Neočkovaní o Ukrajině
Neočkovaní častěji schvalují ruskou invazi na Ukrajinu, zjistili kanadští výzkumníci z agentury EKOS. Objevení této korelace uvedlo v jásot skupinu lidí, kteří kromě odsouzení ruské agrese jsou přesvědčeni, že plošně aplikovaná opatření proti covidu jsou celospolečenským optimem. Dané zjištění pro ně implicitně potvrzuje, že stojí na fakticky správné straně a protistrana představuje stranu primitivismu a podlehnutí dezinformacím. Například Novinky.cz v online zpravodajství výslovně uvedly: „Zřejmě jde o výsledek soustavného konzumování nedůvěryhodných zdrojů informací, nezávisle na tom, o které téma zrovna jde.“
Pojďme teď pro jednoduchost pominout tři podstatné věci: 1. Dvě polarizující témata znamenají obecně čtyři kombinace názorů, které může jednotlivec zastávat – jsou tu samozřejmě lidé, kteří odmítají mainstreamové řešení covidu a současně odsuzují ruskou agresi, stejně jako lidé, kteří mají pro Rusy pochopení a současně se nemůžou dočkat čtvrté dávky vakcíny. 2. Na Ukrajině ke dni vzniku tohoto textu mělo dokončené základní schéma očkování 35 % obyvatel (v Rusku polovina). 3. Korelace sama o sobě o společné příčině jevů neříká zhola nic.
Je tak možné vypořádat se hlavní tezí, která je a priori formulována, aniž by byla dále dokladována – tedy že postoj ke covidu a Ukrajině je formován náchylností k dezinformacím – a nabídnout antiteze, které nabízejí vysvětlení jednodušší nebo přímočařejší než konstrukce o zranitelnosti dezinformovaných. To je důležité nejen proto, že výchozí teze poskytuje naprosto neoprávněný pocit intelektuální nadřazenosti těm, kteří ji formulují, ale především proto, že vlády – bohužel včetně té české – na jejím základně dávají dohromady zásady svého boje proti dezinformacím, tedy prakticky cenzuru. Zdůvodnění je stejně prosté a stejně liché, jako výchozí teze sama: Pokud zranitelného občana odřízneme od dezinformací, nebude prý dezinformován.
Antiteze 1: Primární příčinou může být apriorní nekritická důvěra, respektive nedůvěra k institucím. Pokud instituce říkají, že univerzální očkování je prospěšné a vpád Ruska na Ukrajinu neakceptovatelný, mají ti, kteří situaci sami kriticky nevyhodnocují, možnost rovnou zaujmout stanovisko. „Svazáci“ to, které nabízejí instituce, „rebelové bez příčiny“ to druhé.
Antiteze 2: Primární příčinou může být plutí s proudem, respektive potřeba plout proti němu. Pokud většina souzní s mainstreamovým pojetím boje proti covidu, stejně jako většina odmítá ruský imperialismus, jsou to jasné směrovky, kterých se lze zachytit: „Ovce“ se zařadí do „stáda“, „disidenti“ založí další „underground“.
Antiteze 3: Primární příčinou může být vnitřní potřeba „činit dobře“, respektive naopak nutkání nechat promluvit vnitřní cynismus. Pokud plošná opatření proti covidu vyvolávají „na první signální“ pocit, že pomáhají lidem spolehlivěji přežít, působí to stejně silně jako neochota vídat vybombardované paneláky a mrtvé nevinné civilisty. Stejně tak může na druhou stranu „mně je jedno, na co přestárlí důchodci umřou“ vyvolávat stejný úšklebek jako „mě hlavně zajímá, kolik stojí benzín a kde budou chybět dávky pro uprchlíky“.
Antiteze 4: Primární příčinou může být nepatřit do „špatné“ společnosti „těch druhých“: Pán A, kterému jsem vždycky věřil, protože např. „nezpochybňuje“ naše ukotvení na Západě, říká, že vakcínu má dostat co nejvíc lidí a Rusové jsou zlí. Pán B, co „vždycky říkal pravdu“ a který dlouhodobě např. upozorňuje na úpadek Západu, si všiml i ziskuchtivosti farmabyznysu a existence Pravého sektoru, takže jsou všechny vakcíny špatné a vpád Ruska oprávněný.
K vytvoření postoje podle kterékoliv z uvedených antitezí není třeba kritické myšlení ani na jedné straně, navíc není potřeba ani přísun podkladů z (dez)informačních zdrojů, protože postoje jsou formulovány a priori. Smíření se s touto skutečností může pomoct k tomu, aby státní složky začaly především pracovat na svojí důvěryhodnosti, poctivém, transparentním formulování stanovisek prostém autoritativních prohlášení, a nikoliv na akcionistickém potlačování bizarních kanálů na úkor svobody slova. Širším apelem je pak nutnost vnímat názorovou paletu v celé škále rozličných motivů jednotlivců, bez potřeby zjednodušovat si ji hledáním absurdních domnělých společných příčin různých jevů. Nakonec v celospolečenské debatě je zejména žádoucí orientovat se na poctivou aplikaci kritického myšlení spojeného s argumentací na základě primárních zdrojů bez vyfantazírovaných extenzí a nikoliv na základě dojmů ze slepé důvěry komukoliv.