Brusel zakázal jaro
Navzdory tomu, že je málem květen, je u nás na venkově hlavně po ránu zima jak v Rusku. Každý den vstanu tak v půl páté, protože od dob Bohemia Energy nemůžu dospat. Dřív bych se zahřál u manželky pod peřinou, ale spí zabalená ve dvanácticentimetrové minerální vatě a kouše. Tedy ta vata.
Internet nám ještě dodavatel poslední instance ani Rakušanovi cenzoři nevypnuli a v těžkých chvílích mi vždycky pomáhá zpravodajství. Tuhle jsem zaznamenal fantastickou zprávu, že ve Švédsku začali Dánové topit pálením koránu. Tomu říkám multikulti. Možná byla už i Grétě zima. Tento výdobytek migrace by mohl řešit i můj problém, ale ve střední Evropě se to zatím neujalo. Ti zatracení ukrajinští uprchlíci chtějí jen na chvíli práci a pak rychle domů napráskat rusákům, dokud můžou. Korán bohužel nemají.
Nadějnější zpráva je, že analytici našeho ministerstva průmyslu spočítali, že prý když doma snížíme teplotu o stupeň, ušetří stát 6% spotřeby plynu. V Evropě je prý standard v bytech 18 stupňů. To ženě nevysvětlím. Napsal bych, že jí to rozproudilo krev v žilách, ale nesmíte to brát doslovně. Asi žijeme v jiné Evropě. Neznám nikoho, kdo má doma takové teplo, teda kromě kamaráda bezdomovce a docela mu to bydlení u roury závidíme. Říkal jsem to samozřejmě i dětem, zrovna berou ve zbytkových hodinách matematiky trojčlenku. Spočítaly, že když doma snížíme teplotu o 17 stupňů, může náš stát začít plyn do Ruska vyvážet. Tam by ho mohli zakopávat pod zem, platit nám za něj rubly a my bychom se zahřáli jejich pálením. Vyhrály s tím nápadem první cenu v nějaké ekologické soutěži ve škole a za odměnu půjdou v létě pěšky na stáž do Bruselu. Matematika už se prý neznámkuje.
Než k tomu všemu dojde, chodím se za ranního šera zahřívat k autu. Dřív bych sedl dovnitř a někam jel, nejlépe k někomu, kdo si přitápí covidem. Ale je po sezóně. Takže se zahřívám škrabáním vozu. Včera mi byla taková kosa, že jsem oškrabal všechna auta v okolí včetně laku. U některých sousedů mne to hřálo nejen na těle.
Když už přeci jen někam jedu, nejraději jezdím po strakonické do Prahy. Na venkově nemáme ještě povinné elektromobily, takže nemusím zastavovat v každé Řitce. Motor se cestou nějak významně nezahřeje, na to jedeme všichni moc pomalu, protože už trénujeme na omezovače rychlosti. Ale vždy se oteplí nejpozději u Zbraslavi vlivem vibrací, které způsobují rozhicovaní řidiči ostatních vozů z dlouhé kolony před Baranďákem. Jsem si celkem jistý, že než to Piráti opraví, budeme už zase naplno těžit uhlí. Motykama.
Ale vůbec nejlepší je v Praze nosit s úplně neznámými lidmi ty pasivisty z Extinction rebellion. Mám ty pošahaný ekologický skupiny rád. Když jsem byl naposled s rodinou u moře, přiběhli na pláž takoví zhulený borci, mávali vlajkou Greenpeace a odtáhli moji tchýni do příboje. Prý nějaký program na záchranu mořské fauny. Byli to profíci, ani jsem jim nestihl pomoci, ale okoukal jsem ty grify. A dneska přijdou v centru Prahy k užitku. Když táhnete s nějakou elegantní dámou ze silnice do příkopu chlapa, co se evidentně už týden nemyl v teplé vodě, napnutého jak prkno, máte takový ekologický pocit, jako když uklízíte odpadky. Má to navíc tu výhodu, že jakmile ho položíte, okamžitě obživne a většinou se plazí zpátky na přechod. Připomíná to pohyb pulců těsně po tom, co jim vlivem globálního oteplování zamrzla … opravuji, vyschla louže. Takže se na sebe podíváte a popadnete pulce znovu. Než jich odnosíte deset, už z vás leje a tykáte si. A lidské teplo zahřeje.
Když je nosím, je mi jasné, že hloupost nevyhynula. Což mne uklidňuje. Někde jsem totiž četl, že v těchto pokrokových kruzích je módní se nemnožit, a to by byl pro moji rodinu vážný ekonomický problém. Po další várce přenášení pulců při cestě zpátky na venkov totiž přijíždím navečer domů tak rozhicovaný, že bez problému vytopím barák a usnu. V půl páté ráno jsem pak zase schopen fungovat.
Když začala ta zatracená válka na Ukrajině, četl jsem pana Timmermanse, že to prý Putin udělal, aby zničil Green deal. Teď si osobně myslím, že Evropská komise zakázala jaro v rámci operačního programu "Nauč se, občane, mrznout, dokud se zdá, že za to může Putin". Jsem za to moc rád. Když o tom tak přemýšlím, ze všeho nejvíc totiž hřeje ten pocit, že mne vstříc pokroku vedou bruselští vizionáři Timmermansova formátu. Ten bych nevyměnil za nic na světě.