Praha se k seniorům chová macešsky. Přitom řešení tu je!

Úroveň státu se pozná i podle toho, jak se dokáže postarat o důchodce, říkal kdysi písničkář Karel Kryl. Dovolila bych si k tomu dodat, že nejen úroveň státu, ale i města. Včetně toho hlavního, tedy Prahy.

Mám teď na mysli hlavně domovy pro seniory, včetně zařízení se zvláštní péčí – například pro lidi v pokročilém věku trpící demencí. Kapacity jsou nedostatečné, potřeby se přitom zvyšují a tento trend bude vzhledem ke stárnutí populace pokračovat. Neboli, situace je tristní, což mnozí asi bohužel poznávají i z vlastní zkušenosti.

Širší veřejnost na tento problém nedávno upozornila i média, a to s odkazem na nejnovější údaje Českého statistického úřadu publikované koncem loňského prosince (viz například Novinky.cz). Ze zprávy ČSÚ „Česko v číslech – 2021“ mimo jiné vyplývá, že v letech 2010-2020 se v domovech pro seniory snížil počet lůžek o téměř půldruhého tisíce (z 37 818 na 36 465), přestože nadále trvá značný převis v počtu žadatelů.

U zařízení se zvláštním režimem, což se týká například seniorů trpící demencí, se sice kapacity během zmíněných deseti let několikanásobně zvýšily (z 8822 na 22 192), roste ale i zájem, neboli potřeba těchto lůžek (z 12 932 na 24 284). Výsledkem je, že na volné místo se v Praze podobně jako v dalších městech čeká šest, dvanáct i více měsíců… (koho víc zajímá zmíněná zpráva ČSÚ „Česko v číslech – 2021“, tak odkaz zde, jde hlavně o str. 69-71).

Neboli, vedení našeho drahého hlavního města se stará o všechno možné, jako jsou kavárenské stolky uprostřed ještě nedávno fungujících komunikací anebo cyklopruhy na místech, kde by se s kolem málokdo odvážil. Na potřebné, včetně seniorů s nutností umístění do domovů se speciální péčí, jaksi zapomíná.

Bylo by ale laciné jen kritizovat. Už jen proto, že sama jsem nedávno přebrala vedení jedné z opěrných částí metropole, Prahy 2. I tady problém s rostoucím počtem seniorů, včetně těch trpících demencí a dalšími nepříjemnými nemocemi, ve stále větším měřítku máme, chápeme a pokoušíme se řešit.

Přiznávám, že to není lehké. Chce to obrovské úsilí, notnou dávku trpělivosti a hlavně pevné nervy. Ale jde to. Zrovna tady u nás se teď po letech náročných příprav blíží ke konečné realizaci projekt „Nový domov“. Tedy seniorské centrum s promyšleným systémem moderní individuální péče o seniory, včetně klientů s demencí.

Bude toho tam pod jednou střechou – i pod širou oblohou – hodně. Od přímé péče či denního a týdenního stacionáře přes relaxační a sociálně akviziční služby, poradenské centrum, komunitní zahradu a restaurační úsek až po unikátní prostředí pro klienty v poslední fázi života s intenzivní péčí. Chceme nabídnout až 130 lůžek, ale formou samostatných jednotek – tzv. domácností. Je to nejmodernější přístup k péči o seniory. Tak, aby se cítili co nejvíce jako doma.

Zmiňuji to hlavně proto, že v tom vidím inspiraci i pro ostatní. Ať už jde o jednotlivé městské části nebo město Praha jako takové. Je mi totiž smutno při pohledu na to, jak vedení metropole tento problém přehlíží.

Přitom všichni víme, že populace stárne, a to i tady v hlavním městě. Přibývá lidí přes 85 let a právě ti si zaslouží naši největší pozornost a péči. Debata o valorizaci důchodů a hlavně o penzijní reformě je důležitá. A věřím, že současná vláda s tím konečně pohne rozumným způsobem vpřed. Ale my na městské úrovni bychom se měli především postarat o ty, kteří kromě toho trápí i jiné problémy.

Jsem konzervativní politička takže vždy budu hájit základní hodnoty naší společnosti jako jsou svoboda či volné podnikání. Ale nikdy nezapomenu na lidi, kteří potřebují naši pomoc, zvláště na seniory. Tomu jsem se na radnici Prahy 2 věnovala dlouhá léta a teď jako starostka v tom hodlám pokračovat. Ti lidé si to zaslouží!