Alžběta je panovnicí moderní doby, nikoliv imperiální zločinkou

Blogosféra

Štěpán Krejčí

Včera večer jsem si pročítal komentáře pod příspěvkem jednoho poměrně známého českého Instagramového účtu o aktuálním dění pro mladé o oslavách 70 let panování britské královny. Překvapilo mě, že nezanedbatelná část reakcí se stavěla ke královně přinejmenším chladně a kladla ji za vinu zločiny britského imperialismu. Do jisté míry to značí, že názory mladých lidí jsou dnes již stejně tak utvářeny západními filosofickými trendy jako tradičním “českým” pojetím světa, což je nepochybně dobře. Obviňovat Alžbětu II. ze zločinů spáchaných Britským impériem je ale poněkud nefér a i v samotné Británii se k tomu uchylují pouze nejradikálnější čtenáři a komentátoři deníku Guardian.


V první řadě je hodnocení Alžbětiny vlády postkoloniální metodou poněkud problematické, protože ona sama se coby královna s impériem v podstatě minula. Narozdíl například od Viktorie, která zažila britskou říši v plné slávě, Alžběta stála na jejím konci. Když v roce 1952 nastoupila na trůn, převzala po svém otci Jiřím VI. zcela jinou Británii, než kterou ještě on spravoval. Druhou světovou válkou definitivně skončila éra nadnárodních říší a Britské impérium se nacházelo v poslední fázi pozvolného “rozpouštění.” Narozdíl od všech svých předchůdců za posledních circa dvě stě let byla Alžběta první veskrze “britskou” královnou. Už nebyla, jako její otec, Indickou císařovnou (Indie se stala republikou v roce 1947) ani Irskou královnou (zda byl Jiří VI. oficiálně irským králem je poněkud nejasné, de facto ale už za jeho vlády neměla Británie v jižní části ostrova žádný vliv) a během prvních dekád jejího panování se osamostatnila většina afrických kolonií. Je sice pravda, že Alžběta je dodnes hlavou několika států Commonwealthu včetně Kanady, její role je ale veskrze symbolická a všechny oficiální funkce, které ji například v Británii přísluší, vykonává v Kanadě guvernér. Se ztrátou impéria ztratila Británie svoji identitu a místo ve světě. Alžbětu tedy čekal po její korunovaci velmi těžký úkol — znovu ztracenou identitu nalézt a provést zemi transformací z konzervativní ostrovní mocnosti na moderní evropský stát.


Monarchii je v Británii často vyčítáno, že nejde s dobou a že je v mnoha ohledech zbytečně konzervativní. Je ale třeba si uvědomit, že za vlády Alžběty II. udělala monarchie obrovský pokrok směrem kupředu a že to byla právě Alžběta (do značné míry zřejmě podporována svým manželem Filipem), jež prolomila mnohá tabu královské koruny. Už její samotná korunovace před sedmdesáti lety byla v jistém ohledu revoluční: zatímco její předchůdci byli korunováni za zavřenými dveřmi pouze s hrstkou přítomných, Alžběta svou korunovaci zpřístupnila masám tím, že ji nechala přenášet televizi a naznačila tak, že chce být královnou blízkou svému lidu a nikoliv jen další z řady od reality odtržených panovníků. V roce 1966 osobně navštívila velšský Aberfan, kde se utrhla lavina z důlní výsypky a zavalila několik domů včetně školy, ve které právě probíhalo vyučování. To se dnes může zdát jako samozřejmé, ale historicky se opět jednalo o bezprecedentní projevení lidskosti a osobního zájmu o životy a neštěstí obyčejných Britů ze strany koruny. Alžběta také prolomila tradici, když se na královské návštěvě Austrálie v roce 1970 prošla mezi lidmi místo toho, aby jim jen zamávala z jedoucího auta. Dnes je to běžná praxe členů královské rodiny. Coby britská hlava státu také poprvé od roku 1913 navštívila Německo a v roce 1986 se stala prvním panovníkem, který navštívil Čínu. Zároveň se ale sama držela stranou politiky a s úctou jednala se všemi svými premiéry a premiérkami, ať už jejich názorové ukotvení bylo jakékoliv.


Zároveň ale během celé své vlády dokázala Alžběta zachovat důstojnost a dekorum, které koruně přísluší. Dá se říci, že Alžběta II. byla první moderní panovnicí Británie. Během její vlády prošla země transformací ze zašlé Imperiální mocnosti k monarchii moderní doby. Alžběta provedla svou vlast érou studené války, byla u jejího vstupu do EU a pomohla jí najít nové místo ve světě. To vše si letos Británie připomíná a za to vše je své královně vděčná. Na počátku její vlády pomáhal Alžbětu “uvést” do úřadu Winston Churchill, který si zřejmě uvědomoval, jak těžký úkol před mladičkou panovnicí stojí. Churchill sám symbolizoval dobu minulou, dobu koloniální, která definitivně skončila jeho smrtí v roce 1965. Alžběta se do této doby narodila, ale během své vlády se stala symbolem nové, moderní etapy britské historie. Dnes, když v čele země stojí pomatený premiér, jehož vnímání Británie je založeno na realitě Krymské války, je o to důležitější si odkaz její vlády připomínat.

​​​​​​​