Chcete mít kde bydlet? Běžte k referendu
Včera jsem si pečlivě prošla výzvu ministerstva pro místní rozvoj k programu Ukrajina, kde je alokováno 900 milionů na vytvoření ubytovacích kapacit pro uprchlíky (Ukrajince), jak je to definováno v ministerských podkladech. Zajímalo mne, jak na tom jsou s dostupností bydlení Češi a jiní pro stát a vládu nezajímaví lidé. Proto jsem se dnes podívala na realitní inzeráty v mém dříve milovaném Brně, jehož centrum dnes připomíná spíše Kyjev a ve kterém naštěstí už nebydlím (protože bych na to neměla). Výsledkem mých sofistikovaných zjištění je, že si Češi a jiní nepodporovaní mohou nechat o dostupném bydlen jen zdát.
Když byste byli nenároční a nevadilo by vám bydlení třeba v panelákové části Líšně, kde jsem vyrostla (a fakt není o co stát), musíte vysolit 6 a půl míče za 3+1. Za to se budete moci nechat nervovat hlučnými sousedy, kodrcat se do centra Brna přecpanou šalinou číslo 8, s kočárem se denně šourat mezi stovkami jiných paneláků a nakupovat v komunisty vybudovaných šeredných a psy občůraných komplexech.
Jestliže je pro vás možnost vzít si hypotéku a zadlužit ještě vlastní děti vzdálená jako Antarktida, musíte holt do nájemního bydlení, ale cvakat budete jako s hypotékou. Takové celkem ošklivé celoplastové panelákové 3+1 na dalším ohavném brněnském sídlišti zvaném Bohunice je k mání za 20.000,- plus 5.000,- zálohy a 25. 000,- kauce.
Sečteno, podtrženo, milí zlatí Češi a jiná spodino, vytáhněte z kapsy minimálně 25 klacků měsíčně a můžete bydlet v obyčejném ušmudlaném panelovém brněnském bytě. Každý měsíc se pak můžete třást jako osika, zda vyjdete a budete moci dětem zaplatit třeba tábor nebo koupit nové boty. Průměrná mzda totiž v Česku byla v roce 2021 37.839,- Kč. Je to doopravdy jen průměr, což znamená, že zhruba polovina lidí na tuto částku vůbec nedosáhne. Může se klidně stát, že otec a matka od rodiny dají dohromady jen 50. 000,- . Když dají polovinu za bydlení a energie (a díky neschopnosti naší vlády bude jen a jen hůř), můžou v takové běžné rodině jen doufat (při dnešní inflaci), že jim zbude aspoň na základní potraviny. Politikové tohleto bohužel vůbec nechápou, nezajímá je to nebo správněji - je jim to lhostejné stejně jako lidé, kteří nemají šanci dobré bydlení získat nebo si ho udržet.
Zabývala jsem se otázkou dostupného bydlení v rámci svého právního zaměření na územní plánování řadu let. Musím říct, že mne doopravdy štve, že najednou je možné vytáhnout ze státního rozpočtu skoro miliardu (a nepochybuju, že to budou další a další a další miliardy z našich daní a na náš úkor) a začít přestavovat nevyhovující byty, aby se v nich dalo bydlet. Proč to nešlo dříve? To je opravdu nepochopitelné, stejně jako to, že najednou se zázračně objevují i v Praze či středních Čechách místa ve školách, ba i školkách, ačkoliv dříve museli rodiče být buď s dětmi doma nebo je dávat do předražených soukromých školek, protože do "státní" holt jaksi nebylo možné potomka umístit.
Ministerští úředníci mají přitom nervy na tyto a jiné drzé odpovědi:
Pokud je možné takto rozšířit kapacity bez omezení pohodlí, proč to nešlo už dřív, když se každoročně do školek nedostávaly tisíce dětí?
Ale ne všude. Už před válkou tady byly desetitisíce volných míst a obce, kde zůstávaly školky nenaplněné.Ano, ale pak byla místa, typicky Praha a některé části Středních Čech, kde místa nebyla, a najednou se ukazuje, že jich školky „bez omezení pohodlí“, jak říkáte, zvládnou najít přes 1600.
Mluvil jsem sice o číslech, která počítají se zachováním určitého pohodlí, na druhou stranu věřím, že byla snaha pomoci, takže se ředitelé snažili třeba najít nějaké nevyužité kanceláře, ze kterých by se provizorně daly udělat třídy.
Rozhovor si přečtěte celý, aspoň se dozvíte, že na vašich dětech vůbec nezáleží.
Hodně jsem přemýšlela o tom, co s tím vším dělat. Napadá mne jediné právní řešení (o těch neprávních raději nepřemýšlím a bojím se jich jako čert kříže a modlím se, aby na ně nedošlo).
ZORGANIZUJME MÍSTNÍ REFERENDA SPOLU S ZÁŘIJOVÝMI KOMUNÁLNÍMI VOLBAMI!
Všelidové hlasování konané podle zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu je nástrojem, jak zavázat starostu a zastupitele obcí k tomu, aby jednali ve prospěch svých občanů. Myslím si, že otázka, o které by se hlasovalo ANO nebo NE, by mohla znít nějak takto (ještě by potřebovala vyšperkovat, samozřejmě):
"Souhlasíte s tím, aby obec učinila v samostatné působnosti vše pro to, aby občanům obce zajistila v maximální možné míře přednostní:
- přístup k předškolnímu a základnímu vzdělávání v co nejvyšší možné kvalitě za splnění všech zákonných a podzákonných norem;
- dostupné a důstojné bydlení;
- dostatečný přístup k občanskému vybavení;
- přístup k potřebné lékařské péči;
- přístup k důstojným sociálním službám?"
Podle § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích platí: Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Podle § 35 odst. 2 téhož zákona je úkolem obce pečovat v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.
Obec by tedy měla mít nejdříve na mysli, jak se postará o své občany a teprve pak řešit blaho ukrajinských uprchlíků. Když starosta přemýšlí, kolik ukrajinských občanů si vezme pod svá křídla, kolik ukrajinských dětí dá do svých školek a škol a jak zajistí zdravotní péči na svém území, musí na beton vědět, že jeho občané nebudou strádat.
Samozřejmě byste mohli namítat, že je to ta stará dobrá diskriminace. Podle mne není, protože zajištění práva na bydlení, na vzdělání a na zdravotní péči je legitimním cílem a použité prostředky jsou přiměřené (tj. obce se nebudou bránit ubytování a vzdělávání cizích státních příslušníků, ale holt až poté, kdy budou mít volné kapacity a kdy bude o jejich vlastní občany postaráno).
Neváhejte proto a uspořádejte na podzim v každé obci referendum. Trocha práce stojí za budoucnost vašich dětí.