Je suis Djoković

Není důvod detailně popisovat průběh tenistovy anabáze, když i v mejnstrýmových médiích je informací hafa. Pozornost si však zaslouží to, co téměř všem novinářům uniká – zvůle současného australského režimu. Když už se zdálo, že zdejší soud Djokovićovi vízum opět vrátí, vešel na scénu ministr pro imigraci Alex Hawke, který s odvoláním se na článek 133 Zákona o imigraci z roku 1958, umožňující vyhoštění na základě veřejného zájmu, prohlásil: „Jsem toho názoru, že pokračující přítomnost pana Djokoviće by mohla posílit protivakcinační nálady v australské společnosti, jež by mohly vyústit v občanské nepokoje.“ Důvodem vyhnání Djokoviće ze země tedy nebyla obava o zdraví jeho tenisových soupeřů či přítomných diváků, které by neočkovaný sportovec mohl nakazit, ale podrývání zdejší liberální demokracie. Jen si představme situaci, kdy neočkovaný Djoković poráží jednoho vakcinovaného tenistu za druhým. Ten skandál! A co teprve scénu, kdy vítězí kontumačně z důvodu zdravotního kolapsu svých soupeřů. Nebo jsem sám, komu přijde divné, že během přípravného turnaje v Sydney či v prvním kole Australian Open své zápasy vůbec neodehráli či nedohráli tři očkovaní tenisté z důvodu neobvyklých dýchacích potíží?

Že v kauze Djoković nejde o zdraví, ať již jeho či lidí v jeho okolí, je jasné každému, kdo si stihl povšimnout, že počet pozitivně testovaných je v poslední době vyšší mezi očkovanými, než neočkovanými. A komu neušlo, že očkovaní mohou virus přenášet stejně tak snadno, jako ti, co se spoléhají na svou přirozenou imunitu. Představitelům australského režimu to však nebrání v zavádění dalších tyranských praktik. Pionýrem vakcinační totality zdá se být premiér státu Západní Austrálie Mark McGowan, který počínaje 31. lednem zakázal neočkovaným starším 16 let vstup do takřka všech veřejných prostor, včetně nemocnic a domovů pro seniory. V zemi, kde počet hospitalizovaných a zemřelých lidí po dvou i třech dávkách zázračného Pfizeru trhá rekordy…

Ale zpět na kurty. Kdo by si myslel, že si Djoković už nezapinká jen mezi klokany, ať si zajede v květnu do Paříže. Je totiž docela možné, že nebude připuštěn ani na dvorce v Roland Garros. Země galského kohouta před pár dny přijala, po trochu nečekaném zdržení v Senátu, zákon, zavádějící covidpasy nejen pro diváky sportovních klání, ale i pro samotné sportovce. Možná v předtuše, že se začne soutěžit v tom, který z nich po x-tém boosteru zkolabuje jako poslední.