Tvůj postoj je divný, Michale, nemyslíš?

Vzhledem k tomu, že blogy na Echo24 neumožňují diskusi čtenářů pod články – což nejen respektuji, ale i vítám – není zde možnost podnětných názorových konfrontací. Proto jsem se rozhodl, že zde zveřejním (s jeho souhlasem) dopis mého dobrého přítele Adama Bartoně, který můj poslední článek na blogu podrobil ostré kritice. Většinou spolu souhlasíme, když se však naše názory liší, tak pořádně. O to více si cením našeho přátelství, protože na ně tyto neshody nemají – a pevně doufám, že ani tentokrát mít nebudou – negativní vliv. Vlastně jsem Adamovi za ty občasné výtky vděčný. Nutí mne o věci ještě hlouběji přemýšlet, případně i korigovat směr mého uvažování. Dnes zazní jen jeho pohled, bez toho, že by byl zeslabován mými poznámkami. K Adamově kritice se však vrátím, nebude to však dřív, než po oslavě Vzkříšení.

Nemohu si, Michale, pomoci, ale po přečtení tvého blogu se zamýšlím nad svobodou × provokací × vkusem. V tom byl jistě naplněn účel článku. Zamyslet se. Zamyslel jsem se tuhle veřejně nad Nohavicou, který se vkusně postavil proti ruské agresi a odpustil si všechna „ale“. I přesto dostal přes držku. To mi přišlo opravdu špatné.

Nyní se zamýšlím nad tvým pobouřením nad následky produkce díla pana Polívky, které upozorňuje na zvěrstvo, jehož se dopustili neonacističtí Ukrajinci. Nezlob se, ale připadá mi to, jako kdyby se na pohřbu někdo propracoval k pultíku a rozhovořil se tam o tom, že zesnulý byl občas taky pěknej hajzlík. Přímo před štkající manželkou a dětmi začal jmenovat, s kým kde zahnul, že má ještě levobočka a jak za socialismu rozkrádal, co se dalo a možná byl i u StB, jen na to nejsou dokumenty. Když skončí, tak propukne nespokojené hučení, manželka se rozeštká ještě více a on se hrozně diví, že ho vezmou v podpaží dva urostlejší smuteční hosté a vyvedou ho ze síně s tím, aby se laskavě už nevracel. Kdo je v právu? Hlasatel pravdy, nebo „násilníci“, kteří omezili jeho svobodu? Takových příměrů bych tu mohl vymyslet více. Ale bude raději pokračovat.

Když ono mezi pravdou a nespravedlností je ještě někde také obyčejná slušnost, ohled a vkus. Myslím, že produkce pana Polívky v tomto načasování byla nevkusná až provokativní. Reakce některých jeho spolupracovníků pochopitelná a reakce lidí přítomných produkci nanejvýš slušná. Tvé pobouření nad reakcí města, kterou to vyvolalo, je spíše směšné.

Válka na Ukrajině je fakt. Že je Rusko útočníkem, je také fakt. Na tom se shodují všichni, včetně Putina. Válka nesmírně devastující, bezohledná a ve svých následcích již nyní tisícinásobně přesahující za 8 let nastřádané křivdy. Mno, křivdy. Rusko porušilo verbálně a později i fyzickou přítomností dohodu (memorandum) o nedělitelnosti Ukrajiny z roku 1994. Rusko argumentuje, že vlastně vůbec nemůže za emancipaci Krymu. Že ono žádnou dohodu neporušilo. „To samo“. Je pro Rusko příznačné, že stejně takto velkoryse už však neuvažuje o postupné, čím dál zřetelnější náklonosti Ukrajiny k Západu, která během let vyvrcholila ve volbách 2019. Krym se odtrhl v referendu, kterému byli jen tak, „jakoby náhodou“ přítomní lidé ozbrojení kalachy a ulicemi rejdily nějak příliš opancéřovaná auta (což tehdy nezpochybňovali kupodivu ani naši nadšení komouši). Navíc se na Krym pumpovalo pár let spoustu peněz z Ruska. Dnes mají už nějaký ten rok s penězi a svobodou po ptákách.

Pak je tu EuroMajdan, který prý zpunktoval Západ. No asi ano, svým způsobem. Neburácí totiž na Ukrajince hlášky o tom, že by neměli existovat, nabízí investice a prezentuje se „zákeřnou reklamní akcí“ v podobě prosperujících postsovětských států. Demonstrace, blokády a ano, nepěkně byl v těch protestech namočený i vyhrocený nacionalismus Pravého sektoru apod. Nějak by se dalo říci, když to hóóódně zaokrouhlím ve prospěch Ruska, že je to 50:50.

V každém případě však Putin neměřil stejným metrem, když prohlásil, že Ukrajina už není tou Ukrajinou z dob memoranda, jelikož tam proběhla revoluce a tak není dohodou vázán. Stát je rozpolcen a slabý. Takový stav přeje extrémistům. Ukrajina bere do rukou zbraně a střílí (ve snaze dobít své území zpět). Střílí i Rusové, pardon - ukrajinští separatisté. Asi nějak z ničeho nic našli někde v lese zbraně a dělostřelectvo nebo… že by je opravdu vyzbrojilo Rusko? Mezitím se však i přesto všechno postupně situace ve zbytku Ukrajiny čím dál více stabilizuje. Batalion Azov je z valné části pročištěn od největších ultras, Pravý sektor a vůbec stoupenci neonacismu ve volbách propadají a ztrácí podporu obyvatelstva. V předčasných volbách v roce 2019 se naprosto přesvědčivě Ukrajina vyslovuje pro cestu na Západ. Svobodně.

Připomínám, že Budapešťské memorandum znamenalo pro Ukrajinu značné oslabení a bylo z jeho strany podanou rukou Rusku a projevem důvěry. Vyčítat Ukrajině, že po tom všem nechce už dál riskovat zabavováním dalšího a dalšího území a snaží se dostat pod ochranou aspoň EU, ideálně NATO, není projevem objektivního pohledu. Já sice chápu, že pro Rusko není přípustné mít NATO v Ukrajině. Ovšem jsem čím dál blíže názoru, že za stav věcí si může Rusko samo. Kdyby se k velkému sousedovi chovalo slušně, jistě by Ukrajina tuto tendenci neměla.

Ukrajina se tak vymanila definitivně z moci Putinova Ruska. A Rusko si řeklo, když to nejde po dobrém... Paralela s motivací Ruska z roku 1968 je tak zoufale podobná! Útok je masivní, destruktivní a bezcitný. Když položíme na misku vah Oděsu plus všechno kolem (a klidně pomineme násilí, kterého se dopouštěla i proruská strana) a současnou agresi s jejími následky (migrace 10 mil. obyvatel, desetitisíce mrtvých, zraněných a z donucení vysídlených civilistů, nepředstavitelné hmotné i kulturní škody) tak je zřejmé, kam se váhy nakloní. Vše se navíc odehrává na ukrajinském území už osmým rokem. Na území Ruska nikdo nezaútočil. Jakým právem, Putine?! A do toho někdo začne dojemně připomínat drastický incident, kterého se dopustili před lety Ukrajinci. Dotyčný umělec nemusí otevřeně souhlasit s ruskou agresí, aby samotný čin a načasování prostě vyznělo nevkusně. Nutí k zamyšlení, zda dotyčný vůbec žije ve stejné dimenzi nebo jestli vlastně Rusko rovnou nehájí. Je to prostě nevkusné. A pamatuje na to i Písmo - tříska a trám.

Nesouhlasím se srovnáním s Mišíkem. Dnes žijeme nepoměrně svobodněji a spokojeněji. Tohle zdaleka není projev perzekuce, jak se snažím výše vysvětlit. To je něco jiného.

Michale, ty máš obvykle mimořádný cit pro spravedlnost a vidíš potenciální nebezpečí. Za což jsem ti vděčný. Nyní si však dovoluji opáčit, že doba není zas tak divná, jak se ti zdá. Divný je spíše tvůj postoj. Nemyslíš?