Nevyžádané rady pro ministra gymnázií

Nejsem žádný odborník na školství. Jsem uživatel jeho služeb v roli rodiče a mám takový nejasný pocit, že je celkem slušně financuji. Už dlouho – moje děti pomalu odcházejí z kafemlýnku povinné školní docházky. A ačkoliv tedy nejsem odborník, myslím, že mám celkem dobré povědomí o kladech a záporech naší školní soustavy. Ne nadarmo poslouchám v zásadě denně stesky téměř dospělých objektů vzdělávání.

Sestavil jsem proto pro nového ministra Gazdíka tento Rodičův návrh. Vycházím výhradně z osobních dojmů a pocitů získaných dlouhodobou zpětnou vazbou tří studentů dvou gymnázií. Takže jak to vidím já?

Děti se učí příliš mnoho – Notoricky známý problém. Objem učiva je naprosto nesmyslný, jde se do neskutečných detailů a často se vyžaduje memorování. Tento problém nelze nechat k řešení jednotlivým školám a učitelům, protože těm se vždy zdá všechno, co učí, strašně důležité.

Můj návrh řešení: Plošně nejlépe hned od 1/9/2022 zrušit na všech gymnáziích odpolední vyučování, což znamená mít max. 25 vyučovacích hodin týdně (!) a tím vytvořit okamžitý tlak na zkrácení vzdělávacích programů, které budou muset být vskutku zásadně seškrtány případně specializovaně zaměřeny. Nemyslet si, že vzdělávání znamená pobyt ve škole osm hodin denně. V 21. století tomu tak vskutku není. Studentům takto vytvořit volná odpoledne pro seberealizaci. Současně ale nechat gymnázia odpoledne otevřená pro možnost individuální práce zájemců ne nutně výhradně pod dohledem učitelů.

Děti se učí příliš málo – Opět notoricky známý problém. Dobu kamennou všichni slyšeli převyprávět nejméně třikrát, ale ví velmi málo o dějinách 20. století, neumí vyplnit daňové přiznání ani psát všema deseti na klávesnici (což je mimochodem ta vůbec nejdůležitější počítačová dovednost, kterou ocení každý zaměstnavatel). To jen tak namátkou, čtenáři si jistě rádi sestaví vlastní seznam.

Můj návrh řešení: Co takhle se zeptat studentů třeba po dvou letech od maturity, co jim gymnázium do života nedalo? A co to dělat pravidelně a systematicky?

Děti jsou ve škole moc dlouho a řada z nich nastupuje pozdě – Jsem jednoznačně přesvědčen, že těch 5+8 let je skutečně zbytečně dlouhých. Navíc mám někdy pocit, že každý druhý student měl odklad. Pak nastoupí do školy málem v osmi letech a vychází dvacetiletý. V tu chvíli už dva roky jezdí autem na své vlastní třídní schůzky. A chybí na trhu práce.

Můj návrh řešení: Zakázat odklady, respektive povolit je opravdu ve výjimečných případech. Je ti šest, půjdeš do školy, i když máš narozeniny třeba 32. srpna. Mimo jiné se tím docílí toho, že v první třídě ZŠ nebudou spolu (soutěžit) šesti až osmiletí. Současně samozřejmě škrtnout jeden rok školní docházky. Opět by se tím zvýšil tlak na eliminaci učební látky.

Jazyky – Jazyky skutečně využije každý student, bez ohledu na své budoucí zaměření, přičemž ale jde pouze o češtinu a angličtinu. Vše ostatní je zbytečné. Pokud se chce někdo učit německy, rusky nebo čínsky, ať tak činí v jazykových školách ve svém volném čase, kterého bude po mojí reformě mít dost. S výukou těchto „třetích“ jazyků se stejně začíná příliš pozdě a je na ni příliš málo času, aby to mělo nějaký efekt. A měří mimochodem systematicky někdo, jak dobře umí oktaváni třeba německy?

Můj návrh řešení: Z gymnázií vyřadit vše kromě češtiny a angličtiny. Učitele jiných jazyků propustit pro potřeby jazykových škol, což trochu pomůže i státnímu rozpočtu. Českou mluvnici učit naposledy nejpozději v kvartě. Pokud student neumí v 15 letech bez chyby napsat větu: „V tamnější vjeznici by jste ženy nenašly“, nemá na gymnáziu co dělat a nemá tudíž nejmenší smysl snažit se ho mluvnici další čtyři roky učit. Angličtinu zařadit co nejdříve už na ZŠ a od kvinty ji učit jako hlavní jazyk místo češtiny včetně povinné četby apod. Jaký dává smysl číst Pygmalion v češtině?

Studentů se nikdo systematicky neptá, co si o výuce myslí – Pokud jdete na vzdělávací kurz čehokoliv, je v podstatě pravidlem, že po jeho absolvování budete vyplňovat dotazník spokojenosti. Studenti na gymnáziu ale nejsou systematicky vedeni k tomu, aby pedagogům poskytovali zpětnou vazbu. Ačkoliv je škola pro ně, nikdo se jich až na výjimky vůbec neptá na názor.

Můj návrh řešení: Počínaje kvintou zavést povinné (pro školy, nikoliv pro studenty) hodnocení učitelů studenty prováděné pomocí neanonymních dotazníků vždy na konci pololetí. Soudím, že zejména po maturitě by to mohlo být výživné. Součástí musí být i slovní hodnocení učitele. Dotazníky zpracovat jak pro potřeby školy (pro individuální posouzení učitelů ředitelem školy a vždy samozřejmě s přihlédnutím k osobě toho kterého studenta-respondenta), tak současně zhodnotit i centrálně pro meziškolní porovnání. Anonymizovaná data publikovat veřejně a pravidelně.

A potom jsem se probudil.