Pohledem studenta: Jsou evropské hvězdy mariánské?

Na osmý prosinec připadá jeden z mariánských svátků slavených během liturgického roku, slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. Vlajka, známá dnes především jako vlajka Evropské unie, byla roku 1955 přijata Radou Evropy shodou okolností též 8. prosince. Následně ji začaly užívat další instituce a dnes je patrně nejvýraznějším symbolem projektu evropské integrace.

Pravděpodobně byla tato vlajka inspirována jedním z návrhů zaměstnance Rady Evropy Arsène Heitze, konkrétní geometrickou formu ji vtiskl někdejší ředitel pro informace Rady Evropy, Belgičan Paul M. G. Lévy. Evropským symbolem se tak stalo dvanáct pentagonálních zlatých hvězd na modrém poli.

Arsène Heitz v roce 1987 uvedl, že jeho inspirací byl výjev z biblické knihy Zjevení, hovořící o ženě oděné sluncem, která má pod nohama měsíc a na hlavě má korunu dvanácti hvězd. Modrá barva bývá navíc tradičně považována za barvu Panny Marie. Je tedy vlajka EU inspirovaná mariánskou tradicí?

Současné oficiální materiály žádnou náboženskou symboliku vlajky nepřipouští a nabízí pouze sekulární vysvětlení, údajně i faktický tvůrce vlajky Paul Lévy později popřel, že by si jakékoliv náboženské konotace byl vědom. Je-li mariánská symbolika, kterou lze spatřit v evropské vlajce, (částečně) záměrná, nebo náhodná, patrně nezjistíme. Nebo se snad v příběhu evropské vlajky manifestovala jungovská synchronicita? Připusťme, že Evropa je skutečně křesťanským kontinentem a že lze v dějinách nacházet řadu podivných náhod a souvislostí.

Časy se mění, instituce se proměňují. S velkým znechucením můžeme pozorovat, jak do nejvyšších pater Evropské unie prorůstají toxické moderní ideologie, které sice touží po sterilním světě, ve kterém je každý uctíván a ctěn, nicméně za cenu ztráty kulturní a historické identity různých oblastí. Komisařka pro rovnost Helena Dalliová své nedávné teze o nevhodnosti slova „Vánoce“ a nevhodnosti křestního jména „Marie“ v inkluzivní komunikaci prezentuje pod stále stejnou, dvanáctihvězdnou, modro-zlatou vlajkou.

Jistě, lze namítnout, že se jedná o nešťastný úlet, který o skutečném stavu unijních institucí nic neříká. Kdyby ovšem sjednocená Evropa alespoň jemně ctila a bránila své historické a kulturní pozadí, musela by komisařka Dalliová po takto znepokojujícím vyjádření přeci rezignovat. Nic takového se ovšem nestalo. Musíme si zvyknout na unii rovnosti? Je krásný nový svět nevyhnutelný? Katolický politik Robert Schuman i jiní křesťanští spolutvůrci současné Evropské unie by se současnému vývoji zřejmě nestačili divit.