Jednou dlužník, vždycky dlužník?

Jedna spisovatelka se nedávno na svém blogu rozčilovala, že si chtěla vzít hypotéku na vysněný dům a banka jí ji neschválila. Také uvedla, že s manželem kvůli její velké chybě (gamblerství) prošli oddlužením, ale nyní přece už by měli být ze všech registrů vymazáni. Mě hodně zaujal její tón, jak si poskytnutí hypotéky nárokovala.

Jinak se asi uvažuje v intencích velká zlá banka a jinak třeba rodinný příslušník, který půjčí příbuznému. Princip je ale stejný. Banka půjčuje peníze za účelem zisku. Tedy s tím, že časem své peníze dostane zpět společně s dohodnutou cenou za půjčení, tedy úrokem. Rodinný příslušník půjčí peníze, aby např. pomohl příbuznému a taky za to může dostat nějaký úrok. Ovšem oba subjekty chtějí své peníze vrátit.

Jenže co když dřív, než dlužník peníze vrátí, se zadluží natolik, že už nezvládá splácet a zažádá o oddlužení? Ke konci loňského roku bylo od dluhů za dobu fungování tohoto institutu osvobozeno 127,3 tisíce osob. Ke stejnému datu se oddlužovalo 111,5 tisíc osob (data InsolCentrum). V oddlužení záleží na tom, kolik dotyčný dluží a jaké má příjmy. Největší zájem byl o oddlužení po roce 2019, kdy novela insolvenčního zákona zmírnila parametry oddlužení pod hranici 30 % splacených dluhů. Je-li dlužníkovi soudem povoleno oddlužení, pro věřitele to nyní znamená, že vůbec netuší, kolik mu ze zbývající částky bude vráceno.

Když té zlé bance není vrácena celá částka, to se bere, že je vše v pořádku. Přece je to jejich byznys, tak musí počítat s rizikem. Jenže se čím dál více setkávám s nářky lidí, kteří chtěli pomoci a půjčili peníze ať už příbuzným nebo kamarádům. Přece na to mají smlouvu. Jenže jediné, co pak mohou udělat je, že se přihlásí co by věřitel do oddlužení. A budou čekat, jaké úsilí dlužník vyvine, aby své dluhy splatil. A zde už se ten pohled veřejnosti na věc liší. Tady už se nebere, že je vše v pořádku, a až v tomto okamžiku mnoho lidí začíná chápat, že pokud má dlužník více dluhů, že své peníze už nikdy neuvidí.

Poskytovatelé úvěrů mají předepsané postupy, jak musí žadatele prověřovat, a ty se průběžně zpřísňují. Ovšem nejen, že je problém, když máte špatnou platební morálku. Dokonce jsem narazila na to, že je špatně, když máte naprosto skvělou platební morálku a nikdy jste neměli žádnou půjčku ani kontokorent. To budete mít potom problém si vzít třeba leasing na auto, protože poskytovatel nedokáže posoudit, jak budete leasing splácet. Že je to absurdní?

Ale zpět k rozčílení paní spisovatelky. Nedohledala jsem záznamy k jejímu oddlužení, proto mohu komentovat jen obecně. Nejprve mě napadlo, že oddlužení bylo asi velmi snadné a nesplnilo výchovný efekt, když neváhá zase žádat o peníze. Není bohužel sama. Je mnoho takových, kteří jsou po absolvování oddlužení zase hodně rychle v péči exekutorů. K tomu, že jí banka hypotéku neposkytla, může být více důvodů. Ale podívejme se na to selským rozumem. Když si půjčím od sestry 100 tisíc a vrátím jí jen 30 tisíc. Co mi příště na moji žádost o další půjčku asi tak řekne?