Chvála blackoutu

„Juanito, na můj účet přišlo dalších deset hoozie“, plácá se do kolen zpocený Pedro poté, co uklidil své jízdní kolo do kůlny. Nepojede-li ani zítra autem, ale zase na kole, bude jich mít o dalších deset víc. Pedro už o jiné peníze než jsou hoozie vlastně ani nestojí. Na jeho milovaný Seat sice padá prach, ale když mu někdo za to, že snižuje svoji uhlíkovou stopu, zaplatí, byl by hlupák, kdyby utrácel za benzín…

Tento minipříběh není převzat z nějakého narychlo spíchnutého futuristického románku pod stromeček, ale z ulic dnešní Guadalajary. Právě zde, na západě Mexika, se v těchto týdnech zavádí – prozatím experimentálně – digitální měna, zvaná HOOZIE. K mexickému pesu má poměr 1 : 1 a množství zboží a služeb, které lze touto měnou platit, každým dnem – v závislosti na zájmu místních firem a obchodů – prozatím narůstá. Aby ne, když jsou k užívání hoozies motivováni tak jako Pedro. Za třicetiminutovou jízdu na kole získá ten, kdo si stáhne příslušnou appku do svého šmíráku, deset hoozies a každý, kdo získá dalšího uživatele, jich ve formě bonusu obdrží rovných padesát. Z každé transakce je navíc čtyřprocentní sleva – nuže, neber to. Znamená to, že ve své peněžence budete mít tolik peněz, kolik si za dobré chování zasloužíte. Tato na první pohled nevinná monetární aplikace pro pár tisíc Mexičanů však umetá cestičku k celoplošným digitálním měnám, které nebudou sloužit jako dobrovolná alternativa k národní měně, ale jako její náhražka. A to s podobně výchovným zaměřením, jako v případě hoozie. Odbornou hantýrkou – programovatelná digitální měna. Díky ní bude mít centrální autorita absolutní přehled o tom, co od koho kupujete či komu co prodáváte, ale i klíč k regulaci všech prováděných plateb. Ty lze, v závislosti na přednastavených parametrech dané měny, omezit jak časově, tak obsahově. Bude-li třeba oběh peněz více rozpohybovat, aby se předešlo finanční krizi, platnost digitálních peněz se časově omezí. Co nestihnete spotřebovat do konce měsíce, to vám z účtu nenávratně zmizí. Nebo jiný příklad – překročíte povolený limit přepočtu zboží a služeb na jejich uhlíkovou stopu, a máte konzumentské utrum. Planeta si oddychne a vy se můžete jít věnovat něčemu společensky prospěšnému, co vám zvýší sociální skóre. Ještě pár ušlechtilých skutků a ti, co na váš profil dohlížejí, vám dovolí lyžovačku i bez patnácté posilovací dávky. Nebo si dojdete do čipovacího centra, tak jako ve Švédsku, kde vám zavedou covidpas pod kůži. Pro jistotu, to kdyby vás nechtěli pustit do obchodu s potravinami, když si zapomenete doma mobil s očkovacím certifikátem. Že přeháním? Tak se zeptejte v kanadském Novém Brunšviku…

Plná digitalizace měn bývá uváděna také v souvislosti s další vymožeností „nové normality“, kterou je v nepříliš vzdálené budoucnosti předpokládaný základní nepodmíněný příjem. Ten nám nebude chodit z účtu firmy, u které pracujeme, a za práci, kterou odvedeme, ale od státu, aniž bychom hnuli brvou. Morální hazard je tu zřejmý, jak však zabránit zbídačení lidí bez práce, jejichž ruce, nohy a dokonce i mozky mají nahradit stroje a umělá inteligence?

Až sem vedou digitální stopy, zahájené trasováním a covidovými QR kódy. A končí v digitálním gulagu, z něhož není úniku.

Nikdy jsem si nemyslel, že se stanu stoupencem energetickou stabilitu znemožňujícího Zeleného údělu. S výjimkou okamžitého zásahu shůry, který si zřejmě nezasloužíme, totiž existuje ještě jedna zbraň, kterou lze Velkého bratra porazit. Pořádný blackout.