Soud: klimatické žaloby nemají v ČR už žádnou šanci

Nechtěla jsem dnes psát další článek, ale Městský soud v Praze mi nedal jinou šanci. Rozhodl totiž o klimatické žalobě jednoho soukromého zemědělce, který byl zděšen množstvím plastového odpadu, který se nám podařilo během tzv. pandemie vyprodukovat a odhodit kamsi do přírody. Byl přesvědčen, že takové nezodpovědné jednání státu (nucení lidí do zbytečného zahalování obličejů - ostatně když byl příkaz zrušen, vidíte, kolik lidí doopravdy naivně věřilo v to, že je rouška zázračný život zachraňující prostředek boje viřiskem, a kolik lidí ten krám nosilo jen proto, aby se vlk nažral a koza zůstala celá a měli klid od všech práskačů a udavačů) je nebezpečné a ohrožuje nejen životní prostředí, klima a jeho zdraví (skrze mikroplasty), ale i jeho podnikání, protože jak každý ví, změny klimatu mají na svědomí strašlivá sucha, tudíž ničí zemědělskou produkci. Jeden by řekl, že takové notoriety si soudci netroufnou zpochybnit. No, člověk míní, život mění, soudci poslali zemědělce do háje (vzhledem k ročnímu období ještě ne zeleného).

V médiích a odborných studiích se přitom dočtete o nechutném plastovém odpadu ze všech těch respirátorů, testů, atombordelu, do kterého se jako šašci balí všichni ti vyčerpaní lékaři, a o odpadu z vakcín jen to nejhorší.

For example, about 129 billion disposable masks are used every month worldwide. That’s about 3 million per minute and 50,000 per second! These masks made from plastic microfibers make up just a small part of tons of pandemic-associated plastic waste that is generated. Estimates indicate 1.56 billion face masks end up in the ocean over the year. This amounts to another 4,600 to 6,200 metric tons of marine plastics waste. That’s roughly equivalent to as many as 62 blue whales – the largest animal on Planet Earth, 100 ft long and weighing in at around 180,000 kgs.

Podle studie Prof. Mi Yan z Finské Lappeernrate University se každý den během pandemie COVID-19 vyprodukovalo v Evropě více než 1600 tun plastového odpadu jen z roušek a respirátorů – celkem tedy 584 miliard tun ročně. Pro představu, globálně se měsíčně použilo 210 miliard roušek a respirátorů. Pokud bychom roušky zařadili za sebe, obepnuly by celou Zemi kolem do kola. Z pohledu globálních emisí došlo ke zvýšení emisí CO2. Podle studie Prof. Klemeše z VUT Brno je odhadovaná uhlíková stopa jedné masky N95 (ekvivalent FFP2) 50 g ekvivalentu CO2, což dle propočtu tvoří až 10 000 tun CO2 měsíčně. Alarmující jsou i zjištění, že až 8 % odpadu končí v přírodě a dochází k obrovskému znečištění moří, oceánů, řek, ale i suchozemských ekosystémů na desítky let dopředu.

Podobných děsivých zpráv je přehršel. České soudy se ale obavám lidí smějí do tváře. Představte si, že soudci měli tu drzost napsat.

Ve vztahu k námitce, v níž žalobce poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 6 A 32/2021-27 soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný nadále vyžaduje na některých místech nošení ochranných prostředků z důvodů ochrany zdraví, nelze interpretovat jako rezignování na ochranu životního prostředí. Podle výše zmíněného rozsudku by též měl stát vést obyvatelstvo k ochraně životního prostředí a třídění odpadů. Toho lze dosáhnout mnoha různými způsoby, jež jsou účinnější, než zrušení povinnosti nosit ochranu dýchacích cest. Jako příklad lze uvést žalobcem zmiňovaný vládní návrh zákona, jež má za cíl zakázat uvádět na trh jednorázové plastové příbory, talíře či brčka. Soudu nepřísluší jakkoli komentovat či vykládat návrhy zákonů v jakémkoli stadiu legislativního procesu a kometovat představy, jak lze snižovat emise skleníkových plynů.

Soudci skutečně říkají, že se máme vykašlat na tuny a tuny zbytečně vyplýtvaných a vyhozených plastů z testů a respirátorů a máme raději zakázat ta slavná brčka, čímž si napravíme klimaticky pošramocené sebevědomí, protože je to účinější způsob ochrany klimatu. No to je teda gól!

Nejvíce mne ale pobavilo toto tvrzení soudu:

Ze závěru žaloby je zřejmé, že se žalobce svými argumenty na ochranu životního prostředí (v bodech 87 - 107 žaloby) staví do role ochránce přírody nejen v České republice, ale i za jejími hranicemi. Ačkoli tuto snahu je třeba vnímat nepochybně pozitivně, ze žaloby nevyplývá, že by za všechna negativa spojená s emisemi skleníkových plynů, popřípadě neeliminací mikroplastů, byl odpovědný žalovaný, když současně (ve vydaných opatřeních) nepřijal opatření, jež by omezila (zrušila) povinnost užívat respirátory a další „jednorázové“ ochranné prostředky.

Častým argumentem klimaaktivistů totiž je, že se kdesi v Tramtárii zvedne hladina moře, protože my tady v Evropě drze konzumujeme a nehledíme přitom na oxid uhličitý. A vidíte. Soud řekl, že to je blbost. Česká republika za všechny světové bolístky nenese odpovědnost. Tohle hodnotím jako dobrý výsledek.

Dobré také je, že soud bezostyšně tvrdí, že žalobce ani jako zemědělec, ani jako občan nemůže být znečištěním životního prostředí a šílenou produkcí CO2 dotčen na svých právech. To mají klimaaktivisti pěkně blbý, to vám povím, až budou fňukat u soudu (a že už tu svoji klimažalobu dávno sepsali a podali), nejspíš si nic nevyfňukají. Soudy přece musí měřit všem stejným metrem a když nikomu neškodí "rouškodbordel", neškodí ani nic jiného:

Soud v obecné rovině uvádí, že otázky spojené se snižováním emisí skleníkových plynů se neomezují toliko teritoriálně na území ČR, ani je nelze vztahovat pouze na používání respirátorů a ústenek... Skutečnost, že žalovaný nevydal žádná opatření, jež by nadměrnému používání ochranných prostředků zamezila (jinými slovy: jimiž by byla povinnost nosit ochranné prostředky stanovená „napadenými“ opatřeními zrušena), nemohla negativně zasáhnout do práv žalobce. Žalovaný nově vydaným opatřením zásadně zredukoval místa a situace, kdy je povinnost ochranu mít a tím i nepřímo přispěl ke snížení emisí skleníkových plynů.

Na závěr ještě jeden vtípek. Soudci sice v celém rozsudku tvrdili, že vůbec, ale vůbec nemohou mít respirátory nějaký vliv na klima, že žalobce asi spadl z jahody, když si něco takového vůbec troufá myslet. Přitom ale sami napsali:

Žalovaný nově vydaným opatřením zásadně zredukoval místa a situace, kdy je povinnost ochranu mít a tím i nepřímo přispěl ke snížení emisí skleníkových plynů.

Tak sakra, soudci, mají nebo nemají ty respirátory vliv na emise skleníkových plynů? Když nemají, produkci čeho mohlo ministerstvo zredukovat? Můžete si v tom udělat, pěkně prosím, pořádek?