Pohledem studenta: Pokřivená hrdinství

Dnes si připomínáme osmdesát let od atentátu na říšského protektora Reynharda Heydricha. Je to příběh o veliké lidské statečnosti, který dramaticky skončil úmrtím sedmi parašutistů, včetně Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, po osmihodinovém boji v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze poblíž Karlova náměstí.

Nedávno mne inspirovala jedna přednáška Václava Cílka, v níž uvažoval o tom co vnímá jako hrdinství současná společnost. Je to přihlásit se ke své genderové identitě, či přiznat svou sexuální orientaci? Projevit, že jsem "jiný", "originální", "výtečný"?

Dle mého soudu se moje generace utápí skutečně v určitém pocitu konce dějin a definitivního vítězství liberalismu, byť by to tak sami pravděpodobně nepojmenovali.

Zdravé vlastenectví bývá dnes zaměňované za nacionalismus, úcta k tradici za zpátečnictví. Krev Gabčíka a Kubiše a mnohých dalších, která byla prolévána za svobodu a upevnila identitu českého národa i ve světě, je ovšem příliš skutečná a drahá vzhledem k tomu, jak lehkomyslně se svobodou nakládáme nyní my, dědici osmdesáti let relativního míru v Evropě.

Skauting, alespoň tak, jak jsem jej zažil já, určité úctě k těžce vybojované svobodě vede. Skauting v českých zemích byl perzekvovaný a zakazovaný jak během nacismu, tak během komunismu. Řada jeho přívrženců aktivně bojovala proti oběma totalitám. Vnímám, že toto předkládání vzorů lidské statečnosti a osobní integrity dnešním dětem chybí.

Svoboda nezaniká jen násilnou okupací, ale též plíživým prorůstáním ideologií. Plíživou cenzurou. Za svobodu je třeba bojovat. Kéž bychom dokázali naše děti inspirovat těmito, nábožensky řečeno, "mučedníky za svobodu" spíše než plíživou indoktrinací teoriemi, které v důsledku k žádné svobodě nevedou.