Referendem proti fialové vládě
Jestliže stejně jako já jen nevěřícně zíráte, jak moc je naše současná vláda ochotna ubližovat vlastním občanům, pak byste měli začít přemýšlet o vstupu do komunální politiky. Volby jsou prakticky za dveřmi a ve skutečnosti lze právě na místní úrovni rozhodovat mnohé a dělat "politiku" ve prospěch ostatních. Vím o čem mluvím, protože jsem za svůj život potkala mnoho výborných starostek a starostů. Jejich práce je těžká, odpovědná a jdou s kůží na trh, ale dělají-li tenhleten job správní lidé, pak má výsledky a smysl.
Když mluvím o komunální politice, musím říct, že mne v posledních dnech zaujal tento až tragikomický příspěvek na FB.
Že se vůbec dá nacpat tolik citového vydírání a tolik pohrdání lidmi do jednoho FB příspěvku, říkám si. Když si to čtu znova a znova, vidím, jak moc se tyto výlevy podobají nářku za oběti nejhroznější nemoci světa - covidu! Jak moc se to blíží požadavku na omezení života všech a na obětování budoucnosti celé společnosti! Pořád dokola přemýšlím, co tím chtěla autorka říci. Co vše máme podle ní udělat kvůli tomu, že ve většině částí světa je život prostě pekelný (ano, ano, není to jen Ukrajina, kde bychom opravdu nechtěli být)? Máme snad rezignovat na náš běžný život? Máme zavést válečné hospodářství a potraviny na příděl? Máme si vzít domů uprchlíky z celé planety? Děti z jihoamerických slumů, staré lidi ze Sahelu, rodiny ze Sýrie, ženy z Pákistánu? Máme přestat žít a dobrovolně si naprosto zničit vše, co jsme pilně a svědomitě budovali, co tvořili naši předkové jen proto, že jsou na světě miliardy lidí, co strádají? Ano, jsou. Pochybuju, že si to někdo z nás přeje a že z toho má radost, ale nemůžeme spasit druhé. To nikdy nešlo a nikdy to nepůjde. Svět je prostě velmi nepěkné místo pro naprostou většinu lidstva. Komu ale pomůže, když z oáz dobrého žití uděláme rovněž peklo? V čím zájmu bychom měli jednat tak, jako bychom páchali sebevraždu? Proč bude na světě líp když se my budeme mít hůř? To jsem opravdu za celé dva roky covidího ani válečného řádění nepochopila.
Když se mi to budete pokoušet vysvětlit, vezměte si s sebou, prosím, argumenty, báchorky o boji za svobodu ale nechte doma. Nevěřila bych vám ani slovo o demokracii, když jste nic neudělali proti nástupu totality za "pandemie". Abych to shrnula, já osobně jsem s úlevou kvitovala, že ve vedení dané obce sedí lidi, co mají asi všech pět pohromadě a dovolují se starat se o to, jak bude právě jejich dědina fungovat a zajímají se i přes všeobecné společenské běsnění o to, jak se mají lidi u nich doma. Nevidím na tom absolutně nic špatného.
Věřím pevně, že v našem národě je mnoho lidí, kteří mají hlavu na správném místě a nebojí se ji použít. Proto doufám, že podzimní volby (jestliže vůbec budou, je taky dost dobře možné, že přijde další děsivá vlna covidu nebo jiného viru a většina obyvatel dostane SMS a bude dřepět doma v karanténě) budou o něco jiné než dřív, že se skutečně na mnoha místech republiky najdou ti, kteří budou chtít změnit svět k lepšímu a pokusí se o to zespoda. Je mi jako právničce jasné, že za nouzového nebo dokonce válečného stavu jsou obce hodně omezeny na své samosprávě a zastupitelé musí poslouchat stupidní nápady těch nahoře, ale nějaké cesty se vždy najdou, když lidé ve vedení obcí používají rozum a srdce.
Kdyby to u vás na vesnici nevypadalo s politiky nadějně, ještě pořád zbývá institut místních referend. Myslím, že se tentokrát najdete dost lidí, kterým konečně došlo, že to s nimi vláda opravdu, ale opravdu nemyslí dobře, že jsou jí lhostejní a že zájmy, které hájí, nejsou totožné se zájmy našimi. Proto jsem zvědavá, jestli bude letošní podzim poznamenaný všelidovým hlasováním v jednotlivých městech a obcích. Díky referendům by občané mohli svoje zástupce, byť ty lokální, zavázat k tomu, aby kopali právě a jen za ně. Ostatně přesně k tomu referenda slouží.
Jestli hledáte inspiraci, mrkněte na přehled otázek, o kterých se hlasovalo v letech 2006 - 2021.
V místním referendu se obvykle hlasuje o dalším rozvoji obce, ať už sociálním nebo územním. Obvykle lidé rozhodují o realizaci nějaké výstavby, známá byla referenda o hazardu, řešit lze i otázky spojené se školstvím, pokud jde o to, co může dělat obec. Vyloučeny jsou samozřejmě otázky, které by kupř. směřovaly k rasové nesnášenlivosti.
Mě osobně zaujalo třeba referendum z obce Vranov, kde se hlasovalo o této otázce:
Souhlasíte s tím, aby obec Vranov v samostatné působnosti prosazovala všemi zákonnými prostředky pouze takový rozvoj území obce, který nepovede k navýšení počtu obyvatel obce nad celkový počet 1000 obyvatel?
V obci Králíky hlasovali místní o tomto:
Souhlasíte s tím, aby v areálu bývalého Dětského výchovného ústavu v Králíkách zřídilo Ministerstvo spravedlnosti ČR ženskou věznici s dohledem?
V pražských Dolních Chabrech proběhlo referendum, kde občané rozhodovali o následujícím problému:
Chcete, aby Městská část Praha - Dolní Chabry podnikla veškeré kroky, aby k výstavbě dalších domů projektu "Nové Chabry" došlo až po dostatečném navýšení kapacit mateřských škol a základních škol?
Všechny obce pak byly výsledkem referenda zavázány a musely dělat vše, co v samostatné působnosti mohly (u oné věznice to bylo samozřejmě komplikované), pro to, aby vyhověly vůli svých občanů. Jak vidíte, referenda nejsou nezajímavým nástrojem k prosazení vůle lidu, i když ta třeba nekonvenuje zájmu vlády.
Říkám si, že možná letos na podzim udělám výjimku a k volbám po letech konečně půjdu. Budu v tom ale muset vidět opravdový smysl a naději.