Muslimskou / ruskou / neočkovanou verbež neobsluhujeme!

Ještě ráno jsem přemýšlela nad článkem o rekvírování majetku za nouzového stavu, protože se zdá, že mezi lidmi panuje řada obav. Rakušan sice na svém blogu českou veřejnost ujišťuje, že nouzový stav ve svém nejbližším okolí nikdo ani nezaznamená, současně ale v odůvodnění vyhlášení nouzového stavu vláda z nějakého záhadného důvodu: :

„V návaznosti na nutné zajištění všech výše uvedených činností tak vláda předpokládá možnost uložení některých omezení či povinností, a to v souladu s konkrétně vymezenými ustanoveními krizového zákona – zejména pak možnost uložení pracovní povinnosti (např. v rámci organizační výpomoci), posílení ubytovacích kapacit, opatření k pobytu cizinců nebo osob bez státní příslušnosti, omezení vlastnického a užívacího práva, práva k výkonu podnikatelské činnosti atd. Konkrétní opatření bude vláda vydávat dle aktuální potřeby v návaznosti na pokračující rozsah migrační vlny.“

Zajímavé, že, pane ministře? Máme vám slepě důvěřovat? Proč? Copak nám naše zkušenost za poslední dva roky velí, abychom poslouchali stát? Těžko. Nikdo si totiž nemůže být jist životem ani majetkem, když zasedá vláda. To platí napříč zeměmi i staletími. Co se z toho všeho okolo nouzového stavu vyklube, to ví jen bůh, ďábel a Fiala se svými nohsledy. Nicméně je prostým faktem, že krizový zákon skutečně umožňuje rekvírovat majetek - lidem i právnickým osobám. Celou situaci zhoršuje fakt, že kvůli slabosti a hlouposti soudců Ústavního soudu se občané prakticky nedomůžou přezkumu vyhlášení nouzového stavu a ani krizových opatření, kterými nás nepochybně stát brzy zavalí.

O tom všem jsem chtěla ráno psát. Pak jsem ale narazila na jinou perlu. Lékař, příslušník oné elity mezi bohy, zveřejnil tuto výhružku (použito z FB Romana Šmuclera - myslela jsem si totiž nejdřív, že jde o akci konspirátorů, kteří chtějí zneuctít hrdiny první covidové války a nositele modrožlutých kokard a nevěřila jsem, že se něco takového doopravdy mohlo stát).

Tento zubařský lidový hrdina se nepochybně inspiroval u jiného udatného, který se svým diskriminačním postupem a uplatňováním kolektivní viny uspěl i u jednoho hysterického senátu Ústavního soudu. Pamatujete si ještě na tu kauzu, kdy jeden hoteliér v podniku vyvěsil cedulku s nápisem:

„S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique."

Obsahem se to příliš neliší, jen jsme se posunuli k označování lidí za verbež. Možná i díky Ústavnímu soudu si Češi myslí, že je takové jednání normální a snad dokonce i morální... Docela by mne zajímalo, co by se stalo, kdyby si někdo dal do výlohy cedulku s tímto zněním:

"Ode dneška s okamžitou platností v rámci morálního postoje přestávám obsluhovat muslimskou verbež, leda by vyznavači islámu prohlásili, že Mohamedovy činy odporují všem normám, které by měly platit v 21. století."

Co kdyby si do výlohy někdo na podzim, až zase budeme mít jinou vlnu než uprchlickou (anebo obě zaráz), třeba nějaký "pan doktor" napsal "neočkovanou verbež neošetřuji"? Bude to správné?

Jestli tohleto o muslimech nebo neočkovaných nebo to výše uvedené o Rusech, ať už jde výkřik od zubaře, nebo to, co posvětila mj. Šimáčková, naše soudcovská hvězdice a modelka t.č. působící u Evropského soudu pro lidská práva, přijde někomu v pořádku, měl by se asi nechat pro blaho společnosti urychleně léčit v nejbližší psychiatrické léčebně a pokud možno vůbec s nikým nekomunikovat, natož pak snad poskytovat lékařskou péči. Když si představím, že by mi takto labilní zubař šmejdil v puse vrtačkou, orosí se mi nejen čelo.

Musím v této souvislosti vyzdvihnout názor soudce Pavla Rychetského, který po "krymském" nálezu prohlásil, že se za toto rozhodnutí Ústavního soudu hluboce stydí a doplnil:

"Zaprvé není pravda, že není ponižující v rámci spotřebitelského vztahu na zákazníkovi požadovat písemné prohlášení, že souhlasím, nebo nesouhlasím s politikou svého státu. Není pravda, že je přípustné skutečně diskriminovat podle státního občanství. To je princip kolektivní viny, který se vůbec nemůže v tomto případě objevit."

Sice si Rychetský nechával za covidu ze strachu házet jídlo přes plot a stejně jako ostatní soudci naprosto zklamal, když měl ochránit lidská práva a svobody a jednotlivce před zvůlí státu, ale byly doby, kdy mu to ještě docela pálilo a kdy chápal, že něco je skutečně přes čáru. Kéž by to postupně došlo více lidem, protože podobné děsivé výhružky nemají ve veřejném prostoru co dělat.