Válkův komunismus: Metoda cukru

Tak se nám vyměnilo vrchní velení v boji s virem. Babiše vystřídal Fiala, Vojtěcha Válek. A naivní občan, který se změnou velení očekával když ne změnu strategie tak určitě změnu taktiky, zatím akorát tupě zírá.

Ministr Válek se neuvedl zrovna šťastně. Dal pár zmatených vyjádření ještě před svým jmenováním do funkce, ale naštěstí byl vzápětí umlčen svými soukmenovci. To musí člověk ocenit. Rovněž některé první kroky fialového družstva přinesly lehkou naději. Například zrušení nouzového stavu nebo ústní slib ministra Válka netlačit na pilu v případě povinného očkování a v dohledné době je zrušit.

Nouzový stav dle mého laického názoru skutečně nepotřebujeme. Po dvou letech války je to taková berlička bezradných. Člověk vnímá hlavně změny, nikoliv status quo. Takže měsíce trvající nouzový stav je nouzovým stavem pouze legislativně a je dobře, že Fialova vláda dává tímto gestem najevo alespoň symbolickou ochotu vrátit se k normálu.

Podobné je to s povinným očkováním. Z něj se stalo tak vyhrocené téma, že je politicky neprůchodné, a to i kdybychom měli vakcínu s dlouhodobými účinky. Politik, který má všech pět pohromadě, nemůže na něčem takovém trvat, i když má souhlas zhruba poloviny občanů. Nebo právě proto, že má souhlas jen té poloviny.

Příslibem bylo i Válkovo vyjádření, že vláda nebude na svátky nic nařizovat, nejsme prý v komunismu. A pak se ukázalo, jak to vlastně myslí. Těsně před svátky narazila poprvé kosa na kámen. Válkův úřad vydal první soubor opatření zaměřený na vánoční čas a mimo jiné regulující provoz restaurací. Na Silvestra se u stolu v restauraci povolený počet lidí sníží ze šesti na čtyři, pokud nejde o členy jedné domácnosti. Na akce i do restaurací budou nadále moci přijít až na výjimky jen lidé, kteří mají dokončené očkování nebo covid v posledním půl roce prodělali.

Z mého pohledu, tj. z pohledu člověka, který dávno ztratil důvěru ve stát, musí jakékoliv opatření jakéhokoliv generála této války splňovat jeden základní cíl – musí být pochopitelné. Pokud jej nechápu, tak jej nehodlám dodržovat, protože z principu nevěřím v dobré úmysly jakékoliv administrativy. A nehodlám hrát roli vojína s vymytým mozkem, který splní rozkaz bez ohledu na to, co si o něm myslí. V lepším případě vidím bezradnost (v horším zlý úmysl) velení demonstrovanou nějakým více či méně pochopitelným výstupem a v tu chvíli budu raději spoléhat na svůj úsudek, než na úsudek někoho, kdo zrovna náhodou sedí v ministerském křesle. V minulosti jsme byli svědky příliš mnoha nelegálních opatření Babišovy vlády a Fialův tým mlčel. Případně donebevolajících pitomostí typu roušky do lesa.

Opatření „čtyři lidi u stolu“ je pro mne z kategorie naprosto nepochopitelných. Nedá se logicky odůvodnit. Pokud i po dvou letech patříte k těm, kterým covid dělá starosti, tak si ke stolu nesednete s jinou osobou ani ve dvou, a pokud naopak nedělá, tak pro vás číslo čtyři nebude představovat žádný nepřekročitelný limit.

Stejně tak povinnost očkování či prodělání covidu jako podmínka pro vstup do hospody. Už jsem o tomto tématu zde na blogu psal předešle. Ani očkování, ani prodělání není důležité, důležité je, zda je někdo infekční, a to se prostě zjistit s jistotou nedá. Důraz na očkování či prodělání vždy nutně vede k oprávněným námitkám. Neočkovaní neprodělavší zdraví (anebo třeba prodělavší, ale mimo evidenci) se budou i nadále oprávněně cítit diskriminováni.

Člověk tak nějak doufal, že nové velení by se s tímto permanentním protiargumentem mělo vypořádat. Leč nezdá se.

Celkový dojem z Válkova vedení bitvy je zatím velmi rozporuplný. Shrnuto jednou větou, zatímco Vojtěch uplatňoval spíše metodu biče, Válek volí spíše cukr. Ale jinak jsou taktika (v zásadě bezradnost) a strategie (vskutku dosud nebyla nikým pořádně definována) beze změn. První šanci Válek promrhal. Kolik mu jich ještě dáme?