Rozvolnění s pandou

Tak nás prý čeká rozvolnění. Těšíte se? Kdo by se netěšil! Přiblížení se k normálu, bez restrikcí, bez segregace a apartheidu neočkovaných! Já osobně však příliš nadšený nejsem.

(Tento text je rozšířená verze proslovu, který jsem dnes pronesl na demonstraci hnutí Otevřeme Česko v Jindřichově Hradci.)

Mnohokrát jsem již opakoval, že za jednu z nejdůležitějších občanských vlastností považuji obezřetnost vůči politikům, vůči státu, vůči moci. I kdybychom si zvolili do poslaneckých lavic samé Mirky Dušíny, obezřetnost je na místě. A co teprve když to vypadá, jako by byly poslanecké lavice obsazené jen členy Bratrstva kočičí pracky?

Poslouchám řeči a sliby o rozvolnění a zároveň pečlivě pozoruji, jak agresivně se vládní koalice (společně s ANO, čímž vlastně tvoří jakousi jednu velkou kovidovou národní frontu) snaží prosadit přijetí novely pandemického zákona. Jsem obezřetný dvojnásob. Tady totiž něco nesedí.

Nejvyšší správní soud zrušil segregaci lidí v hospodách a restauracích a ministr Válek se z toho div nepominul. Prohlásil, že právě proto je potřeba novela pandemického zákona. Aby již Nejvyšší správní soud nemohl házet vidle do vládních kovidových restrikcí. Tyto restrikce však Válek sám slíbil rušit tak, abychom se někdy v březnu či dubnu mohli vrátit k normálu. Má to nějakou logiku?

Jestliže by vláda skutečně potřebovala nástroj na zvládnutí epidemie, v obavách, že omikron neznamená tu toužebně očekávanou tečku a že na podzim může přijít další vlna, je přece dost času. Není potřeba riskovat demonstrace, vést válku s opozicí (tedy přesněji řečeno s SPD), není potřeba se blamovat tím, že novelu pandemického zákona spíchl náměstek, který už v minulosti prokázal takřka nulový respekt k zákonům této země. A kdyby se situace začala skutečně zhoršovat, má přece Fialova vládní koalice pohodlnou většinu pro prosazení a udržení nouzového stavu.

Usilovat právě teď o prosazení novely za každou cenu a zároveň slibovat rozvolnění nedává smysl. Pandemický zákon je dnes zbytečný. Tedy pokud má skutečně řešit epidemii čínského koronaviru.

Jestliže je nyní pro chod státu tak klíčovým tématem bezprecedentní posílení pravomocí ministrů obrany, vnitra a zdravotnictví, co když to souvisí s něčím úplně jiným. S něčím, co nemá s kovidem vůbec nic společného. Třeba s bezpečností situací na Ukrajině - což zní jako šílená konstrukce, ale pokud si uvědomíme ratlíkovsky (vysvětlím v poznámce) válečnické nadšení Fialovy vládní koalice, dává to smysl. Ale třeba jde o něco jiného - třeba o to, jak opět české veřejnosti vnutit téma povinného očkování. Ať je důvodem cokoliv, smrdí to.

Ostatně stále jsem přesvědčen, že ke skutečnému rozvolnění v míře, jaká byla slíbena, nedojde. Důvody budou pečlivě vyfabrikovány. Času na to má vláda ještě dost. Jeden z důvodů bude morální argument (falešný, samozřejmě), že nelze připustit, aby lidé, kteří vzdorovali nátlaku, kteří se nenechali očkovat, kteří "ohrožovali zdravotnický systém i zdraví lidí ve svém okolí", a kteří nadto "rozšiřovali hoaxy a dezinformace o účinnosti vakcíny", nyní získali stejné "výhody", jako ti, kteří se disciplinovaně nechali naočkovat. V diskuzích na sociálních sítích a v komentářích pod články na zpravodajských webech se již tento způsob argumentace objevuje. Čekám jen, kdo z provládních odborníků k němu sáhne jako první. Zda to bude Kubek či Flégr.

Rád bych se však mýlil.

Ale i když k rozvolnění dojde a jako neočkovaný si budu moci opět legálně skočit na pivo, zůstávají zde další restrikce, další omezení. Stát nás možná přestane mlátit holí. A bude nás jen tak zlehka fackovat. Za to mu máme být vděční? Máme se smířit s tím, že nad námi již neustále bude viset hrozba restrikcí podle novelizovaného pandemického zákona?

Nedávno jsem na internetu zahlédl obrázek, který dokonale popisuje Válkovo slibované rozvolnění a vlastně stejně dobře ilustroval dřívější rozvolnění pod bičem Babišovy vlády. Na obrázku je nakreslen člověk, který s rozesmátou tváří vybíhá z otevřené klece. Kolem něj je však postavena další klec, jen o něco větší.

To, co bychom však měli chtít, je svoboda bez podmínek. Svoboda bez mříží. Nesmíme se spokojit s polovičatou svobodou, v níž nám budou bytosti typu Válka či Fialy vymezovat, co smíme a co ne. Svoboda je nedělitelná. A stojí za to o ni bojovat.

---

Poznámka: Ratlíkovským válečnictvím mám na mysli ostrý, bojovný až agresivní politický postoj vůči jiné zemi, přičemž však z tohoto postoje neplyne žádná přímá odpovědnost, protože vůči dané zemi jde o postoj zcela nepodstatný. Asi jako když malý ratlík pištivě štěká skrze silný plot na velkého a silného hafana.