Přijměte okamžitě všechny syrské a další uprchlíky!

Blogosféra

Vendula Zahumenská

Dnes jsem poslala všem poslancům, všem senátorům, hejtmanům, příslušným nevládním organizacím a veřejnému ochránci práv dopis tohoto znění. Jsem opravdu zvědavá, jak se s tím popasují.

 

 

 

„My nic o těch lidech nevím, nevíme, z jakého budou pocházet zázemí, jestli to budou skutečně křesťané, muslimové.“ Jana Černochová k přijetí 15 syrských rodin s dětmi do ČR.

 „Dívat se, jak se sem valí uprchlíci, které si potom nějak přerozdělujeme, žádná cesta není. Je třeba najít společný postup a velmi důsledně bránit hranici. Musí ale následovat práce s tranzitními zeměmi, je třeba posílit návratovou politiku, změnit sociální výhody a zvýšit tlak na integraci, aby imigrace nebyla tak atraktivní.“[2] Petr Fiala (také) k přijímání lidí z války zubožené Sýrie

 

Obrázek 1: Syrská maminka s dětmi (zdroj: brožura MV ČR "Uprchlíci ze Sýrie")

 

Vážené dámy, vážení pánové,

v březnu roku 2011 začal ozbrojený konflikt v Sýrii, který vyhnal z domovů mnoho nevinných maminek s dětmi, řadu rodin, starých, nemocných a trpících. Miliony Syřanů dodnes živoří v uprchlických táborech v Libanonu nebo v Turecku a jinde. Podmínky, ve kterých lidé, stejní jako my, žijí, jsou pro nás nepředstavitelné.

Není to tak dávno, co mnoho politiků odmítalo jakoukoliv pomoc pro běžence. Nyní, díky Ukrajině a díky tomu, jak štědře se k celé situaci postavila vláda, obce a kraje, s naprostou jistotou víme, že je v možnostech ČR pomoci prakticky jakémukoliv množství lidí. Vždyť pan ministr Rakušan očekává, že může přijít okolo 600 000 Ukrajinců, někdy se dokonce hovoří o milionu!

Proto je naší povinností pomoci všem Syřanům, kteří se nikoliv svojí vinou dostali do mimořádně svízelné situace. Je naší povinností chovat se k nim stejně jako to činíme v případě Ukrajinců – ihned zařídit jejich převoz, nabídnout jim sociální pomoc, odpovídající ubytování, dětem mateřské i základní nebo střední školy, otcům a matkám práci a všem pak plnou zdravotní péči. Jednoduše je naší povinností pomoci potřebným, neboť míra lidského utrpení se neměří barvou pleti nebo dokonce náboženským vyznáním. Děti situaci vnímají stejně, ať jsou to malí Ukrajinci nebo Syřané. Lidé jsou nemocní stejně, ať pocházejí z východní Evropy nebo odkudkoliv odjinud. Všichni mají stejné žaludky, stejný hlad a hlavně stejný strach.

Z dosavadního počínání českého státu by se mohlo zdát, a nechci vám nic takového podsouvat, že snad skutečně rozdělujete lidi na ty dobré a na ty špatné, na muslimy a na křesťany, na ty, kteří si zaslouží zapomenutí všemi zemřít a na ty, kteří si naopak zaslouží pomoc až přehnanou ve srovnání s tím, jak ČR opovrhuje všemi ostatními strádajícími na planetě.

Martin Balcar z Diakonie Českobratrské církve evangelické přitom o Syřanech řekl: „Sýrie byla před válkou jednou ze zemí s nejvyšším procentem vysokoškolsky vzdělaných žen na světě. Syřané byli tehdy takoví Švýcaři Blízkého východu – nejbohatší skupina, velmi dobře řemeslně vybavení a fantastičtí obchodníci.“ [3] Proč se stavíte proti přijímání takových lidí, kteří jsou evidentně chytří, vzdělaní a nepochybně by byli pro Českou republiku obrovským přínosem?

Žádám Vás proto, abyste ihned zavedli stejná pravidla, jaká jsou nyní nastavena pro Ukrajince, rovněž pro Syřany a pro lidi z jiných zemí zmítaných válkou. Je vaší povinností postarat se o všechny. Nesmíte rozlišovat mezi lidskými bytostmi jen podle toho, kdo je vám zrovna sympatický a kdo nikoliv, nejste bohové, abyste rozhodovali o lidských životech a o tom, kdo má a kdo nemá žít, čí bytí je cenné a kdo naopak může bez jakýchkoliv cirátů zemřít!

Věřím, že okamžitě uděláte vše pro to, aby byla nastavena jasně nediskriminační pravidla pro všechny uprchlíky a aby tato skutečnost, včetně toho, že jsou zde více než vítáni, byla sdělena potřebnými kanály všem Syřanům a jiným uprchlíkům. Věřím, že společně můžeme zvládnout cokoliv, pokud pomůžeme těm, kdo nespravedlivě trpí. Nemáte na vybranou, nechcete-li přiznat, že jste Syřanům nepomohli jen proto, že jsou to povětšinou muslimové a že vás kvůli tomu odpuzují a nepovažujete je za rovnoprávné s Ukrajinci a za hodné pomoci.

Pokud nepomůžete stejně všem, kdo pomoc potřebují, a budete nadále bezdůvodně zvýhodňovat jen jednu skupinu a naopak o uprchlících ze zemí jako je Sýrie se budete vyjadřovat tak, jak je uvedeno v úvodu tohoto dopisu, doufám, že se brzy bude proti České republice někdo ze Sýrie nebo odjinud bránit proti České republice žalobou a že mu soudy dají za pravdu a přiznají mu stejné možnosti a stejnou podporu, jaké se nyní dostává Ukrajincům. Jako právnička bych jim poskytla veškeré možné poradenství. Věřím ale, že k tomu nedojde a že se již do konce tohoto týdne dozvíme, co udělá vláda proto, aby se přesunul stejný počet Syřanů, jako Ukrajinců.

 

S pozdravem Mgr. Vendula Zahumenská, Ph. D., právnička