Pohledem studenta: Říše lží

Blogosféra

Pavel Štěpánek

Fascinuje mne lehkost, s jakou Kreml dokáže lhát. Rusko nikdy nikoho nenapadlo, slyšeli jsme jen pár dní před invazí. Říší zla není západ. Navzdory všem geopolitickým selháním, západ je tou částí světa, kde hodnota lidského života je brána v potaz. Ačkoliv západní liberální myšlení nabývalo v posledních letech mnohdy obskurních rozměrů, je to západ, kde lze svobodně a plně naplňovat a rozvíjet svůj lidský potenciál. To je pro mne západní humanismus! Snad to je dostatečná spojující myšlenka… Směrem na východ hodnota lidského života klesá.

Spolu s naším prezidentem, přiznávám, mám také rád ruskou kulturu. Celou svou silou ale věřím, že teď už zbytek našeho národa (byť podstatně méně, leč též v minulosti zkoušeného ruskou mocichtivostí) vystřízliví z pro mne nepochopitelné rusofilie. Život v SSSR byl život v tyranii a ve lži. Tyranie a lež je též zbraní všech politických nástupců tohoto zločinného režimu. „Rusko je největší hrozba,“ říká již dlouho generál Petr Pavel, v minulosti jeden z nejvýše postavených představitelů NATO. Tváří v tvář bolestivé a zúzkostňující realitě, která otřásla našim pocitem bezpečí, si to snad konečně už všichni uvědomí!

Chci zde apelovat na svou idealistickou generaci – proberte se. Přestaňte řešit neexistující společenské problémy. Začněte s osobní resiliencí. Začněte brát hrozby konečně vážně! Pochopte, že pár desetiletí (kontinuálního) míru v Evropě je spíše historickou anomálií. Přestaňte slepě věřit v neustálý pokrok. Vemte v potaz iracionální a temnou stránku lidského života a smýšlení.

Zasáhlo mne sdělení Miloše Zemana. Zvykli jsme si na leccos – proto ten vděk za nečekaný zbytek soudnosti u člověka, který v minulosti jednal způsobem, jenž leckdo považoval za „hraničící“ s vlastizradou. A dále dodávám – „Petr Pavel for president“. Přál bych si, aby v těchto časech byl vrchním velitelem ozbrojených sil někdo, kdo má tak mimořádné zkušenosti s geopolitikou a je schopen komunikovat a jednat klidně, ale věcně a kompetentně. A pateticky dodávám, svatý Václave, nedej zahynout. Na Tebe jsem si totiž taky vzpomněl.