Epidemiologie ve službách digitální totality

Ať už se k otázce původu či zdravotní závažnosti viru SARS-Cov-2 stavíme jakkoli, nikdo soudný nemůže popřít, že se stal vítaným prostředkem k prosazování dalekosáhlých společenských změn. V této souvislosti se často uvádí jméno prezidenta Světového ekonomického fóra Klause Schwaba, který již v létě minulého roku veřejně prohlásil, že si on a s ním spojované technokratické elity nesmí tuto příležitost nechat proklouznout mezi prsty. Příležitost k čemu? K fundamentální transformaci všech oblastí soukromého i veřejného života, k vytvoření nového ekonomického modelu, zohledňující nejen soukromý, ale i veřejný zájem (inkluzivní zelený kapitalismus), k nové fázi digitalizace a automatizace výroby i služeb (tuto vizi blíže rozvíjí ve svých knihách COVID-19 a Velký Reset a Čtvrtá průmyslová revoluce).

Základním předpokladem pro tento typ globální perestrojky je vytvoření technologické infrastruktury, umožňující dohled nad tím, jak se lidé chovají – co si kupují, co jedí, kam cestují, s kým se schází, co si myslí. Proto se také s objevem a rozšířením nového koronaviru začaly používat – přinejmenším ve všech vyspělých zemích – trasovací technologie (u nás například ve formě eRoušky či Chytré karantény), využívající chytré mobilní telefony. Dnes jsme již o krok dál – komu není načten platný QR kód, ztrácí právo na plnohodnotný společenský život. Boj s covidem tak již dávno není (pokud vůbec někdy byl) bojem s nemocí, ale beranidlem k zavedení režimu digitální kontroly nad lidmi. Až WHO či jiné autority z centrály Operace COVID-1984 oznámí, že virus je konečně pod kontrolou, infrastruktura digitální kontroly tu už s námi zůstane. K potvrzování bezinfekčnosti navíc v příštích letech přibydou další funkce, které naši závislost na Velkém bratru ještě více prohloubí. Ochutnávkou věcí příštích je zatím dobrovolná „služba“ platebních karet firmy Mastercard, která ve spolupráci se společností Doconomy nabízí platební karty, jejichž užívání je regulováno mírou uhlíkové stopy kupovaných výrobků a služeb. Přesáhne-li zákazník stanovený uhlíkový limit, karta přestane fungovat. Její držitel má dobrý pocit, že zachraňuje planetu a že se vyhne návalu environmentálního žalu či klimatické úzkosti, které by se mohly dostavit, kdyby transakce proběhla.

O tom, co všechno naše peněženky budou v případě plné realizace Velkého (digitálního) resetu obsahovat, si povíme příště.