete ve chladné technokratické, totalitární dystopii, kde nemáte tělesnou autonomii, žádnou svobodu slova, žádnou opozici a jste digitálně sledováni jako dobytek po zbytek svých životů, zatímco budete vystaveni nekonečnému režimu boosterů a stát v nekonečných frontách, jen abyste mohli vstoupit do restaurace.

Mnozí z vás jistě za posledních osmnáct měsíců tuší, že něco není v pořádku, že „experti“ lžou, „věda“ nedává smysl a že se děje něco zásadního, co nemá nic společného s „veřejným zdravím“. Vládní paraziti ztrácejí kontrolu, a tak zkoušejí vytáhnout žebřík z mola na palubu, omezit sociální mobilitu pro velké části populace, vyřadit politické oponenty a další „nežádoucí osoby“, potlačit svobodu projevu a ostatním zkrátit vodítko.

Abychom parafrázovali Franka Zappu, budou pokračovat v iluzi svobody, dokud se bude vyplácet pokračovat v iluzi. Nyní, když se údržba iluze stává příliš nákladnou, sundávají kulisy, zatahují závěsy, odsouvají židle a stoly z cesty a vy zůstanete zírat na cihlovou zeď v zadní části divadla.

Podívejte se na jednoduchý mem níže. Ukazuje, kolik ze své lidskosti jste se vzdali kvůli iluzi bezpečí. Toto je vaše budoucnost v dehumanizované technokratické totalitářské společnosti.

Užijte si svůj „nový normál“.

Text uveřejněn se souhlasem autora.