PM4PM

Blogosféra

Štěpán Krejčí

Král je mrtev, ať žije král! A nebo královna.

Někdejší playboy západního světa Boris Johnson už potichu vyklízí číslo 10 na Downing Street a v Konzervativní straně se naplno rozhořel boj o nástupnictví v jejím čele. Po včerejším prvním kole je jasné, kdo se novým lídrem Konzervativní strany nestane — jak ministr financí současného interregna Nadim Zahawi, tak někdejší Borisův proevropský rival Jeremy Hunt nedokázali získat potřebných třicet hlasů konzervativních poslanců, které by je posunuly do dalšího kola soutěže o velmi nevděčný, přesto žádaný post. Největší podporu konzervativních poslanců získal Rishi „Brutus” Sunak, který svou rezignací nedávno Johnsonův pád pomohl nastartovat. Toho podpořilo 88 poslanců, zatímco v pořadí druhá Penny Mordaunt získala 67 hlasů. Johnsova loajalistka Lizz Truss se v prvním kole umístila na třetím místě s 50 hlasy.

Mohlo by se tedy zdát, že Rishimu Sunakovi se jeho hazard a útok na Johnsona vyplatí. Jenže zdání klame a dnes ráno to vypadá, že velkou šanci stát se novou premiérkou má včera druhá Penny Mordaunt. Právě ona má totiž podle průzkumu organizace YouGov (jejímž zakladatelem je ironicky Zahawi) největší podporu mezi všemi členy Konzervativní strany, tedy nejen poslanci. A právě toto je voličská základna, která bude ve finále o příštím vůdci Toryů rozhodovat. Pravda, do onoho finále se nejdříve Mordaunt musí probojovat přes několikakolový proces eliminace v parlamentu, ze kterého vzejdou dva nejúspěšnější kandidáti. Do hry tedy vstupují taktizování a strategie. Předpokládejme, že Rishi Sunak se do finále dostane. Otázkou zřejmě je, zda se v něm střetne s Penny Mordaunt nebo Liz Truss. Mordaunt tak může počítat s podporou těch konzervativních poslanců, kteří by neradi viděli v čele strany jak Sunaka, tak Truss. A těch není málo — jsou to zejména takzvaní „backbenchers“, tedy ti „méně významní“ (či problémoví) poslanci, pro které je v parlamentu určeno místo v zadních řadách Konzervativních lavic. Mordaunt je nadějí pro spoustu členů Konzervativní strany unavených současnou tváří její pobrexitové politiky, která připomíná plácání vorvaně na souši a která pouze vhání frustrované voliče do náručí Labouristů. Narozdíl od Sunaka a Truss, Penny Mordaunt není nijak výrazně spjata s „Johnsonismem“, který stranu jak ideologicky, tak prakticky zavedl kamsi k impotentnímu městskému libertarianismu, ale nabízí návrat ke kořenům konzervativní politiky jako jsou malý stát, osobní zodpovědnost a nízké daně.

Nejisté je také to, jak bude hlasovat křídlo „ublížených,“ tedy hrstka Johnsonových ultra-loajalistů jako je například Jacob Rees-Mogg, který už dal otevřeně najevo svou frustraci s osobou Rishiho Sunaka, který je v jeho očích ďáblem, co hanebně kousl ruku, jež ho vynesla do vysoké politiky. Zatímco jejich kandidátem zřejmě nadále zůstává Liz Truss, není vůbec jisté, zda by nakonec i oni nedali přednost Penny Mordaunt, která má přeci jen větší šanci Sunaka ve finálním zúčtování porazit. Navíc například zrovna ultrakonzervativnímu Moggovi není její politika příliš vzdálená (pokud pomineme například postoj k potratům či fakt, že i ona sama je žena).


Při spuštění své kampaně PM4PM (Penny Mordaunt na Premiérku) Penny Mordaunt prohlásila, že právě ona je kandidátkou, které se Labour nejvíce obává, v čemž měla zřejmě pravdu. Pokud totiž bude skutečně zvolena coby Johnsonův nástupce, Siru Keiru Starmerovi už nebude stačit pouze poukazovat na neschopnost Johnsonovy administrativy, jejíž panování provázel jeden skandál za druhým a jejíž členové dovedli jen dokola omílat hesla o „globální Británii,“ zatímco zemi suverénně kormidlovali vstříc krizi.