Zemři, abych žil!

Blogosféra

Michal Semín

Nejčastěji zmiňované důvody lidí, odmítajících experimentální „vakcínu“ proti covid-19, mají ryze zdravotní povahu. Oprávněně poukazují na neobvykle vysoký počet závažných negativních účinků, včetně úmrtí (viz i početně silně podhodnocené oficiální statistiky VAERS či EudraVigilance), jakož i na nepředvídatelnost rozsahu a intenzity negativních dopadů pravidelného „pomlčkování“ ve středně a dlouhodobém horizontu.

Jiní odmítají nastavit svou paži z důvodů spíše politických – tak, jako oni či jejich předci neměli před rokem 1989 tu správnou stranickou legitimaci, poskytující nemravné výhody oproti neuvědomělému zbytku společnosti, tak i dnes by se hanbou do země propadli, kdyby si chodili pro své posilovací šlehy jen proto, aby směli cestovat, bavit se, studovat či pracovat. Také je pro ně nepřijatelné, aby si do svých špehovacích mobilů, pokud je vůbec mají, stahovali různé aplikace bezinfekčnosti a každému nazdárkovi u vchodu do restaurace či kina ukazovali svůj společenský život umožňující QR kód.

Je tu však ještě jeden závažný důvod, kvůli kterému se do fronty na včeličku nepostaví všichni, kdo jsou k tomu vyzváni. Je povýtce morální, neboť souvisí s přikázáním NEZABIJEŠ. Možná to není všeobecně známo, ale kdyby nebylo dětí, zabitých umělým potratem, tak tu žádné vakcíny proti covid-19 nemáme. Některé mRNA vakcíny byly z tkáně potraceného plodu přímo vyrobeny (AstraZeneca, Janssen), jiné na ní byly testovány (Moderna, Pfizer). Při pohledu na injekční stříkačku je proto na místě vybavit si i buněčnou linii HEK 293, pocházející z ledviny potraceného dítěte (číslo 293 značí počet „experimentů“, jež k selekci dané buněčné linie přispěly). Zahleďme se však ještě dále: Potracený plod (ejhle, člověk!), použitý k výrobě vakcíny, nebyl vzat z odpadkového koše či mrazáku, nýbrž přímo z těla matky (nejspíš císařským řezem), aby se zabránilo nevhodné kontaminaci „biologického materiálu“ okolním prostředím. Aby byla tkáň použitelná, musí dítě, při jeho odběru, žít. Co to v konečném důsledku znamená? Že na počátku řetězce, na jehož konci je vakcína, kterou Stefan Oerlich, prezident obří farmaceutické firmy Bayer, nazývá genovou buněčnou terapií a kterou se chci chránit před respirační nemocí, na kterou s 99, 7% pravděpodobností nezemřu, stojí chladnokrevná vivisekce nevinného lidského tvorečka.

Mnozí z nás nad tím přesto mávnou rukou, nejspíš proto, že si odmítají připustit zlo umělého potratu. Z antropologického a tedy i mravního hlediska však není podstatný rozdíl mezi tím, provádíme-li medicinské pokusy na lidech nenarozených a lidech po porodu. Jak bychom asi reagovali, kdybychom se dozvěděli, že vakcíny mají původ v tkáni, odebrané mučené Židovce v nacistickém koncentračním táboře? Opravdu by obyvatelé Izraele ochotně chodili nikoli pro jednu či dvě, ale dokonce již čtvrtou dávku?

Komu nejsou tyto souvislosti lhostejné, může se ve svém odmítání vakcíny proti covid-19 právem odvolávat – a to i před úřady – na výhradu svědomí. Za praktický návod, jak v takovém případě postupovat, patří dík Hnutí pro život a advokátům ze společnosti Lexius.