Dva roky v Matrixu

Zhruba před 2 lety se začaly šířit zprávy o tom, že svět zachvacuje pandemie smrtelně nebezpečné a dosud neznámé nemoci. Zprvu mě to vylekalo. Ano, přiznávám, prvních pár týdnů jsem měla strach a šila roušky. Ale pak mi začalo být divné, proč se lidé musejí testovat, aby zjistili, jestli tu hroznou nemoc mají, proč je zákaz nočního vycházení, proč jsou povinné roušky i venku, když přece venku přenos nemůže hrozit a čerstvý vzduch posiluje imunitu na rozdíl od izolace, která imunitu oslabuje. Zároveň jsem vnímala, že na rozdíl od mediálního světa, v tom mém světě se nic neděje. https://stolova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=756033

V létě 2020, když jsem říkala příteli, že to celé hodně smrdí a že cílem nejspíš bude nás dotlačit k vakcíně, oponoval mi, že vakcína přece ještě není a kdo ví, kdy bude. Tenkrát jsem ovšem netušila, jak moc výstižné slovo „dotlačit“ bude. Měla jsem jej na mysli ve významu „přesvědčit“. Myslela jsem, že to bude běžný reklamní nátlak, jako když nás v televizi přesvědčují, že když nebudeme prát prádlo v prášku xyz, tak budeme chodit špinaví a smradlaví. To jsem se ještě naivně domnívala, že žijeme ve svobodné zemi. Proto jsme přece cinkali klíči, no ne? Ani ve snu by mě nenapadlo, jak nestoudné a nemorální „přesvědčování“ nás čeká…

A ohromný, médii a politiky i samozvanými odborníky, řízený obchod. Obchod se strachem ze smrti, obchod s vakcínami, testy a rouškami/respirátory.

A ohromná, v naší poválečné historii nevídaná segregace lidí, pošlapávání základních práv a svobod.

A neskutečný hon na neočkované – už jen scházelo, aby začali na neočkované střílet a zavírat je do detenčních táborů.

A ohromný nátlak nejen od vlády a médií, ale i od zaměstnavatelů, škol, sociálních a mnohdy i zdravotnických zařízení a od rodin. Hlavně byl ten hon honem na neposlušné. Nejde o to, že odmítli si nechat do těla píchnout nedostatečně otestovanou látku s neznámými dlouhodobými nežádoucími účinky. Jde o to, že tito lidé jsou neposlušní. Nenechají se zmanipulovat a řídí se vlastní hlavou. Svou zodpovědnost za své zdraví odmítají přenechat institucím.

Nevím, jestli si někdo z očkovaných uvědomuje, jak moc těžké je nepodlehnout nátlaku, nenechat se zlomit. Kolik to stojí odvahy a sil.

Je mi smutno z těch nešťastných lidí v respirátorech, které nosí dlouhodobě, celé dny, ať už je k tomu nutí zaměstnavatel nebo skutečně věří, že sebe, či snad dokonce své okolí, chrání. Je z toho nová norma. Ani se o tom už nepřemýšlí. Vstup kamkoli rovná se automatické nasazení náhubku. Kam to povede? A co za tím vším je?

Jedná se jen o velký kšeft – viz výše?

Nebo se jedná o ještě větší kšeft pro farmaceutické firmy, protože lidé, jejichž zdraví bylo/bude poškozené dlouhodobým nošením náhubku a neustálým stresem – strachem o život, živnost, existenci, a možná i poškozené vakcínami, budou potřebovat být léčeni?

Nebo jde o to, že si politici nebo někdo, kdo tahá za nitky, vyzkoušeli, jak snadné je lidi zmanipulovat a rozdělit, když je náležitě vystraší?

Vím, že tahle moje rekapitulace je poněkud předčasná. Sice se pomalu rozvolňuje, ale během těch 2 let jsme se naučili, jak snadno a rychle se situace může změnit.

A navíc se nad námi vznáší Damoklův meč hrozby novelizovaného Pandemického zákona. Pokud ten projde, tedy pokud jedna jediná osoba z Ministerstva zdravotnictví bez jakéhokoli vysvětlení či opodstatnění a bez posvěcení Parlamentem a Senátem, bude moci vynášet opatření omezující svobody jednotlivců, pak můžeme očekávat totalitu, jakou si zatím nedovedeme představit.

A to si snad nikdo z nás nepřeje.