Obyčejné pondělí obyčejné matky v neobyčejné době

Normální den. Jste v práci. Najednou telefon. Vystresovaná učitelka. Vaše dítě je pozitivní. Okamžitě si pro něj přijeďte! Potomek sedí někde v koutě a má na krajíčku. Nic nechápe, nic mu není. Ale ukazovali si na něj. I učitelky si na něj ukazovaly. Odvedly ho přímo z hodiny. Havelka … Moučka … Ryšánek – pojďte se mnou.

Uklidníte ho. Jedete na PCR test. Ze školy se vrací starší dítě. Pláče. Bylo vyloučeno z lyžáku. Bydlet by se třídou mohlo, na vlek nesmí. Logiku v tom dávno nehledáte. Máte nesprávný názor a tohle je trest. Dítě prosí na kolenou o vakcínu, aby mohlo s třídou na hory. Možná byste mu to měla nechat píchnout. Už pochopil dokonce i Hostomský. Zajímavé, ředitel prestižní vědecké instituce a musí mu to doma vysvětlovat manželka (viz zde, čas 9:45). Ještě v srpnu byl proti.

Pak dorazí pozitivní sms a volá hygiena. Karanténa. Na týden, na dva, podle toho, jak se zrovna vyspal Vojtěch, Stejskal nebo nějaký jiný odborník na chaos. A na základě čeho vlastně? Na základě výsledku PCR testu! Ano, v domácím vězení jste jen a pouze kvůli pozitivnímu výsledku PCR testu, o kterém jste nikdy před covidem neslyšela. A co vlastně je ta PCR, napadne vás, která z vašeho dítěte dělá zdravého vězně ve vlastním bytě?

Vědecké okénko: Organismy mají svou genetickou informaci, což je v zásadě kód, který říká, že gorila je gorila, člověk je člověk a virus je virus. Genetická informace gorily se samozřejmě více podobá informaci lidské než virové. Proto se podobáme gorilám. Tato genetická informace je uložena ve formě DNA a u některých virů ve formě RNA (ano, i u koronaviru). DNA a RNA jsou chemické látky. To je zhruba všechno, co potřebujete vědět pro pochopení následujícího textu.

PCR pro laiky: Představte si, že chcete zjistit, jestli je v kupce sena jehla. Pošetilost, že? Ale co kdybyste dokázali namnožit ty jehly v kupce sena? Řekněme, že byste na kupku sena působili nějakým magickým způsobem, který z jedné jehly udělá dvě, ze dvou čtyři, ze čtyř osm a tak dále. Sena by bylo pořád stejně, ale počet jehel by narůstal (exponenciálně). Takže za chvíli by se jednalo o kupku jehel, ve které je trochu sena. Přesně to je PCR. Je to metoda, která množí zvolenou část DNA. Abyste ji viděli. Máte-li dvě kupky sena a v jedné je jehla a v druhé ne, z té první bude po PCR kupka jehel, ta druhá je stále kupkou sena. První kupka je pozitivní, druhá negativní. PCR je cool, však za její objev padla Nobelova cena.

Co se stalo s tím hlenem? Z hlenu se izoluje RNA. Neizoluje se celý virus, protože to je k ničemu. Abychom metodou PCR detekovali koronavirus v hlenu, nepotřebujeme virus, potřebujeme jeho RNA. Kde je koronavirová RNA, tam byl koronavirus (ne nutně je, určitě byl). Takže se provede jednoduchá izolace RNA ze vzorku hlenu. Získá se veškerá RNA, která v hlenu byla – vašeho dítěte (ano, lidé mají RNA), možná RNA nějakých jiných virů, které mělo v nose atd. Bude to tedy směs a vláda nařizuje zjistit, jestli v ní je nebo není RNA koronaviru. Nezdá se to možné, ale toto řeší vláda naší země.

Z RNA nyní musíte udělat DNA, protože metoda PCR umí množit jen DNA. Tento mezikrok (ještě pořád neděláme PCR) nemá zásadní vliv na fungování procesu, který se tu snažím popsat. Udělat se musí, ale to je tak všechno, co k tomu říci. Pro pochopení principu to není důležité. Ale z veškeré RNA v tomto mezikroku vyrobíme DNA.

Konečně PCR. DNA začneme množit. Nechceme množit veškerou DNA, kterou máme, dokonce ani ne veškerou DNA koronaviru. Nefungovalo by to. Budeme množit jenom malou část koronavirové DNA.

Dejme tomu, že veškerou DNA, kterou máme ve zkumavce, představuje právě tento odstavec. Je to DNA z koronaviru, lidská, viru rýmy apod., všechno smícháno dohromady. A dejme tomu, že koronavirová DNA je jenom první věta tohoto odstavce. Vybereme si její malou část, třeba text „máme ve zkumavce“. Tento text je jehla a celý odstavec je seno. Začneme jehlu množit.

Napřed dvakrát: Dejme tomu, že veškerou DNA, kterou máme ve zkumavce máme ve zkumavce, představuje právě tento odstavec …

Potom čtyřikrát: Dejme tomu, že veškerou DNA, kterou máme ve zkumavce máme ve zkumavce máme ve zkumavce máme ve zkumavce, představuje právě tento odstavec …

Počet jehel (text „máme ve zkumavce“) roste exponenciálně. Za chvíli bude v odstavci tolikrát, že naprosto převládne. Množení se totiž neděje dvakrát ani čtyřikrát, ale typicky minimálně čtyřicetkrát. Takže pokud děcko mělo v hlenu jeden mizerný koronáč, tak část jeho DNA namnožíme tolikrát, že jí bude ve zkumavce dvě na čtyřicátou. Dejte si to do kalkulačky. To je takových jehel, že pro ně nevidíte nejen seno, ale ani louku. Tak to funguje.

A co z toho vyplývá nejen pro vás a vaše potomky? O tom příště.