Epidemie nepoučitelných

Lidé se nedělí na očkované a neočkované, ale na ty, kteří se chtějí poučit, a ty, co se poučit nechtějí.

Na ty, co chtějí vědět i za cenu nepohodlí, a na ty, kteří se vědění rádi vzdají, jen aby měli svůj klid.

Kdo se chce poučit, musí ovládat několik dovedností:

1. Schopnost vybrat téma (=předmět zájmu), přesně jej definovat a uvědomit si svoje místo v něm. Kde není zájem, není vědění. Nemusím o něm mnoho vědět, ale musí mě zajímat. Nedostatek znalostí není překážkou zkoumání: nemusím být atestovaný vakcinolog, abych si kladl otázky o vakcínách, nemusím být doktor přírodních věd, abych žasl nad dělením buňky a nemusím být jaderný fyzik, abych se zajímal o to, jak funguje reaktor. V mém hovoru bude prostě jen více otazníků než teček na konci věty. Není hloupých otázek.

2. Schopnost nefiltrovat informace. Poslechnout si od kohokoli cokoli, i kdyby to mělo být současně poprvé i naposled. Se vším se pracuje a všechno se řadí. Co je detail dnes, je zítra klíč. Poslední dnešní absurdita je zítra posledním kamínkem dokonalé mozaiky.

3. Schopnost informace filtrovat. Srovnávat je s realitou a kombinovat s tím, co už vím. Měřit je navzájem a odhadovat jejich váhu. Když myšlení bolí, je to právě tady.

4. Schopnost upravovat svoje konstrukce a někdy je i bourat. Přiznat si, že logika věcí se může dát i jinou cestou, než předpokládáme. Uznat, že někdo může mít život tam, kde já předpokládám poušť. Čili přiznat si chybu.

Je jasné, že lidé budou vždy hledat víc svůj klid než cizí pravdu. Je to snadné, rychlé a spolehlivé.

Hledat pravdu znamená absolvovat střet s jinými pravdami. To je nepohodlné, je třeba vyvinout úsilí a investovat čas, vždy s nejistým výsledkem.

A tak přestože vědění posouvá jednotlivce i lidstvo kupředu, tento posun zajišťuje poměrně malá skupina zvědavých, kteří vědění považují za hodnotu samu o sobě. Hodnotu dosti významnou, aby pro ni obětovali.