Jeden krok zpět, dva dopředu?

Povinné očkování je venku ze hry. O jednu hrozbu méně. Všem, na koho měla povinnost podvolit se vakcinaci proti kovidu dopadnout, se nepochybně ulevilo. Ale v kontextu celé kovidové politiky je to nutné pokládat spíše za malý taktický ústup.

Jak vláda zrušení povinného očkování zdůvodňuje? Nechce prohlubovat příkopy ve společnosti a uvědomuje si, že povinné očkování s sebou nese "mnoho legislativních a sociálních důsledků." Vypadá to, jako by si vláda na zavedení povinného očkování netroufala. Nechce se do toho pouštět. Příkopy či napětí ve společnosti, ta nahromaděná zlost na stát, která se začíná projevovat i u těch, kteří v zásadě pro očkování jsou a sami se naočkovat nechali, ale vadí jim všudypřítomný nátlak, nelze jen tak pominout. Další demonstrace proti povinnému očkování je něco, co nově nastupující vláda, která se ještě ve své funkci ani nestačila ohřát, nechce riskovat. Pokud se chce i nadále tvářit jako vláda změny, nechce začínat své funkční období tak, jak jej končil Andrej Babiš: s demonstranty na náměstích. Ale všimněme si, že nezaznělo, ani potichu natož nahlas, jedno zásadní zdůvodnění: vláda nemá právo pošlapávat svobodu a narušovat osobní a tělesnou integritu svých občanů tím, že je bude násilím nutit k očkování, zvláště jde-li o vakcínu, která vzbuzuje mnohé kontroverze. Vláda na to nemá právo. Tečka. To je ten nejzákladnější princip. Argument z pozice zastánce svobody jednotlivce. I kdyby lidé mlčeli a proti povinnému očkování neprotestovali, i kdyby neexistovaly žádné legislativní nebo sociální překážky, v každém případě by bylo nucené očkování zlem. Morálním a tedy i politickým. Jestliže tedy hlavním důvodem, proč vláda Petra Fialy shodila ze stolu povinné očkování, je obava z napětí ve společnosti nebo z legislativních důsledků, není to přívětivá tvář, co nám ukázala. Je to daleko spíše tvář násilníka, který se bojí. Protože jeho oběť se začala bránit.

Lze se tedy docela vážně obávat, že pokud by se nové vládě povedlo vyřešit technické problémy a nějakým způsobem, třeba šikovnou propagandou, by eliminovala občanský odpor, překážky zavedení povinného očkování by padly. A zavedeno by bylo. Zatím máme klid - ale na jak dlouho?

Ale je tady ještě další věc, kromě povinného očkování. Vláda prodloužila platnost pandemického zákona a rozšířila jeho působnost. To je ve své pravé podstatě ustanovení, zakonzervování režimu, který se blíží zavedení nouzového stavu, jako něco normálního. Sice jen dočasně, do poloviny příštího roku. Ale jak známo, jednotka dočasnosti je, jde-li o ničení svobody, jeden furt. Pokud k dalšímu omezování svobody nebude stát potřebovat nouzový stav, ale budou k tomu bohatě stačit nová vymezení pandemického zákona, obavy z toho, co na nás Fialova vláda chystá, nabývají pevnějších obrysů. Možná budou pandemické restrikce použity právě k tomu, aby se lidé nechali k očkování donutit. Nikoliv kvůli svému zdraví, ale v zoufalé touze žít normálním životem bez nekonečných restrikcí. Jestliže nás chce vláda, a zatím tomu vše nasvědčuje, donutit k "dobrovolnému očkování" proti kovidu tak, že využije pandemický zákon a bude nám dále znemožňovat normálně žít (poté, co bez bumážky nesmíme do restaurace, nám lze po vzoru jiných států zakázat jezdit hromadnou dopravou, chodit do práce, nebo otevřít svoji živnost, atd.), je to morálně ještě větší špinavost, než zavedení zákonem vynucovaného povinného očkování pod hrozbou pokuty nebo vězení.

Premiér Fiala prohlásil: "Nepoužíval bych slova, že rozvolňujeme." Ano, v tom mluví skutečně pravdu. O rozvolňování zde v žádném případě nejde. Naopak, otevírá se nenápadná cesta k dalším restrikcím, které jsou již zaváděné jinde. V tzv. vyspělých demokratických zemích, které jsou nám dávány za vzor. Fialova vláda zdědila babišovskou kovidovou politiku, zdědila babišovské restrikce. Toto dědictví bude nepochybně dále rozvíjet.

Ve svém novoročním proslovu k národu premiér Fiala tvrdil, že opatření musejí být rozumná, předvídatelná, dobře komunikovaná a vysvětlená. Stále žijeme pod kovidovými restrikcemi. A nikdo, ani premiér Fiala ani ministr Válek se dosud nevyjádřili, za jakých podmínek budou zrušeny. Za jakých podmínek se například sejme z majitelů hospod a restaurací ponižující povinnost kontrolovat hostům očkovací certifikát. Při jaké výši magické veličiny R se tak stane? Při jakém zaplnění JIPek? Při jakém nárůstu nebo naopak poklesu počtu pozitivně diagnostikovaných? Nic. Ticho. Nepočítá se tak trochu s tím, že tato opatření - kontroly v restauracích, roušky v metru, testování dětí a zaměstnanců, a pokračující apartheid vůči neočkovanýcm tady s námi budou již napořád? Stanou se, a možná už se staly, součástí našeho normálního života. Lépe řečeno, budou pokládána za normalitu. Koneckonců, mnoho lidí už to tak bere. Pokud dostatečná část veřejnosti pokládá za normální nasadit si v metru respirátor nebo hned po vstupu do restaurace mávat očkovacím certifikátem, jakou má stát motivaci tyto nesmysly zrušit? Neučiní tak, dokud neucítí tlak od lidí. Pokud tedy lze říci, a já bych tomu chtěl věřit, že občanský odpor vůči povinnému očkování premiéra Fialu a další nepřátele svobody zastrašil, až nakonec ustoupili, pak je potřeba pokračovat. A stejně zásadně trvat i na zrušení dalších kovidových restrikcí!

Povinné očkování nebude. Ale žádné vítězství svobody se zatím nekoná.