Tak prý pracovní karanténa. Hurá, konec je blízko.

Naši vládní představitelé se chystají udělat vskutku velký krok k tomu, po čem selský rozum volá už hodně dlouho – k přijetí faktu, že covid je prostě a jednoduše nemoc a jako s takovou je třeba s ní zacházet. Nic více a nic méně. Už to vědí, jen se to zatím bojí říci naplno.

Když je člověk nemocný, tak prostě nejde do práce. Ale v případě covidu vymyslel nejen náš establishment a jeho vědečtí poradci spoustu dalších dílčích kategorií lidí, kteří nejsou nemocní, ale přesto nesmí do práce. Přestali jsme rozlišovat zdravé a nemocné. Vytvořili jsme covid-pozitivní. Dokonce covid-antigen pozitivní a covid-PCR pozitivní. Nebo třeba zvláštní kategorie osob, o nichž nevíme, jsou-li pozitivní, ale víme, že se s někým někde potkali, ten někdo byl covid-pozitivní, ale byly tam prý vysoké stropy. A podobně. Prostě těch kategorií je spousta.

A teď se naše staronová vláda zase bojí, což se jeví jako její hlavní náplň práce. Tentokrát omikronu, o němž už v takové Velké Británii ledacos vědí. Tak např. si Britové všimli, že nevhodně nastavené tzn. dlouhé karantény nešťastníků mohou slušně decimovat v podstatě celý chod státu, protože prostě nejsou lidi. A nejen státu.

Ministr zdravotnictví Válek evidentně i na základě těchto britských zkušeností představil proto cosi, čemu říká pracovní karanténa. Oficiální definice tohoto zajímavého nového termínu přijde zřejmě později. Ale už z prvních náznaků je jasné, co se tím myslí. Ministerstvo vnitra má vybrat oblasti kritické infrastruktury nezbytné pro chod státu, kde by mohli chodit do práce i lidé, kteří se dostanou do karantény, píší třeba Novinky.

Když tento návrh popíšu vlastními slovy – máme tedy jednoho zaměstnavatele, který se jmenuje Český stát s.r.o., a ten má v plánu svoje klíčové zaměstnance případně zaměstnance svých dodavatelů pustit do práce, i když budou v karanténě. Klíčoví jsou třeba řidiči, říká Válek. Nebo pradleny. Hutníci od vysokých pecí. Dojičky. Trochu to připomíná dávnou Werichovu písničku:

Tady je tesař, klempíř, zedník a ten co otesává kameny je kameník.
A tady služka, oráč, kamnář, ten, když se umeje je k nepoznání kominík
Ten dláždí ulice, ten kove podkovy, ta krmí slepice, ta peče cukroví.
Ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady udělají pro stát moc.

Pochopitelně všichni tito zaměstnanci privilegované firmy Český stát s.r.o. budou velmi pravděpodobně covid-zdraví. Dost možná má Český stát s.r.o. tak kritické zaměstnance, že je časem pustí do práce i když budou covid-pozitivní nebo covid-příznakoví, kdo ví. Ono totiž až se to začne doopravdy hroutit, tak nějakých 37,5 teploty nebude kritické, zvlášť ne u vysoké pece.

Při vší úctě ke zmíněnému eseróčku, těch zaměstnavatelů, kteří mají klíčové zaměstnance, je v tomto státě víc. Dokonce jsou to skutečné firmy, které privilegovanou „firmu“ Český stát s.r.o. tak trochu živí. Takže člověka samozřejmě napadá logická otázka – proč má pouze jedna „firma“ a jeden zaměstnavatel případně jeho dodavatelé mít zvláštní privilegia pro své klíčové zaměstnance? A jak mimochodem pan Rakušan rozhodne o tom, co je to klíčový zaměstnanec? To vskutku zavání diskriminací zaměstnavatelů.

Nedává větší smysl si prostě přiznat, že karantény zdravých či izolace covid-pozitivních bezpříznakových jsou v době, kdy prý vakcína funguje, zbytečné? A začít nás, sprosté občany, třídit pouze na covid-zdravé a covid-nemocné a třídění nechat jen tak mimochodem na posouzení praktických lékařů?

Až pan Válek pochopí, kdo financuje jeho „podnikání“, třeba se dočkáme i toho. Jen je otázkou, jestli jeho firma do té doby neklekne. Ale k tomu asi nedojde, v Český stát s.r.o. se nekleká, tam se zaklekává.