Nebuď kůň, nebuď kráva

Blogosféra

Martin Hála

Tak jsem jednou dostal chuť dovědět se, kam se posunulo vědění lidstva v jedné z nejžhavějších oblastí současné vědy – farmakoterapii virových onemocnění. Prolistuji internet – a jako by nebylo jiného léku, než je ivermektin. Vypadá to, že každý, kdo má bránici a hlasové vazy, se cítí povolán natočit úpěnlivé video a sdělit světu svůj názor: nefunguje. Na opačné sdělení narazíme sporadicky, poměr odhaduji na 15:1. Proč má tolik lidí tak nutkavou potřebu říct, že něco není? Lékař, sestřička, novinář, starý, mladý, všichni chtějí, abychom věděli, že něco nefunguje.

Příspěvků jsou snad stovky a mají společné rysy: málokdy je uveden zdroj informací, není uvedeno, v jaké fázi onemocnění byl lék podáván (preventivně, léčebně nebo jako poslední volba), ani není uvedeno, pro jaké dávkování tvrzení platí. Lék proti parazitům přece nemůže fungovat na viry, a pozor, kdo jej snědl moc, tak ten se předávkoval. S nezbytnou dávkou pohrdání hloupostí toho, kdo by si snad myslel něco jiného, kroutí mentoři hlavou: Snad byste neužívali veterinární přípravek!? Vrcholným útokem na pudy a totemem nevědeckosti je ale slogan uvedený na stránce FDA: „You are not a horse, you are not a cow. Stop taking ivermectine!“, který bývá kreativně doprovozen fotografií šťastného koníka.

Co se skrývá za touto dělostřeleckou přípravou? Nic menšího než uvedení na trh přípravku proti virům ve formě tablet od firmy Pfizer. Jaké překvapení! Tento globální bojovník proti ivermektinu vyvinul originální molekulu, která patří do stejné lékové skupiny jako ivermektin. Ač strukturou různé, mechanismus účinku mají obě látky totožný.

Virem tvořené bílkoviny (proteiny) jsou neaktivní. Aby se aktivovaly, je nutno je „nakrájet“ na správné rozměry. K tomu slouží enzymy štěpící bílkoviny, tzv. proteázy. Hlavní z nich, 3-CL proteáza, je terapeutickým cílem Pfizerem vyvíjené látky PF-07321332, (obchodní název Paxlovid), která činnost této proteázy tlumí.

Stejnou schopnost má i ivermektin, u kterého by ale bylo pravděpodobně nutno užívat dávky vyšší, než je dosud běžné. Kromě

1. inhibice 3-CL proteázy, která může být jen doplňkovým mechanismem, se u ivermektinu nabízejí další mechanismy účinku:

2. vazba na virový Spike protein, kterému zavazí při kontaktu s receptorem ACE2 a brání tak viru „otevírat si dveře“ do buněk, vstupovat do nich a buňky ničit. Jako by ohnul klíč, který má přijít do zámku.

3. vazba na receptor ACE2, kterému naopak zavazí při kontaktu se Spike proteinem. Je to jako bychom se snažili ohnutým klíčem otevřít zámek, ve kterém ještě někdo navíc zalomil sirku. Když virus nemůže do buňky, nemůže ji ohrozit,

4. narušení transportu látek transmembránovými póry,

5. protizánětlivé působení: mohlo by hrát roli ve fázích rozvinutého Covidu.

Tzv. rozšíření indikace (= schválení užívání léčiva k léčbě jiných nemocí, než ke kterým bylo původně zamýšleno) není nic, co by je mohlo jakkoli diskreditovat. Naopak, nastane-li tato možnost, znamená to mnohem rychlejší dostupnost nové léčebné metody než při vývoji nového léku úplně od začátku. Taky je to samozřejmě levnější, ale to pro někoho může znamenat i nevýhodu....

Máme-li dvě léčiva se stejným mechanismem účinku a obě účinné, může to vést k potížím. Efekt jejich podání by totiž měl být obdobný – stejně velký nebo stejně malý. Jestliže chceme ukázat jeden lék jako novinku a průlom a druhý lék jako zcela lichý a nepatřičný, nemáme moc možností: můžeme hrát na obtížné dávkování, toxicitu, špatný průnik do tkání anebo se můžeme tvářit, že o něm vlastně nic moc nevíme.

Mezioborové stanovisko několika odborných českých lékařských společností k ivermektinu „Stávající stav odborného poznání neumožňuje formulovat jednoznačné doporučení k jeho podávání“ z února 2021 dobře vystihuje alibismus těch, co se dlouhodobě schovávají za hradbu multicentrických, randomizovaných, dvojitě zaslepených studií, které mají společné to, že je napsal někdo jiný. Ještě na konci listopadu 2021 „nepovažují za nutné, jakkoliv svůj dosavadní odborný postoj měnit.“

V období epidemie, kdy virus páchá značné škody na zdraví i na životech, by se měl dát prostor všemu, co by i jen teoreticky mohlo pomoci. Zvlášť, když se jedná o léčivo již registrované, schválené a mnoho roků používané. Je výsostným právem (i povinností) lékaře, předepisovat pacientům z dostupných léků ty, které považuje za vhodné. Jakékoli pokusy politiků, právníků, představitelů farmaceutických firem i dalších, vstoupit do jedinečné interakce lékař – pacient, jsou nepřípustné.

Česká lékařská komora ústy svého prezidenta vyzvala lékaře k respektování zásad Medicíny založené na důkazech. - Tak určitě. Bylo by však věrohodnější, kdyby tuto výzvu přijali za svoji i sami její autoři a nestrašili odbornou i laickou veřejnost toxickým působením léku, který je znám právě svojí bezpečností a nadstandardně dobrou snášenlivostí.

Naštěstí ne všichni praktičtí lékaři podlehli svodům terapeutického nihilismu prezentovaného na webových stránkách ministerstva zdravotnictví ČR jako doporučený postup (!) a svoje pacienty léčili podle svého uvážení, opírajíce se o sdílené informace od kolegů z nejrůznějších zemí světa. Ať už ivermektin funguje jakkoli, pouhá antiflogistika a antipyretika v prvních pěti dnech onemocnění neznamenají nic jiného než promeškání nejcennějších okamžiků pro započetí léčby.

Nejsme ani koně ani krávy. Jsme lidé, a příroda nás obdařila lidským intelektem. Jeho využitím ve prospěch všech bychom dali najevo, že si to uvědomujeme a že si toho vážíme.