České ráno: zprávy z Británie, káva z Rwandy a krátké zamyšlení nad nimi
Nad tou zprávou jsem se musel zamyslet, hlavně kvůli tomu, proč mne s ní Seznam-zprávy vůbec obtěžují: ve Spojeném království (U.K.) prý 80% hospitalizovaných s omicronem nemá posilovací dávku. Už ale nepíší, kolik Britů si ji nechalo dát, což je pro hodnocení zcela zásadní informace. Zvědavý se tedy podívá do www.ourworldindata.com a zjistí, že 50%. Pokud přijmeme onu zprávu Seznamu jako pravdivou, (což je u tohoto zdroje informací poměrně smělý počin), tak konstatujeme, že tzv. posilovací dávka chrání proti hospitalizaci asi 4x. Jak zoufale málo! A to jsme ve fázi čerstvě po-aplikační, účinnost se bude s časem už jen zmenšovat. Co tou zprávou chtěli vlastně říct? Že se mám nechat očkovat?
Někdy stačí od problému kousek poodstoupit, abychom jej viděli ze správné perspektivy. Např. Japonsko má zmiňovanou proočkovanost třetí, off-label, dávkou 1% (k 31.12.2021). Potvrzených denních nových případů na milion obyvatel UK 2200, Japonsko 2,5. I posílený Brit má tedy 220x větší šanci nakazit se omicronem než neposílený Japonec. O počtu hospitalizovaných nejsou kompletní data, u úmrtí na Covid je pravděpodobnost vyšší 147x. Stejná data, jiné výsledky, stejná zrna, jiná káva. Stačilo „poodstoupit“ o jedinou stránku navíc. Tak přemýšlím, jestli se mám očkovat nebo stěhovat…
Novinář si ráno udělá kávu, podívá na první graf, vezme starý článek, vymění pár čísel a nadpis a má hotovo. Nemusí se zdržovat tím, co nám sdělují data v souvislostech, ani tím, co sděluje jeho článek.
Na ministerstvu zdravotnictví si ráno udělají kávu, podívají se na první graf, vezmou staré opatření, vymění pár čísel, pár názvů zemí a také mají hotovo. Nezdržují se tím, co nám sdělují data v souvislostech, ani tím, jestli dává nové opatření smysl nebo ne.
Nová opatření spočívají především v omezování všech, kteří by snad rádi navštívili naši zemi. S exemplární drzostí označíme většinu evropských zemí jako země rizikové nebo velmi rizikové. Nikdo si nevšiml, že máme horší výsledky než drtivá většina z nich?
Naopak, zelenou dostala Rwanda. Někdo z ministerstva dostal chuť na dobrou kávu? I když má asi desetkrát méně nových případů než Česká Republika (sedmidenní průměr), přírůstky tam jsou větší a reprodukční číslo R tomu odpovídá: 2,43. Tedy země na začátku epidemické vlny dostala nově zelenou na cestovatelském semaforu. Přitom ve srovnání se svými sousedy (D.R.Congo, Uganda, Burundi, Tanzanie) má ve všech aspektech výsledky nejhorší. Hádáte správně – tyto okolní země jsou tmavě červené, tedy velmi rizikové.
Jestli disponuje ministerstvo takto spolehlivými analýzami, není divu, že k poslednímu dni starého roku jsme si udržovali v mortalitě na Covid-19 v sedmidenním klouzavém průměru třetí místo na světě. V kumulativní mortalitě jsme dlouhodobě na sedmém místě na světě, když horších výsledků dosáhli jenom v Peru, Bulharsku, Maďarsku, Bosně a Hercegovině, Severní Makedonii a Gruzii.
Očkovací dogmata, kopírování organizačních „modelů“ restrikcí od zemí, které na tom jsou stejně špatně jako my, přenášení individuální odpovědnosti za zdraví na státní instituce, jejich neakceschopnost a rigidita, absurdní „opatření“ plná výjimek, akceptace politického namísto lékařského a vědeckého rozhodování, to je každodenní česká realita a vstupenka do klubu, do kterého si všichni myslíme, že nepatříme.
Bohužel, budeme si muset přiznat, že patříme. A také, že kdybychom jej chtěli opustit, museli bychom radikálně změnit výše uvedené postoje a postupy. Snadno a rychle se ale nedá změnit žádný z nich.
* * *