NSS: Tečka se nekoná. Píchejte jednu za druhou
Jeden Davidův klient nesouhlasil s tím, že mu k běžnému sociálnímu životu nestačí ani dvě dávky „fajcra“. Proto se obrátil na Nejvyšší správní soud a dožadoval se, aby přezkoumal jedno z pitomoučkých opatření, kterým ti nahoře lidem nařídili nechat se píchat jako vzteklí. Do návrhu, jak shrnul soud, mj. uvedl:
Navrhovatel ke své aktivní procesní legitimaci uvedl, že byl očkován proti onemocnění covid-19. Byl mu vydán certifikát o očkování bez omezené platnosti. Ani v rámci poučení před očkováním nebyl informován o tom, že by očkování chránilo pouze několik měsíců. Měl proto legitimní očekávání, že platnost certifikátu nebude zkrácena a že certifikát bude platit jako průkaz tzv. bezinfekčnosti nadále. Napadené mimořádné opatření však zkracuje tzv. bezinfekčnost na 9 měsíců od očkování. Navrhovatel tak po uplynutí této doby, aniž by se nechal naočkovat třetí dávkou, nemůže jít do kina, divadla, restaurace, na koncert, k holiči nebo k masérovi. Bude proto ve stejném postavení jako osoby neočkované. Namítá, že napadené mimořádné opatření neodůvodňuje, proč mu byla nejprve slibována tzv. bezinfekčnost bez jakýchkoliv podmínek a proč je jí nyní zbaven. Kampaň „Tečka za koronavirem“ a neomezená tzv. bezinfekčnost po očkování vyvolaly legitimní očekávání navrhovatele, že nebude podroben restrikcím, jestliže se nechá naočkovat dvěma dávkami. Napadené mimořádné opatření legitimní očekávání navrhovatele porušuje. Není proto přiměřené a je v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Mimořádné opatření fakticky nutí navrhovatele, aby se podrobil další dávce očkování. Neexistují však studie, které by se týkaly třetí dávky nebo kombinace jednotlivých očkovacích látek. Podání posilující dávky a prodlužování použitelnosti očkovacích látek je v rozporu s příbalovým letákem. Podle § 8 vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění do 31. 1. 2022, se základní očkování a případné přeočkování provede v počtu dávek a časových intervalech mezi jednotlivými dávkami podle souhrnu údajů o přípravku k očkovací látce. V souhrnu údajů o očkovací látce comirnaty však navrhovatel žádné údaje o posilovací dávce nenašel. Nadto se objevují informace o škodlivých účincích očkování. Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv rizika spojená s vektorovými očkovacími látkami překonávají jejich přínosy. Očkování pro navrhovatele není povinné. Není proto možné, aby moc výkonná po něm očkování vymáhala. Není dán důvod nutit navrhovatele k očkování třetí dávkou, jestliže o její účinnosti neexistují studie. Očkování dalšími dávkami snižuje imunitu.
NSS, jak jinak, ukázal občanovi obligátní prostředník. V rozhodnutí č.j. 8 Ao 11/2022, které je dostupné na webovkách soudu, se dočtete třeba toto:
Z výše uvedeného tak vyplývá, že odpůrce při přijímání mimořádných opatření podle § 2 odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 25. 2. 2022 (dále „pandemický zákon“), vycházel z vědeckého poznání dostupného v dané době, přičemž regulaci práv a povinností osob založil na objektivních odborných kritériích, nikoliv na politických proklamacích „o tečce za koronavirem“, jak by mohlo vyplývat z tvrzení navrhovatele.
Ehm, to jako vážně? Vláda že někdy postupovala (a nejen ve vztahu ke covidu, ale třeba i u takový změn klimatu) na základě nějakých objektivních odborných kritérií? Věří tomu vůbec někdo krom můžu a žen v talárech placených ze státního rozpočtu, kteří rozhodně nebudou kousat ruku, která je živí?
Z NSS dále vypadlo:
Soud nicméně souhlasí s navrhovatelem v tom, že nelze vyloučit, že očkovací kampaň státu mohla v občanech vyvolat dojem, že proočkováním populace dvěma dávkami epidemie skončí. Je proto pochopitelné, že se navrhovatel může cítit být podveden, pokud se později ukázalo, že dvě dávky očkování nemusí postačovat na dlouhodobější ochranu proti onemocnění covid-19. Nicméně ani navrhovatel netvrdí, že by zazněl jednoznačný příslib ať již přímo ve vydávaných mimořádných opatřeních nebo v kampani, že v budoucnu nemůže dojít k omezení práv osob, které se nechají naočkovat. Soudu pak nepřísluší v tomto řízení hodnotit, zda byla státem zvolená propagace očkování zvolena vhodně či nikoliv… Protože je průběh epidemie silně proměnlivý (vlivem ročních období a vlastností aktuálně se šířící varianty viru), je odpůrce povinen podle § 3 odst. 7 pandemického zákona nejméně jednou za dva týdny přezkoumat, zda pominuly nebo se změnily důvody pro vydání mimořádného opatření. Zabýval-li se odpůrce otázkou, zda pominuly důvody tzv. bezinfekčnosti očkovaných osob, u nichž od dokončení očkovacího schématu uplynulo více než 270 dní, postupoval v souladu s § 3 odst. 7 pandemického zákona. Tyto osoby totiž zřejmě i s ohledem na odůvodnění mimořádného opatření v původním znění (k tomu blíže viz část IV.5 až IV.7 rozsudku sp. zn. 8 Ao 9/2022) začaly nově být rizikem pro cíl sledovaný napadeným mimořádným opatřením. Tím byla ochrana nejvíce zranitelných osob a zejména zdravotního systému jako celku (blíže viz bod 84 rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb).
Jak vidíte, drazí poddaní, odůvodnit se dá všecičko. NSS šel ještě dál v nesmyslném blábolení a obhajování zvěrstev:
V takovém případě však nemohlo být porušeno legitimní očekávání navrhovatele v neomezenou platnost očkování pro účely prokázání tzv. bezinfekčnosti, jestliže zjevně pominuly objektivní důvody, pro které byly osoby s dokončeným očkovacím schématem považovány z hlediska probíhající epidemie covid-19 za bezpečné. Navrhovateli nebyly dány právní záruky, že bude již navždy proti tomuto onemocnění chráněn a že i v případě poklesu účinnosti očkování již nikdy nebude omezen v možnosti využívat rizikové služby. To, že mohou nastat změny i pro očkované osoby s dokončeným očkovacím schématem, je nadto logický a zcela předvídatelný následek výskytu nových variant viru v průběhu jednotlivých vln epidemie. Je proto absurdní hovořit o určité správní praxi odpůrce, která by měla být napadeným mimořádným opatřením porušena, jestliže odpůrce reaguje jednotlivými mimořádnými opatřeními na aktuální a vysoce proměnlivou epidemickou situaci. Navrhovatel proto nemohl mít legitimní očekávání v to, že bude bez jakýchkoliv dalších podmínek navždy považován za tzv. bezinfekčního. Opačný závěr by totiž fakticky znemožnil odpůrci v rozporu s § 3 odst. 7 pandemického zákona reagovat na vývoj epidemie a na nové vědecké poznatky jen z toho důvodu, že v minulosti byly očkované osoby (nebo jiné skupiny osob) považovány za bezpečné. Byť proto navrhovatel mohl doufat v to, že jej očkování bude chránit i nadále, nevzniklo mu legitimní očekávání v právním slova smyslu, které by mohlo být napadeným mimořádným opatřením porušeno.
NSS má jasno i v tom (ale to není novinka, tento postoj zaujímá dlouhodobě), že do fajcrování nikdo nebyl nucen:
Námitka, že napadené mimořádné opatření fakticky nutí navrhovatele, aby se podrobil třetí dávce očkování, je nedůvodná. Sám navrhovatel uznává, že očkování pro něj nebylo povinné, neboť nespadal do skupiny osob, kterým byla vyhláškou č. 466/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů, stanovena povinnost podrobit se očkování proti onemocnění covid-19. Z odůvodnění změnového mimořádného opatření současně nevyplývá, že by jeho cílem mělo být nepřímé donucení osob, u nichž uplynulo více než 270 dní od dokončení očkovacího schématu, k očkování posilující dávkou stanovením určitých zákazů a omezení (srov. bod 84 rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb a bod 122 rozsudku sp. zn. 8 Ao 9/2022). Bylo proto zcela na navrhovateli, zda se nechá očkovat třetí dávkou či nikoliv.
Ano, bylo zcela na vás, jestli se vopícháte. Jen ti, kdož píchačku zanedbali, si mohli koupit tak leda mouku, chleba a aspirin (zatím)… Svoboda volby zůstala skutečně zachována.
Když se prokoušete k závěru rozsudku, nezlez než vzpomenout staré dobré úsloví: „Si tacuisses, philosophus mansisses.“ Soudci už by taky měli raději mlčet:
Má-li navrhovatel za to, že, je očkování nebezpečné s ohledem na nedostatek studií stran podávání třetích dávek, na informace o škodlivých účincích očkování a na odlišné údaje v příbalovém letáku k očkování, je na něm, aby si sám vyhodnotil, zda se nechá očkovat třetí dávkou, či nikoliv. Není však úkolem soudu, aby se bezpečností posilujících dávek očkování v nyní projednávané věci zabýval, pakliže je pro navrhovatele třetí dávka dobrovolná a předmětem sporu není přezkum zákonnosti očkovací povinnosti (srov. bod 125 rozsudku sp. zn. 8 Ao 9/2022).
Co dodat? Věříte ještě pořád v soudní systém a právní stát?